JELEC TLOUŠŤ (Leuciscus cephalus)

Jelec tloušť je velice hojnou kaprovitou rybou všech pásem našich řek. Nevystupuje pouze do nejvyšších partií pstruhového pásma, například je vzácný ve Vltavě nad Lipnem, kde převládá, vedle lososovitých ryb, jelec proudník. Zvláště menší jedinci jsou velmi žraví a jsou častým úlovkem muškařů, zejména na mokrou mušku.

Popis

Má protáhlé, válcovité tělo, které dosahuje délky až 60cm a hmotnosti 5kg, obvykle však měří okolo 30cm. Hlava je poměrně široká, s velikými ústy, velkýma očima. Tělo je pokryto výrazně lemovanými velkými šupinami, řitní ploutev je zaoblená nebo rovná, nikdy vykrojená. V hřbetní i řitní ploutvi bývá obvykle 8 nerozvětvených paprsků.

Zbarvení těla je proměnlivé, tmavý hřbet přechází ve žlutavě měděné nebo stříbřitě žluté boky a světlé břicho, tmavý lem šupin vytváří na těle výraznou mřížku. Párové ploutve i řitní ploutev jsou červené, hřbetní a ocasní ploutev jsou šedé. Jednoleté ryby měří v dobrých růstových podmínkách 60 - 70mm, dvaceti centimetrů dosahují čtyř až pětileté ryby. V horších potravních podmínkách roste pomaleji.

Pohlavní dvojtvárnost

Samice jsou obvykle mohutnější než samci, nejvíce je pohlavní dvojtvárnost zřetelná v době tření, kdy mají samci na hlavě a na okrajích šupin třecí vyrážku. Některé samice mohou také mít na hlavě méně výraznou třecí vyrážku, nikdy ji však nemají na šupinách.

Chování a stanoviště

Tloušť není příliš náročný na obsah kyslíku ve vodě a tak se vyskytuje často i v úsecích pod zdroji znečištění. Žije ve všech pásmech našich řek, do nejvyšších partií pstruhového pásma však vystupuje ojediněle. Osidluje také některé údolní nádrže, zvláště partie poblíž přítoků, ve kterých se vytírá. Drobné ryby žijí v hejnech, větší jedinci pak spíše v malých skupinkách nebo samotářsky. Využívá nejrůznější úkryty a překážky v toku, často stojí až těsně u břehu, kde čeká na potravu, spadlou z pobřežních travin. Je velice plachou rybou, nebývá umění chytit v tůňce prvního tlouště, umění je nepoplašit při tom ty ostatní.

Potrava

Jelec tloušť je typický všežravec, potravu tvoří především vodní a náletový hmyz, u větších exemplářů i rybky, obojživelníci a drobní savci. V údolních nádržích se chová podobně jako bolen, křižuje těsně pod hladinou a podniká výpady do hejn drobných rybek až těsně ke břehu. Často se živí i nárosty ze dna řeky, oblíbené jsou u něj různé "sladkosti", jako jsou maliny, třešně či květy netýkavek. Pod většími městy se živí i odpadky. Potravu přijímá i v zimě, kdy je jeho maso i chutnější a je často jedinou aktivní rybou, která se dá v té době lovit. Díky svým potravním návykům bývá jakýmsi akumulátorem znečištění toku. Například těžkých kovů bývá v jeho mase a vnitřnostech často nejvíce ze všech druhů ryb, vyskytujících se na dané lokalitě.

Rozmnožování a vývoj

Jelec tloušť dospívá ve třetím až čtvrtém roce života. Vytírá se v několika etapách a je to tedy ryba s takzvaným porcionálním výtěrem. První a nejintenzivnější tření nastává zpravidla ve druhé polovině května, při teplotě vody nad 13°C a bývá následováno ještě několika menšími výtěrovými epizodami. Probíhá v proudných úsecích řek, kde kladou samice jikry o průměru asi 2mm na štěrk či hrubší písek. Při teplotě vody 16°C trvá inkubace pouze 4 dny. Mléčně bílé zárodky jsou však ještě málo vyvinuté a tak trvá zárodečná perioda (do doby prvního příjmu potravy) při teplotě vody 20°C, ještě dalších 10 dní.

Rozšíření

Vyskytuje se v celé Evropě kromě Skotska, Irska, Dánska a severu Skandinávie a Ruska. U nás se vyskytuje po celém území.

Pro rybáře a hospodáře

• Ještě stále je v rybářském řádu pochybné nařízení, které zakazuje rybáři lovícímu v pstruhovém revíru ulovené jelce pouštět zpět do vody, přitom je jelec tloušť spolu s proudníkem v našich řekách rybou původní a nemůže za to, že jsme si nějaký úsek řeky označili za pstruhový a jiný za mimopstruhový. Jeho škodlivost na jikrách a plůdku lososovitých ryb je více než sporná

• menší exempláře se poměrně snadno loví především na mokrou mušku, proto je nejčastějším úlovkem jak při rekreačním lovu, tak při závodech ve středních a dolních úsecích řek. Nejčastější taktikou je lov u břehu, kdy nahazujeme třeba mokrou broučkovou mušku až těsně ke břehu, pod převislé trávy anebo vrby a většinou okamžitě po dopadu mušky následuje záběr. Větší exempláře jsou však těžším oříškem, neboť jsou opatrné a je často nutné použít velice jemný vlasec.