(2.část)

Mapka 2.části
Salzburg - Passau - Volary


Salzburg s kulisou hor.
Středa 29.9. Cyklostezka před a za Salzburgem vypadala skoro stejně. Vedla podél řeky po náspech, často jen po šotolině. Vrbičky vlevo i vpravo. Sem tam odbočka k vesnici nebo městečku. Až po mnoha kilometrech jsme přijeli k Burghausenu, dalšímu městečku přímo na Salzachu. Větší část je na německé straně, ale hezčí pohled na něj je ze strany rakouské. Bohužel zde končí i pohodlná jízda kolem vody. Museli jsme vyjet na zvlněné pláně nad řekou a projet mezi lesy. Nad soutokem Innu a Salzachu byla krásná vyhlídka s odpočivadlem jako stvořeným pro nocleh.
Přes přítoky Salzachu vedou jednoduché můstky
Burghausen
Burghausen
Soutok Salzachu s Innem

Čtvrtek 30.9.Sjezd do nížin k Braunau jsme absolvovali po okresní silnici a tak se stalo, že jsme Braunau minuli širokým obloukem. Koneckonců, až na to že se tam narodil Hitler, je to hezké, ale tuctové městečko na Innu. Protože jsem si pamatoval z minula, že po rakouské straně je to houpačka a kličkování, v Obernbergu za Braunau přejíždíma Inn na německou stranu. Po poklidných kilometrech po nábřežní regulaci přece jen jsme museli od vody a kolem kláštera zase zpět. Řeka se otírala kolem kopce a cesta vedla trochu výše nad ní. Po celodenní pohodové jízdě nám zbývalo jen málo kilometrů do Passau. Naštěstí odpočívadla byla i na německé straně. Dokonce i s přístřeškem nad lavicemi. Tentokráte jsme stavěli stan v začínajícím dešti. Inn tu byl úzký a naproti bylo městečko s vlakovou zastávkou a dvěma kostely, takže jsem měl přehled o každé uplynulé hodině.

Braunau

Obernberg
Braunau na Innu

Neurburg a hrad Werstein 		Pátek 1.10. Ráno bylo hezky a do Passau jen kousek, ale žaludek, který mě už pár dní zlobil, definitivně odmítl poslušnost. Ještě tak vodu z polévky a nějaké ty bonbony. Passau je nádherné městečko a zasloužilo si trochu naší pozornosti. Po prohlídce jsem hledal cestu na hranici. Sice se nám podařilo vyjet z města lépe než minule, ale i tak první kilometry od řeky daly zabrat. I nadále jsem testoval žaludek. Hroznové víno ano, ale zásadně bez mléka. A oříškové oplatky. Aspoň něco. Po pár kilometrech jsme stratili cyklostezku. Jeli jsme po hlavní silnici, provoz neprovoz. Proč je ta hranice tak vysoko ?! Pořád to stoupá. Již se zdálo, že to stihneme na hranici ještě ten den, ale nakonec jsme to vzdali pár kilometrů před ní. Spali jsme u minirybníčka, skoro u silnice, kousíček od závor vojenského prostoru.

Innská promenáda u Passau
Passau leží na soutoku tří řek

Na Dunaji panuje čilý ruch
Voda Innu má úplně jinou barvu než Dunaj

Freyung je okresní městečko na cestě do Strážného.
Sobota 2.10. Za pěkného počasí jsme projeli celnicí ve Strážném. Byl jsem šťastný, že jsme zase doma, Nejvíc jsem se těšil na pořádné jídlo. Má utkvělá představa zněla: Knedlo, vepřo, zelo. V první hospodě jsme našli místnost, hned u výčepu, kde se jedlo a pilo za české ceny. Vepřo bylo bohužel uzené a také studené. Po prvním knedlíku a zelíčku žaludek zase stávkuje. Ještě, že Věra byla při chuti a jedla i za mne. Zajeli jsme do Lenory. Vlak ten den už nejel. Zašli jsme ke Grobiánovi. Bramboráčky na jídelním lístku byly lákavé. Na talíří už ne. Jen pivo se udrželo v útrobách. Kemp u Soumarského mostu byl zavřený, ale jiná možnost nebyla.

Neděle 3.10. Než jsme se zmátořili, ujely ranní vlaky na Moravu. Zajeli jsme do Volar, ale i odtud to bylo stejné. Ještě že tu byla večerka a v ní nanuky, hrozny a melouny. Žebych byl skrytý vegetarián ? Když jsme koupili lístky a podali kola, zkoušel jsem to znova v nádražní restauraci. Věra musela opět zpořádat dvě porce. Poledním vlakem jsme vyjeli domů. Protože se spojení od minula nezlepšilo, nezbylo než přespat ve Vyškově. Bohužel jsem zapomněl, jak se jde ke stadionu. Po bloudění s bágly po parku jsme spočnuli na chvíli v restauraci. Zachtělo se mi utopenců. Oči by jedly, ale.... Nakonec kolem půlnoci jsme konečně našli stadion, ale na tribuny se nešlo dostat. Branky byly zamčené. Protože drobně pršelo, lehli jsme si ve vstupní hale stadionu. Kolem pořád někdo chodil, dveře příšerně vrzaly a bouchaly. Prostě nekonečná noc.

Pondělí 4.10. Konečně se rozednilo. Když jsme přišli na nádraží, chybělo pár minut do odjezdu vlaku. Nemohl jsem se dočkat, kdy budeme doma. Přesto, když jsem ve Valšově zjistil, že za hodinu a něco jede další přípoj, namířil jsem si to do místní hospody Formanka. Museli jsme chvíli počkat, než otevřeli. Ale knedlo, vepřo, zelo a pivo z Formanky můj žaludek poslušně přijal.