Mořina

	Tajemství Hloubětínské stoky

	*(Zpracoval jak jinak, sám velikýTitán a Speo )*

"Jestli chceš zažít něco opravdu drsného", řekl mi nejmenovaný pražský podzemní badatel, " tak nezbývá, než abys navštívil Hloubětínskou stoku"..
"Vydáváš se s těmi svými kašpary za bůhvíjaké montanisty", pravila jedna populární postava Českého Krasu, "ale byli jste už vůbec v Hloubětínské stoce?".
"Hloubětínská stoka?" zamyslel se nad otázkou, co mi o tomto fenoménu může sdělit, proslulý pražský montanista Jiří Hajzler..Zapálil si cigaretu, znatelně pobledl, upřel na mne své moudré oči a pomalu leč důrazně několikrát zopakoval: "Nechoď tam!"..Pak se omluvil, řka, že má nějakou neodkladnou práci a jal se levitovat, což je jeho celodenní činnost..O stoce už neřekl jediné slovo.
Je jasné, že mne po těchto pofidérních informacích, tajemná stoka počala zajímat.."Jaké tajemství, k čertu, může ta pitomá díra skrývat?", opakoval jsem si tak dlouho, až ve mně dozrálo logické poznání, že jediný, kdo může záhadu Hloubětínské stoky vyřešit, není nikdo jiný, nežli můj Popovický montanistický superklub..
A tak netrvalo dlouho a obligátní návštěva mých proseckých rodičů stala se záminkou pro výpravu do místa tak děsného, že o něm raději nechtějí vědět ani hovořit ty největší historicko-montánní kapacity..

Zdánlivě nápadný portál jsme hledali dvě hodiny..Hlídači soukromých objektů řvali, PMS zachovával vznešené mlčení.

Do Hloubětína je z Proseka nedaleko...Snadno jsme zaparkovali vozidlo, horší už bylo úděsné místo nalézt..Hloubětínští občané spěchali, na otázky nereagovali a hleděli na nás s krajní nedůvěrou.
"Pitomá čtvrť", ulevil si znechuceně Zběsilá Koza.
Zmíněný nejmenovaný pražský podzemní badatel nám sice daroval vlastnoruční náčrtek umístění ústí stoky v okolním terénu, ale nalezli jsme podle něj pouze pro tento účel zcela nepotřebný hloubětínský zámeček a to ještě jen proto, že jsem ze svých dětských let věděl, kde se nalézá.. Nakonec nezbývalo, než se opět pokusit přesvědčit k vyzrazení lokality vhodného starousedlíka..Někteří jeskyňáři nazývají tento složitý postup získáním "jazyka".
Vyhlédli jsme si bělovlasého dobráckého staříka, sedícího před zchátralým domkem na poloschnilé židličce..Nevyvíjel žádnou činnost, nastavoval vrásčitou tvář skomírajícímu odpolednímu slunci a působil dostatečně laskavým dojmem..Za přimhouřenými víčky se skrývaly chrpově modré, překvapivě živé oči.

"Dobrý jazyk", usoudil Zběsilá Koza a dosud mlčící Mário projevil obavu, aby stařík, až na něj promluvíme, leknutím nezemřel. Přistoupili jsme k rozpadlému plotu a příjemně pozdravili, jak je to v PMS zvykem..
Stařík nic.
"Aby nebyl vycpaný", projevil obavu Mário.
Kmet s sebou cukl, pohlédl na nás a přívětivost z jeho tváře zmizela, když odsekl: "To tedy nejsem, idioti, co po mně chcete?"
"Promiňte", ujal se slova Koza, "netušili jsme, že máte tak ostrý sluch..Hledáme hloubětínskou stoku."
"Tady je stoka pod každým chodníkem", utrousil kmet, "je vedena v betonových rourách o světlosti padesáti centimetrů..Znám to, pracoval jsem u komunálních služeb."

Hned za vchodem..Pavouci cvakali hrůznými čelistmi a zběsile snovali lepkavá vlákna.

K zatáčce..Zde jsou již pavučiny zneškodněny dlouhou větví..

"Dík, takovou nehledáme", opáčil jsem. "My máme na mysli tak zvanou příšernou Hloubětínskou stoku děsu", dodal jsem, opatrně se rozhlížeje, zda má slova nemůže uslyšet nikdo nepovolaný..
"Hloubětínskou stoku děsu?", zaječel zděšeně stařík, až se i lidé na vzdálené tramvajové zastávce otáčeli, "co v ní chcete dělat?"......
Byla s ním těžká domluva..Neochota, strach, to vše zde hrálo svoji roli..Kdybych měl vyprávět, co předcházelo chvíli, než mi onen sveřepý dědek kýžené místo prozradil, nezbyl by zde prostor na vlastní popis lokality.
Takže zkráceno: Nakonec se s námi stařík rozloučil zvoláním:"Chcípněte tam!", my jej opustili a zamířili rázným krokem chrabrých k nedalekému potoku.

Hloubětínská stoka děsu pochází z roku 1847, na den vychází rozměrným, v křoví ukrytým novodobým kamenným portálem, v němž kdosi poškozený vrchol valené klenby necitlivě nahradil betonovým překladem.. Počva stoky je rovná, bez kanálku, místy pokrytá ze stropu vypadanými kameny..Výška chodby činí v celé délce 180 cm, šířka 120. Splašky zde již dávno netečou, přesto je v celé délce chodby cítit odporný fekální zápach.. Na počvě sice stojí místy voda, leč její hloubka je nepatrná..Horší překážkou jsou pro chůzi všudypřítomné husté závoje hnusných pavučin s záplavou velkých, černých a mimořádně otrlých pavouků. Připadal jsem si jako ve hře The Eye of the Beholder

První úsek..Až k zatáčce zatím došel málokdo..PMS směle pokračoval i za ní..

Za portálem vede stoka přímým směrem 86 metrů, pak v úhlu 26 stupňů zahýbá doleva..Vyzdění je provedeno z osekaných nepravidelných bloků suchomastského vápence, což je materiál dovezený ze značné dálky..Za zatáčkou stoka mírně stoupá, pavučiny mizí a na 126 metru spočívá chcíplý potkan v pokročilém stupni rozkladu.. Směr chodby se nemění až na délku 236 metrů, kde končí bytelným jílovo-opukovým závalem..Právě v těchto místech se nachází moderní komunikace a neblahý zával bude nepochybně souviset s její výstavbou..
Hloubětínská chodba je v historických análech zmiňována a popisována od doby svého vzniku jakožto skutečná stoka..Veškeré pokusy presentovat ji jako románskou hřbitovní chodbu, zámeckou chodbici či dědičnou štolu starého dolu sv. Ant. Paduánského je proto nutno odmítnout jako zcela nepodložené.
Protože o převzetí stoky pod svoji správu usiluje spřátelená pražská speleologická skupina, neuvádím zde přesnou lokalizaci ani směr stoky..Přílišná frekvence návštěv by tento bohulibý záměr pro nevraživost místních (zejména pak modrookého kmeta) mohla překazit..

Tajemství Hloubětínské stoky