Jeviště litomyšlského divadla je jen o několik desítek centimetrů hlubší než hlediště; zabírá zhruba čtvercovou plochu o velikosti cca 10x10 m. Jevištní portál, nesený dvojicí pilastrů s volutovými hlavicemi, vymezuje prostor široký 6 a vysoký 4 m. Portál zdobí po stranách dvojice pilastrů s volutovými hlavicemi a dekorativní malba. U paty pilastrů jsou obrazy skupin putti hrajících na hudební nástroje.

Hloubka hrací plochy je u nejhlubších scén přes 9 m; první boční kulisy jsou od sebe vzdáleny přes 5, poslední pár 4 m. Podlaha jeviště, nesená stejně jako strop trámovou konstrukcí, je umístěna 95 cm nad hledištěm a podjevištním prostorem. Přístup do podjevištního prostoru je zajištěn dvěmi padacími dvířky po stranách portálu a otvorem vedle schodiště z chodby. Na jevišti je na úrovni portálu umístěna osvětlovací rampa, uprostřed s nápovědní budkou. Stropní konstrukce hlediště, na kterou byly zavěšovány dekorace, je 4,5 m nad podlahou. Po stranách portálu vedou dvě schodiště do krajních, "hereckých" lóží.

V Litomyšli se dochovalo v původní podobě technické zařízení umožňující provádět efekty patřící od začátku baroka neodmyslitelně k divadelní produkci - především rychlou výměnu dekorací.

Dochovalo se zařízení pod jevištěm sloužící k výměně bočních kulis, pohyblivá světelná rampa, zařízení k výměně horních sufit a nejspíš tzv. prška - zařízení simulující zvuk deště. V nápovědní budce je zachován poslední zbytek původního koženého čalounění a drátěný držák na lampičku. Vzhledem k rozměrům a funkci divadla se v Litomyšli neobjevují další typické prvky barokní divadelní techniky - propadla a létací stroje (jak se dochovaly například v Českém Krumlově).

Boční kulisy stojí na jevišti v rámech vždy po dvojicích a pohybují se v kolejnicích pod jevištěm. Při výměně scény jedna sada kulis zajede do stran a naopak další předem připravená sada vyjede na jeviště. Stejně jsou vyměněny sady sufit a spuštěn je nový prospekt. Výměna kulis a sufit je ovládána rumpály, prospekt i opona jsou vytahován a spouštěn ručně. Při souhře všech lidí, kteří mašinerii obsluhují (v Litomyšli mohli na nejjednodušší výměnu teoreticky stačit čtyři lidé), je dekorace kompletně vyměněna během několika málo sekund.

V pomocných technických scénářích - direktoriích - k litomyšlským představením je řada zmínek o obsluze jevištní techniky, o tom, kdo obsluhoval kterou součást mašinerie a kdo rozmisťoval při proměnách nábytek. Tyto zmínky jsou velmi důležité pro poznání podrobností litomyšlského divadelního provozu.

V průběhu 2. pol. 20. století byly na jevišti umístěny některé nevhodné prvky - především rumpál s namotanou novodobou oponou (pozůstatek natáčení hist. filmu v 80. letech) a při natáčení v roce 1997 opona vytahovaná pomocí provazů.

Mašinerie na výměnu kulis barokního typu se ve funkční podobě dochovala jen ve třech divadlech v Evropě. Na zámcích v Českém Krumlově a ve švédském Drottingholmu a Gripsholmu (kde je občas používána při divadelních produkcích). Litomyšlské zařízení bylo naposledy používáno zřejmě při ochotnických produkcích na začátku 20. století. Jedním z cílů sdružení bude rehabilitace funkcí jevištní techniky a její opětné uvedení do stavu umožňujícího provoz v původním rozsahu.