PET - Zvířátka a domácí mazlíčci

Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi.

V Dumce si dnes přečtete: Kocouři Filip a Forest (Roman Dubravský)

29.1.ŽELVY
Želvička jménem Jiřinka - první část (Marie Crossette)

27.1.PTÁCI & KOČKY
Ptáci v domě (Pavel Steiner)

Letošní archiv PET,
archiv 1999, 2000, 2001, 2002, 2003 a 2004

ŽELVY
Želvička jménem Jiřinka - první část

Počet želv na naší zahradě se z původních šesti postupně snižoval, až zůstaly jen dvě - šestiletá samička Slider a dospělý sameček-nalezenec Cracker. Naše úplně první želva, která se před šesti lety přitoulala k plotu zahrady, dostala jméno Slider a do dvou hnízd, která si v odstupu několika týdnů na zahradě vyhloubila, snesla po pěti vajíčkách.

Ze spodních tří vajíček v prvním hnízdě se vylíhly želvičky, dvě vrchní vajíčka seschla...

K vajíčkám ve druhém hnízdě se hned po jejich nakladení dostala nějaká myš, která je vypila, protože všech pět vajíček jsem po čase vyhrabala jen plná písku.

Zatímco tři malé želvičky zdatně rostly ve výběhu, který jsem pro ně udělala, jejich máma se volně pohybovala po zahradě a brzy k ní přibyli dva dospělí želví samečci - Digger a Trouper.

Všechny tři velké želvy ale nakonec utekly otvorem, který jedna z nich vyhrabala pod plotem.

Následující jaro pak záhadně zmizela i jedna malá želvička a zbylé dvě podědily jména těch dospělých - tedy samička Slider-mladší a sameček Digger-mladší. Želvičky jsem přestěhovala do nového velkého výběhu, kde se měly čile k světu, zvykly si na můj hlas a kdykoliv jsem je před krmením volala, přišly.

Pak jsme při jedné jízdě autem zahlédli u kraje silnice přitisknutou želvu s prasklým krunýřem a pochroumanou nohou, kterou jsem přinesla domů. Byl to sameček, který dostal jméno Cracker, v poměrně krátké době se ze svých zranění úplně vyléčil a měla jsem tedy želvy tři.

Zleva - Digger, Slider a Cracker (17 kB)

Želvy dosahují sexuální vyspělosti ve věku 4-5 let a sameček Digger nebyl vyjímkou. Krátce po probuzení ze zimního spánku a ve věku čtyř let začal svoji, o trochu menší sestru Slider - jedinou samičku ve výběhu - pronásledovat. Ta ale o žádné páření nestála, před Diggerem utíkala jak jen to šlo a pomalu přestávala i jíst.

Druhý sameček Cracker zatím kupodivu Slider nechával na pokoji. Tak jsme po dlouhém rozhodování nakonec samečka Diggera vypustili do přírody do státního parku, kde jsme věděli že jsou želvy a který je daleko od nebezpečných silnic.

Slider po odchodu "dotěrného bráchy" viditelně okřála, vypadala spokojeně, spolu s Crackerem se procházeli ve výběhu a společně i přezimovali. Následující jaro ale i na Crackera přeci jen přišly milostné chutě a ani o jeho přízeň Slider nestála.

Jinak pomalá želva dokázala úžasně rychle utíkat a když to stihla, pevně a na dlouho před samečkem zaklapávala svůj krunýř. Věděla jsem, že ževlí námluvy trvají dlouho, ale Slider ani jednou nevypadala, že svoji "upejpavost" jen hraje.

Takže jsme řešili stejnou otázku, jako před tím s Diggerem - pustit zpět do přírody, nebo ne. U Diggera bylo tehdy rozhodování těžší v tom, že ten se na naší zahradě narodil, kdežto Crackera jsme našli už jako dospělého - i když polomrtvého želváka. Pokaždé, když už jsme byli téměř rozhodnutí ho odnést do stejného parku jako Diggera, našla jsem obě želvy svorně spát vedle sebe, jakoby se Cracker na čas uklidnil a já jsem zase zaváhala - nechtěla jsem Slider připravit o kamaráda.

Vždycky o pár dnů později se ale "milostná honička" opakovala (mně to spíše připadalo jako pokus o znásilnění) a byla jsem znovu rozhodnutá, Crackera odnést. Nakonec jsem to začala řešit "dočasnou svobodou" - tedy vypouštěla jsem vždy na několik hodin želvy střídavě ven z výběhu.

Obvod plotu zahrady jsme už před dvěma lety kvůli kočkám zabezpečili nejen proti přelezení, ale zpevnili jsme i spodek drátěného plotu, aby ho nemohly protlačit jak naše, tak ani cizí kočky. Želvy by se proto musely hodně pracně podhrabávat, kdyby chtěly utéci. Jejich volný pohyb na zahradě měl výhodu v tom, že želvy byly dočasně oddělené a mohly si více protáhnout na trávníku nohy.

Ovšem, jak se ukázalo, Slider byla ve svém výběhu spokojenější, než mimo něj. Ve svém známém prostředí se procházela, labužnicky lehávala ve vodě a byla-li hladová, přiběhla na první zavolání. Na zahradě se ale většinou šla rychle někam zavrtat, strávila tak celý den a až teprve, když jsem jí přenesla zpět do výběhu - ožila.

Kočka Dixie si nevšímá snídajícího želváka Crackera (19 kB)

Tak jsem nakonec zcela ven z výběhu na zahradu vypustila jen Crackera a už ho do něj nevracela. Želvák se ale zdál spokojený, viděla jsem ho v chladném ránu a za deště procházet se pod stromy, lehával v "želvím bazénku" u plotu, nebo spal někde zahrabaný v listí pod keři. O potravu nouzi neměl, protože když jsem já pod každým velkým kamenem našla hrst slimáků želvám na přilepšenou, jistě si je ve vlhkém listí našel i Cracker.

Navíc, když jsem Crackera vždy po několika dnech zahlédla, donesla jsem mu masové tyčinky (speciální žrádlo pro želvy) nebo umíchané vajíčko a nakrájený kus rajčete, jablka nebo banánu.

Byli jsme s tímto řešením situace spokojeni, jen nám bylo Crackera líto, že nemůže ukojit svoji touhu a myšlenky, přeci ho jednou odnést na svobodu jsme se zcela nevzdali.

Každý rok k nám létá na návštěvu moje maminka. Když jsme jí loni koncem května vezli zpět na letište do Atlanty, krátce po překročení hranice ze státu Alabamy do státu Georgie jsem už zdálky zahlédla u kraje silnice sedět malou želvu.

Takže manžel zastavil a já vyběhla jí sebrat. Nemyslete si, že prostě při silnici seberu kde jakou želvu a odnesu si jí domů - to už bych jich tu měla desítky! Je pravda, že zastavujeme - často velice nebezpečně - u všech dosud živých želv při silnici, ovšem proto, abych je sice sebrala, ale odnesla někam o kus dál do bezpečí, nebo přenesla na druhou stranu, pokud ta vypadá touženým cílem želvy.

Tedy něco podobného, jako kdybyste v Evropě na silnici zachránili ježka. Ale i tak vedle jedné živé želvy, kterou stejně zachráníme možná jen dočasně, vidíme jich na silnici desítky rozdrcených od kol aut :-(((.

V tomto případě bylo celé okolí silnice rozkopané, protože se stavěla nová odbočka dálnice a tahle želvička se zatoulala do míst, kde měla velmi malou naději na přežití. Podle velikosti jsem stáří této krabičkové želvičky (box turtle) odhadovala tak na tři roky. Nejbližší les byl jednak příliš daleko a jednak jsme na takovou "procházku" neměli čas.

Samičky Slider - vlevo - a malá Georgia (16 kB)

Tak jsem želvičku vzala do auta, tam položila k nohám na podložku a jeli jsme dál na letiště. Malá se zaklapla do pevné krabičky (odtud angl. jméno "box turtle") a zůstala tak skoro celý zbytek cesty na letiště. Když jsme tam zaparkovali auto, želvičku jsem přendala do menší prázdné krabice, kterou jsme náhodou měli a nechali jsme jí v autě.

Když jsme se k němu později vrátili, želvička už měla vystrčenou hlavičku, nejprve se nás zase lekla, ale pak později při zpáteční jízdě už prozkoumávala celou krabici. Protože to byla samička a našli jsme jí ve státě Georgia, byla po něm pojmenovaná a získali jsme tak novou želvičku Georgii, což v českém překladu znamená Jiřina.

Domů jsme dojeli už pomalu za tmy, takže jsem po návratu Jiřinku jen přenesla do výběhu, položila jí do bazénku a odešla. Druhý den ráno jsem ji našla přitisknutou v jednom rohu výběhu.

Nabídla jsem jí masové tyčinky, které ostatní želvy rády jedly, ale Jiřince nechutnaly. Tak jsem jí rychle "nalovila" několik slimáků, na které se naopak hladově vrhla a v krátké době všechny slupla :-).

Masové tyčinky si naopak s chutí přišla sníst Slider a svoji novou malou spolubydlící přijala skvěle. Natáhla k ní krk, očichala jí a tím byla Jiřinka přijata - ani v nejmenším jí nehodlala ublížit.

To spíše malá se téhle větší želvy nejprve zalekla, ale když viděla, že jí od ní nehrozí žádné nebezpečí, pokračovala klidně dál v pořádání rozlézajících se slimáků.

Marie Crossette, USA

Pokračování, které vyšlo za týden, má název Jiřinka ztracená a nalezená.
Poznámka: Originální snímky byly zmenšeny pro publikaci na Internetu.

Nechybím vám? Odpočívám (9 kB) Jsem asi dvouletá fenka, kříženec pitbula a ridgebacka, klidná, hodná, velmi přátelská k lidem i k ostatním zvířátkům, kočky nevyjímaje - ozkoušeno při opakovaných návštěvách v útulku.
Ztratila jsem se - nebo mě někdo vyhnal? Co na tom záleží... Našli mě před časem na Mělníce, to jsem si při toulání vybrala nového páníčka a přidala se k němu, bylo to moc fajn. Do rodiny teď ale přibylo čerstvé miminko, navíc obýváme sídlištní byt, který takovému hafanovi, jako jsem já, k vydovádění prostě nestačí. Potřebuju dvorek, zahrádku. Nebo páníčka sportovce, který uvítá parťáka ke své denní dávce naběhaných kilometrů. A tak se ptám: nechybím vám? Tel. 487824371.

Jste čtenář(ka) PET od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
		Odkazy na PET a Dumku pro jiné WWW stránky