NELOSOSOVITÉ DRUHY
Naši jelci - všeobecná charakteristika
Poměrně častými druhy, lovenými v našich tocích na umělou mušku, jsou
jelci. Mezi ně patří jelec proudník Leuciscus leuciscus, jelec tloušť
Leuciscus cephalus a u nás poměrně vzácný jelec jesen Leuciscus idus.
Jelec proudník je z našich jelců nejmenší. Je poměrně náročný
na množství rozpuštěného kyslíku ve vodě a vystupuje nejvýše proti toku. Jeho celková
délka zřídka dosahuje30 cm. Úzká, zašpičatělá hlava přechází do štíhlého těla, které
je kryto drobnými výraznými šupinami. Boky a břicho jsou stříbřité. Ploutve jsou
poměrně velké, nepárové jsou šedé a párové se vyznačují mírně červeným nádechem.
Řitní ploutev má zřetelné vykrojení, v postranní čáře se nachází 46 - 52 šupin.
Jelec tloušť bývá větší, dosahuje délky až 60cm a hmotnosti 5kg,
obvykle však měří okolo 30cm. Není příliš náročný na obsah kyslíku ve vodě a vyskytuje
se často i v úsecích pod zdroji znečištění. Žije ve všech pásmech našich řek, do
nejvyšších partií pstruhového pásma však vystupuje ojediněle. Má protáhlé válcovité
tělo a poměrně širokou hlavu s velikými ústy. Boky má zlatavé až měděné, se zřetelně
tmavě orámovanými šupinami, které tvoří na boku mřížku. Párové ploutve i anální ploutev
jsou červené, řitní ploutev je zaoblená nebo rovná, nikdy vykrojená.
Jelec jesen je rybou dolních úseků větších řek, v povodí Labe a
Vltavy je poměrně vzácný, hojný je v dolním toku Dyje, Moravy a v Dunaji. Má protáhlé
zavalité tělo, pokryté drobnými, zřetelně ohraničenými šupinami a dosahuje délky přes
40cm. Všechny ploutve, kromě hřbetní, jsou tmavě červené, řitní ploutev je vykrojená,
v postraní čáře má 56 - 62 šupin.
Autor: Milan Hladík
