Hrabě Jiří Josef si vybudoval divadlo nejen proto, aby mohl sledovat představení, ale především proto, aby v nich sám účinkoval. Hrabě byl celých deset let po stavbě divadla hlavním organizátorem divadelního života na zámku. Sám pilně hrál, také vybíral hry a vedl jejich nacvičování. V dalších rolích vystupovali především jeho příbuzní - manželka, bratr a další členové rodiny -, přátelé a několik zámeckých úředníků. Repertoárem byly hry oblíbené tehdy ve Vídni, kde Valdštejnové navštěvovali hned několik divadel.

Divadelní představení v zámeckém divadle byla vždy malou slavností. Sjížděli se k nim příbuzní a přátelé zámeckého panstva (řada šlechticů se také aktivně podílela na přípravě a realizaci představení) a do divadla byli zváni nejvýznamnější měšťané, stejně jako piaristé a studenti z koleje naproti zámku; v rozdělování vstupenek k představením panovala přísná pravidla. Hrálo se při nejrůznějších příležitostech; tradicí bývala zřejmě představení při oslavách jmenin hraběte Jiřího Josefa.

Přes nepochybné nadšení nepřekročily nejspíš výkony šlechty při představeních rovinu ochotnického projevu. Možná i tím dávala šlechta příklad pozdějším ochotníkům dole ve městě (jejichž představení se Valdštejnové také účastnili). Pilnými herci byli kromě rodiny zámeckého pána hrabata Schlegenberkové, baron a baronka Rosenthalovi i řada zámeckých zaměstnanců (hraběcí komorník, sekretář i ředitel panství).

A. Jirásek popisuje, jak před představením hořela na nádvoří velká hranice, která osvětlovala cestu k divadlu. Obvyklá byla hudba při představení. V Litomyšli se zjevně hrávala jen činohra; i v té byly ovšem v té době běžné baletní vložky nebo přinejmenším hudební mezihry např. mezi jednáními. Při nejslavnostnějších představeních měl orchestr i přes dvacet členů, většinou nejspíš z řad litomyšlských hudebníků. Z archivních zpráv se dozvídáme i o tom, že při některých představeních stála v divadle vojenská stráž.

Organizace představení byla vždy v rukou zámeckého pána. Rozhodoval o podobě kostýmů, o rekvizitách i o rozdělení rolí. Divadlu sloužila i řada dalších místností - především sklad dekorací a rekvizit a divadelní šatna. Podrobný inventář divadla z let 1825-1828 uvádí mimo jiné i řadu "toaletních kabinetů," kde byly části vybavení divadla uloženy.

Po roce 1807 došlo (možná díky válečným událostem) ke stagnaci divadelního života. Jeho oživení přišlo až po smrti Jiřího Josefa z Valdštejna a Vartenberka s nástupem jeho syna Antonína v roce 1825 a trvalo do 40. let 19. století. Divadelní památník, sepisovaný pro hraběcí choť hraběnku Kajetánu, rozenou z Fünfkirchenu, nás podrobně informuje o bohaté divadelní činnosti mezi lety 1827-1845. Ve dvaceti večerech tehdy Valdštejnové se svými přáteli sehráli 37 her, většinou dvě za večer. Za divadlem do Litomyšle přijížděla šlechta z širokého okolí - aktivními herci byli Belcrediové z Jimramova, Chamaré z Nových Hradů, kníže Liechtenstein z Rudoltic a řada dalších šlechticů i zámeckých zaměstnanců nebo jejich příbuzných.

S finančním úpadkem panství ve 40. letech 19. století upadá samozřejmě i divadelní činnost a po polovině 19. století, kdy se zámek stal majetkem Thurn-Taxisů, bylo zámecké divadlo jen dějištěm občasných představení ochotníků z města a slavnostních akademií zejména piaristických škol. Slavná byla například akademie v roce 1880 na počest návštěvy Bedřicha Smetany, který tady před zámeckou vrchností vystupoval už jako šestiletý chlapec v roce 1830.

O ochotnických představeních v zámeckém divadle se dovídáme už z kronik Jednoty litomyšlských ochotníků. Zajímavé doklady o nich je ovšem možné nalézt i v divadle. Především jsou to tužkové nápisy na vnitřní straně nápovědní budky: záznamy o datu představení, o hrách a o režisérech.