Dekorace barokní i pozdější divadelní scény se stabilně skládaly z několika částí. Boční kulisy byly stavěny ve sbíhajících se řadách po stranách scény, seshora uzavíraly scénu sufity a zezadu plochý prospekt, který mohl být rozložen do několika rovin systémem tzv. prořezávaných závěsů. Všechny části dekorace byly ploché, iluzivně pomalované. Jen zřídka byly tyto základní součásti doplňovány dalšími plochými stojkami přímo v hrací ploše. Spolu se systémem výměny dekorace se toto dekorační schéma používalo až dlouho do 19. století.

Dekorace pro nové litomyšlské divadlo namaloval v roce 1797 vídeňský malíř Josef Platzer, přední tvůrce divadelních dekorací, autor kulis pro Nosticovo divadlo v Praze (1781) i pro vídeňská divadla. V jeho dekoracích se odehrávala například premiéra Mozartova Dona Giovanniho. Pro Litomyšl namaloval Platzer šestnáct dekorací (u některých je ovšem Platzerovo autorství zpochybněno), které umožňují široký výběr z nejrůznějších prostředí, a řadu dekoračních doplňků. Tyto dekorace jsou jediné, které se z Platzerovy dílny zachovaly, a jsou zároveň jedním z nejcennějších souborů tohoto typu v Evropě.

Bohatě jsou zastoupeny interiéry. Najdeme tu několik slavnostních sálů (gotický sál se sloupořadím před zadním prospektem, modrý "Moderní" sál), žalář (žalářové nádvoří i kobku), měšťanský pokoj, kabinet, kavárnu, chrámovou předsíň i selskou světnici a zbrojířovu dílnu.

Exteriérové scény zastupuje les (na prospektu s výhledem do otevřené krajiny s antickým chrámkem), francouzská zahrada (u které byl prospekt zničen), dva prospekty ulice a mořské pobřeží. Některé scény používaly společné boční kulisy (selská světnice a kovářova dílna). Pro interiéry se používaly dvě sady sufit - pro slavnostní sály růžová draperie, pro venkovské pokoje trámový strop - a pro exteriéry bleděmodré "vzduchové" sufity. Některé prospekty jsou rozvedeny do několika rovin tzv. prořezávanými závěsy, dekorace žaláře mají dokonce místo sufit i bočních kulis jen tři oblouky napodobující klenbu.

Všechny dekorace jsou plné nejrůznějších žánrově pojatých detailů; kromě slavnostních sálů, pojatých ještě v klasické vrcholně barokní bibienovské perspektivě (uhlopříčný pohled "per angolo"), už barokní iluzivnost opouštějí a ohlašují první náznaky romantismu a realistických dekorací pozdější doby. Dekorace modrého a žlutého pokoje se stylově blíží malbám v zámeckých pokojích a je možné, že jejich autorem nebyl Platzer, ale Dominik Dvořák.

Platzer namaloval pro Litomyšl i dvě opony (dodnes zachované), obě s architektonickými scenériemi - na jedné je průhled do kruhového chrámového nádvoří s kolonádou, na druhé průhled sloupořadím do palácového nádvoří.

Pevnou částí scény je v Litomyšli kromě portálu ještě i proscéniový oblouk, po stranách s draperií a vázami, a nahoře s draperií shodnou se sufitami slavnostních sálů.

Dodnes zachované dekorace litomyšlského divadla (zničena byla jen jejich velmi malá část) jsou v současné době uloženy v depozitáři v prostorách zámku. Při průzkumu divadla v 50. letech 20. století byly pořízeny černobílé fotografie dekorací, které sloužily jako podklad k výrobě maket divadla.

Dekorace byly ve 2. polovině 20. století částečně zrestaurovány a jsou používány jen výjimečně, ke stabilní instalaci na scéně. Veškeré pokusy zprostředkovat je ve větší míře divákům - tak jak by to odpovídalo jejich uměleckému významu - zatím ztroskotaly. V roce 1993 byla vyrobena kopie bočních kulis francouzské zahrady a prospektu lesa; pro případné používání na scéně by nejspíš měly výhledově být vyrobeny i kopie dalších částí dekorací. Sdružení Milislav provedlo v rámci grantu CORA-PHI prohlídku a fotografickou dokumentaci většiny dekorací (zbylá část bude dokončena na jaře 2002) a pokračuje ve studiu, které by mělo objasnit původní podobu dekoračních sad a jejich konkrétní použití.