nepěkné věci, tak mám trošku v nosíku jako by rýmu. Pán mně dává moc dobrý sirup a nosík mi vytírá dětskými kapkami
do nosu. Snad se to spraví, pán mluvil s mým psím doktorem a prý pokud by se to nějak zhoršilo, tak bych musela brát
nějaká antibiotika a to by asi bylo brrr...! Taky by to nebylo ještě při mém vývoji moc vhodné a tak se musím snažit vyléčit
bez nich. Nijak mně ale tento problém nedělá moc velké potíže, občas si zachrčím a v noci i trošku zachrápnu.
Zase napadl nový sníh, už ho znám a tak jsem se, dokud se zase nezapráší sazemi, s chutí v něm vyválela. Pán po mně
házel sněhové koule a já se za nimi honila. Jen je škoda, že s košíčkem nemůžu tak dobře ten mňam studený sníh lízat, ale
nějaký kousek se mi vždy dostane i přes koš. Vím, že bych s tou svou rýmou to dělat neměla, ale zatím se neovládnu:-)))
Pán s paničkou mně koupili nové vodítko - prý už k vánocům - a tak se mohu proběhnout i na vodítku. Vyběhnu dopředu
na pět metrů co toto vodítko dovoluje a pak se rozběhnu zpátky, minu pána a pádím dál. Dohromady celých deset metrů
běhu. To už je něco jiného než na krátkém vodítku dva metry dopředu a dva zpátky. Panička s novým vodítkem zatím nechce
chodit, má strach že to nějak neovládne a já vběhnu někam pod auto, ale snad se to taky naučí.
Pánovi dělají poslední dobou starosti moje zadní nožky. Nějak se na nich někdy necítím pevně a někdy se mi i jako podlomí
a já spadnu na bok nebo si sednu. Byli jsme u veterináře a ten řekl, že by to mohl být deficit v přísunu vápníku a tak doporučil
Calcigel 1tbl./den. S vápníkem se musí ale opatrně, tak raději tento ve stravě, byla mně doporučena kaše s ovesných vloček.
Pán mně bude přes vánoce posilovat nožky běháním a jinými cviky a tak uvidíme. Všichni ale říkají, že to nebude nic vážného
a většina štěňat je takto ještě někdy jen nemotorná, já zatím obzvlášť.
K tomu všemu mně ještě začal trápit průjem. Trvá již třetí den a taky v noci to do rána nevydržím. Co ze mně již vyšlo jsem
snad ani nemohla sníst. Dnes ráno hned po snídaní jsem ještě k tomu blinkala, celá snídaně vrácená. Pán s paničkou se
oblékli a šli jsme za mým panem doktorem. V ordinaci jsme byli skoro první a tak jsme dlouho nečekali. Pan doktor vyslechl
od pána moje potíže, krátce si mně prohlédl a již to šlo jako blesk. Než jsem se naděla, měla jsem v sobě tři injekce. Pak
jsem dostala i prášky, Imodium a Smecta proti průjmu a na úpravu hlenu sliznice. Jinak dieta, snad až večer trochu rýžové
kaše. Ani nemám moc chuti ani hladu, nejsem ve své kůži. K večeru jsem zase začala křečovitě zvracet, nic ale kromě slin
ze mně nešlo. Pán zavolal k doktorovi a museli jsme se jít ukázat. Dostala jsem injekci na uklidnění žaludku a ještě jednu,
kterou mně měl dát pán za šest hodin. Měla jsem z toho obavu zda to zvládne, ale ani jsem ji necítila - pán to zkrátka umí!
Noc proběhla celkem klidně a ráno jsem již měla pocit hladu. Dostala jsem zase jen rýžovou kaši, trochu jsem ujedla a nějak
i když mám hlad mi nechutná. Tak maso nebo granule by bylo něco jiného, ale prý ještě nic takového dnes nesmím. Prý až
zítra a po menších porcích, tak uvidíme co bude dělat žaludek a střeva, ale už bych něco vydatnějšího potřebovala, jsem
dosti zesláblá. K obědu byla zase rýžová kaše a problém se opakoval. Za půl hodiny jsem všechno vyvrhla. Tak opět zase
k panu doktorovi, ten tam nebyl, ale byla tam taková mladá sympatická paní doktorka. Ta si mně prohlédla, změřila teplotu
a rozhodla se změnit původní léky na jiné. Tak jsem dostala Primamet a Degan, po půl tabletě 3 x denně, dále pak Dia Dog
takové veliké tablety na rozžvýkání 2 x 1 za den, moc pěkně pro psy voní. Ještě takovou pastu Probican Parvo na olízání a
taky injekci antibiotika, kterou mně má dát pán až druhý den. V úterý 27.12 mám přijít na kontrolu a další injekci. Ještě nám
paní doktorka dala větší stříkačku, kterou mně mají dávat hořký černý čaj, pokud ho nebudu chtít pít sama. Ze stříkačky to je
ale lepší a taky je to trochu legrace, chci ji kousek ukousnout a najednou vyteče čaj. Pán se ptal co by to asi mohlo být za
nemoc a tak paní doktorka se vyjádřila, že by to mohla být nějaká slabší viróza, případně pokud by průjmové potíže trvaly
i dále, tak taky špatná funkce slinivky břišní a to by se potom poznalo z rozboru stolice. Toto se ale pánovi moc nepozdává,
neboť moji stolici kontroluje a žádné nestrávené zbytky potravy zatím nikdy nenašel a taky v chovu se zřejmě tato dědičná
vada nevyskytla.
Tak jsem pánům moc hezké vánoční svátky neudělala, ale takový je už někdy psí život. Na štědrý den jsem ráno dostala
rýžovou kaši s podrcenou tabletou Dia Dog, předepsanou porci medicín a pán mně dal injekci antibiotika. Byla jsem při chuti,
žaludek i střeva dala pokoj a tak dopoledne proběhlo bez potíží. Oběd byl již trochu lepší, sice zase rýžová kaše, ale již v ní
bylo vařené kuřecí maso. Večer jsem již měla velmi silný hlad, štěkala jsem na pány, čenichala po kuchyni a skákala
paničce na stůl a jiné kousky. Tak jsem dostala trošku větší porci stejného jídla co jsem měla k obědu a ještě k tomu jsem
vyškemrala dvě housky. Večer na procházce jsem ale nekakala a tak se do rána uvidí co bude a zda to případně i vydržím.
Vydržela jsem to do rána a ani na první procházce to ještě nešlo. Dostala jsem své ranní jídlo, rýžová kaše s ovesnými
vločkami a mňam podrcenou tabletou Dia Dog. Vše jsem s velkou chutí snědla a zase pro změnu šla se mnou ven panička.
To jsem již venku udělala vše a panička nesla v pytlíku ukázat pánovi moje krásně tuhé hovínko. Snad tedy už je to
nejhorší pryč, k obědu mám dostat nějaké těstoviny s namletým vařeným masem. Oběd a večeře již byla vydatnější, pomalu
budu přecházet na obvyklou stravu a vypadá to, že již to bude dobré a za chvíli bez následků zvládnu své dřívější porce.
V úterý 27.12 jsme byli na kontrole, paní doktorce jsem se již zdála být v pořádku. Dostala jsem ještě poslední injekci
antibiotika a ty dobré tablety Dia Dog. Také mám pomalu zase dostat bílý jogurt, tvaroh a jiné pochutiny na které jsem byla
již běžně zvyklá.Tak to byly mé první vánoce a pánečkové tvrdí, že jsem jejich nejdražší dáreček. Dostala jsem k vánocům
nějaké hračky, kočičku, zajíce i jiná zvířátka a tak někdy nevím kterou dřív, nejlepší jsou ale ty, co pískají když je trochu
přikousnu. Na některých jsou již znatelné stopy mých zoubků, ale snad mně do dalších vánoc, nebo jiné příležitosti vydrží.
Jsem již v pořádku, dostávám své obvyklé porce a taky něco vyštěkám mimo obvyklou dobu, ale hlavně jsem po té nemoci
zesílela do správné kondice. Nejlepší mé místo je v kuchyni, mám přehled co se chystá za dobroty a i když to je
zakázané občas to na kuchyňském stole nebo na lince zkontroluji. Co je blíž než dvacet centimetrů od kraje je již v
nebezpečí mé velké žravosti. Za pár týdnů už asi nebude bezpečná celá plocha.
Venku to začíná trochu bouchat , občas něco prskavého odněkud vylétne jako ptáček, prsk, rána a je to pryč. Blíží se
Silvestr. Na tento to začalo o půlnoci v plné síle, já jsem sice již dávno spinkala, ale ten rachot mně vzbudil. Byla jsem
již na podobné rány a světelné efekty trochu zvyklá, tak jsem se šla napít a zase spinkat, ať si blbnou když je to baví.
Ráno jsem se probudila již v Novém roku 2006 a do tohoto přeji všem pejskům a jejich pánečkům hodně zdravíčka
a té správné psí i lidské pohody.
Silvestr je bez nějakých problémů za námi, bouchání a ohňostroje mně nedělaly žádné potíže, jen občas venku, když jsem
nečekala nějakou tu ránu, tak jsem se trošku naježila, ale nebylo to strachem a spíše jsem hledala původce tohoto zvuku,
abych ho mohla seřvat svým stále silnějším štěkotem, případně taky ještě trochu přikousnout svými velmi ostrými zoubky.
Dnes ráno se mi podařilo uloupit krajíc chleba co byl na lince připraven pro pána a panička si myslela, že je dosti daleko od
kraje. Již je to tak, jak jsem předpokládala, již čumákem dosáhnu skoro všude. Dostala jsem sice vynadáno, ale moje radost
z tohoto vydařeného kousku toto vyčinění překonala.
Loňské zdravotní potíže jsou pryč a již dostávám k jídlu své obvyklé dobroty a dávky. Příští týden jdu na očkování proti té
vzteklině, panička s humorem říká, že to snad trochu zkrotí moji divokost , ale moc tomu asi nikdo z nás nevěří :-)))
Napadlo hodně snížku a pak mrzlo až to praštělo. Sníh na povrchu zmrznul do ostrých jehliček a tak chůze po tomto byla
pro moje zatím měkoučké polštářky na tlapkách dosti nepříjemná. Pán mně jich sice pravidelně ošetřoval, ale pokud jsem
nemusela, tak jsem se raději takovému sněhu vyhnula.
Tak jsem byla na tom očkování proti vzteklině a přes původní vyhrůžky koňskou dávkou, bylo vše normální a jen jsem byla
trošku nevrlá, proč chodit k doktorovi když mně nic není, že jo? No dobře, na očkování se zkrátka musí! Ještě tak, že další
očkovací kolotoč bude zase až za rok. V neděli 15.1.2006 mně budou již čtyři měsíce, to..to letí.
Tak zatím jako každý měsíc 15 , fotografování s nějakým malým pamlskem a jinak žádná moc velká sláva. Pán mně taky fotil,
případní pohoršení jistě prominou, i při kakání. Všechna hovínka se musí řádně sebrat a vyhodit do odpadkového koše. Taky a
hlavně, je při této činnosti zkontrolují zda v nich není něco, co by tam být nemělo. Pomalu přezubuji, pokud se podaří pánovi
nějaký vypadený zoubek najít, tak ho uloží do krabičky ze zoubky všech mých předchůdkyň. Uši zatím stojí bez problémů.
Po obědě jsme byli na procházce v zahrádce, samý sníh a začlo zase silně mrznout. Už aby brzo bylo hezky teplo, zahrádka
je moc pěkný rajón a bude při hezkém počasí mým druhým domovem.
Tak je zase několik dní za námi, nic podstatného se v mém životě nestalo, vlastně bych zapomněla, packy pomocí medicíny
Alavis Single co páneček nasadil, sílí a už nejsou tak moc „gumové" jak jsem je měla po loňské nemoci. MSM které tato
medicína obsahuje je skoro zázračné a tak zvané prošlapy, které panička kdysi nazvala prolamování, se již skoro nedají
poznat a pro další se budou již jen udržovat fyzickou kondicí. Prý je to taky dobré dávat po prodělání nějakých delších nemocí,
kdy organizmus dosti oslábne a také již starším psům nad 10-12 let věku, kdy vlivem stáří a většinou sníženou výkonností
začnou pomalu vazy a šlachy povolovat a tyto prošlapy se mohou objevit. Tak tedy, na další případnou dávku mám ještě
hromadu času:-))).
Páneček je poslední dobou nějak více nevrlý než obvykle, silněji na mně křičí když něco nekalého provádím a brblá si něco
neslušného o psích i jiných zadcích, které je prý dobré na některé lidi vystrčit aby na něm vykonali jistý úkon, který běžně
dělám pánečkovi, ale na nos. Moc tomu zatím nerozumím, no snad až taky budu starší a poznám více životních nástrah
a těžkostí.
Tak to zase nějak uteklo, pán byl a je stále celou dobu trochu rozmrzelý, říká že ani Einsteinovi mnoho lidí nechtělo nebo
neumělo rozumět. Jinak jsme byli opět u jednoho šikovného pána co mně dělal již jeden košíček a jelikož stále rostu a
musím se přiznat, že někdy ještě jaksi nechci rozumět, že se venku ze země nic krom povoleného nesbírá a hlavně nežere,
tak musím mít další o něco zase větší. Byla jsem změřená, onen pán si udělalal s drátu takovou pomocnou šablonu a prý
máme přijít za týden. Pán mně zlobí, že ho budu mít ke svému pátému "výměsíčí" jako dárek. Týden utekl jak voda, dobře
papám, piju a to následné ostatní, sílím a rostu a již tedy mám pět měsíců.
Tak jsme ten čas nějak nevnímali, vše nějak rychle uteklo a již mně je půl roku. Pánovi se na mně něco nelíbilo a tak jme
byli na odborném vyšetření. Velmi nerada to říkám, ale pán s paničkou byli z výsledků celí špatní, panička plakala a pán
nadával na celý svět. Příroda se na mně nedobře podepsala a kdo byl ještě k tomu nápomocen se taky později ukáže.
Nebudu to nějak podrobněji rozebírat, musím se držet aby se pokud možno nesplnily velmi špatné prognózy. Pán hledá vše
co by se dalo udělat k zmírnění tohoto mého stavu a je stále moc smutný a ustaraný. Jak zjistil, tak jedna moje sestřička o
které víme, má taky nějaké problémy a jak budou její pánečkové znát výsledky, tak je nám oznámí. Škoda jen, že zatím víme
jen o jedné mé sestřičce, ještě je asi jedna a pak již několik bratříčků. Tak toho již nechám, čas ukáže pravdu a třeba se bude
někdo velmi divit.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
