Tematika byla zařazena z důvodu výběru krajinných areálů vhodných pro CR zejména s vazbou na vodu. Rozlišení atraktivnosti horské a nížinné bylo pominuto vzhledem k tomu že údajná atraktivnost horských oblastí není prokázaná nepřímými analýzami návštěvnosti, ubytovacími ukazateli apod.Naopak vzrůstá návštěvnost nížinné polohy pro cykloturistiku

Pro vyjádření diversity využívání krajiny byly využity výstupy práce J. Kolejky, Z. Lipského a J. Pokorného, analyzující využití krajiny (land-use) podle satelitních snímků dálkového průzkumu Země. Detailní popis metodiky je uveden v literatuře .Následující popis slouží pouze pro základní orientaci.

V družicovém záznamu byly po sestavení nepravé barevné syntézy a geometrické korekci se státní mapou 1 : 200 000 definovány jednotlivé monofunkční a vícefunkční plochy. Původně během mapování bylo rozlišeno celkem na 50 typů mono-, bi-, tri- a polyfunkčních areálů. V dalším kroku byla stanovena rozlišovací úroveň odpovídající užitému měřítku rozměrem minimálního areálu 10 x 10 mm v používané mapě, tj. 4 km² ve skutečnosti. V tomto rozlišení byly na podkladě původního družicového snímku postupně zachycovány nejprve monofunkční areály (les daného typu, orná půda, velké vodní plochy, zástavba), pak byl zbytek území rozčleněn do bi-, resp. polyfunkčních areálů.

Pro vymezení areálů byla použita následující kritéria:

A. Monofunkční areály: jedna forma využití ploch tvoří alespoň 91 % rozlohy pozaďového geosystému.

B. Bifunkční areály: dvě formy využití ploch společně tvoří alespoň 91 % rozlohy pozaďového geosystému, přičemž podíl rozhodující formy činí minimálně cca 55 % (přes jednu polovinu) a podíl druhé z nich je minimálně 2/3 rozhodující formy, tedy cca 36 % (přes jednu třetinu).

C. Trifunkční areály: tři formy využití ploch společně tvoří alespoň 91 % rozlohy pozaďového geosystému, přičemž podíl hlavní formy je cca 43 % (méně než jedna polovina), podíl druhé formy činí alespoň dvě třetiny první, tj. cca 29 % (méně než jednu třetinu) a podíl třetí významné formy je alespoň dvě třetiny podílu druhé významné formy neboli alespoň 19 % (méně než jednu čtvrtinu).

D. Polyfunkční areály: čtyři formy využití ploch společně tvoří alespoň 91 % rozlohy pozaďového geosystému, přičemž podíl hlavní z nich tvoří alespoň 38 % (více než jednu třetinu), podíl druhé formy dvě třetiny podílu hlavní, tj. cca 25 % (jednu čtvrtinu a více), podíl třetí formy tvoří alespoň dvě třetiny podílu předchozí formy, neboli cca 17 % (méně než 1/5) a podíl poslední (čtvrté) významné formy využití tvoří alespoň dvě třetiny podílu předchozí formy, čili cca 11 % (1/10 a více).

K zaznamenání areálu vyšších podílů ovocných sadů, vinohradů, chmelnic a rybníků byla použita data z katastrální statistiky. Takové údaje byly doplněny do předchozí sítě areálu v případě, když tyto formy využití ploch tvořily min. 10 % plochy jednotlivých katastrálních území (min. 5 % u vodních ploch). Podle těchto podílů uvedených forem využití ploch byly na pozadí areálů vymezených podle družicových snímků vyčleněny dílčí homogenní jednotky se zastoupením sledovaných forem využití ploch.

Více než čtyři definiční formy využití ploch v daném areálu nebyly rozlišovány, neboť není v silách posuzovatele obvykle zřetelně odlišit již drobné diference mezi zastoupení tolika forem využití ploch.

 

Využití ploch v krajinných areálech

Grafické schéma zachycuje současnou krajinu České republiky ve zjednodušené podobě 27 typů funkčních areálů. Je převzata z práce Kolejka et al. 2000. Zobrazeno je fyzické vymezení krajinných areálů:

1.   s jehličnatými lesy
2.   s listnatými lesy
3.   s imisemi poškozenými lesy
4.   se smíšenými lesy
5.   lesně polní
6.   lesně polní s vodními plochami
7.   lesně polní s chmelnicemi
8.   lesně polní s loukami
9.   lesně polní urbanizované
10.   lesně luční krajina
11.   lesně luční s poli a vodami
12.   lesní krajina s vodními plochami
13.   polní krajina
14.   polně lesní krajina
15.   polně lesní s loukami
16.   polně lesní s vodními plochami
17.   polní krajina s chmelnicemi
18.   polně luční krajina
19.   polně ovocnářská krajina
20.   polně vinohradnická krajina
21.   polní krajina s vodními plochami
22.   luční krajina
23.   lučně lesní krajina
24.   lučně polní krajina
25.   krajina s vodními plochami
26.   krajina urbanizovaná
27.   těžební krajina.

 

 

Literatura a podklady:

• Kolejka J., Lipský Z. 1998: Typologie a ochrana současně české krajiny. Závěrečná zpráva grantu GAČR 206/96/0959. Česká zemědělská universita - Ústav aplikované ekologie a Masarykova universita Brno
• Kolejka J., Lipský Z., Pokorný J. 2000: Ráz krajiny České republiky. In: GEOinfo 2/2000