Mořina

	110 let lomů Mořina

	*(Zpracoval opět sám velikýTitán)*

V půli září konal se den otevřených dveří lomů Mořina spojený s prohlídkou podzemních štol v úseku ze závodu na Malou Ameriku.
Samozřejmě, že slavný Popovický montanistický superklub nemohl na tak velkolepé akci chybět, zastoupen alespoň trojicí svých zakladatelů.
I vydali se mužové odvážní v jedenáctou hodinu do areálu závodu, kde se jich ujal vrátný, nahánějící zájemce o pouť podzemím přímo před portál..
Mezi několika penzistkami o holích a berlích, obutých v okovaných botách, jsme uzřeli Rumovou Pralinku s jejími pacholaty..Měla na hlavě helmu od Petzla s vysvícenou čelovkou stejného výrobce, její tvář byla odhodlaná a sveřepá..
Pak přišel průvodce s nifkou u pasu, přejel skupinku abonentů lhostejným pohledem a vytřeštil oči, když se jeho zrak zastavil u opodál skromně stojících členů PMS.
"Co to je?", zeptal se nevěřícně, zíraje na long-verzi truhly poslední záchrany, ležící u našich nohou. "Tu rakev potáhnete s sebou?"
"To není rakev, leč Surikatova truhla poslední záchrany", poučil jej ležérně Škorpion."Byla vyvinuta na základě inspirace CMA a kdo jí opovrhuje, v dohledné době zemře strašlivou smrtí a rychle se rozloží!".

	"Kolik to váží?" zajímal se dezorientovaný průvodce.. "Čtyřicet pět kilo, to však jen proto, že jsme vyjmuli příruční sbírku rudných nerostů, kterou bychom v vápencovém masivu těžko využili", prozradil Skákavá Koza Průvodce rezignoval...Rozdal několik ručních svítilen, pohlédl ještě jednou na truhlu v pohotovostní poloze, s úšklebkem utrousil, že závalem ji neprotáhnem, kývl na ostatní a zavelel k pochodu..Pohroužili jsme se do nitra země..Stařenky si špitaly a klepání jejich hůlek se dutě rozléhalo pod klenbou..Rumová Pralinka zakopla, upadla na břicho do bláta, spadla ji helma a zhasla čelovka..Členové PMS rozžehli karbidové svítilny, což i průvodce kvitoval s uznáním protože jím rozdané baterky, používané již od rána, pomalu dosluhovaly..
Ušli jsme asi sto metrů a Škorpion usoudil, že truhlu vlečeme dost daleko a že v lokalitě tohoto druhu nehrozí, že bychom prostředky v ní obsažené byli nuceni požít..Po krátké poradě byla truhla položena ke stěně a vyjmuty z ní pouze tři duralové tyčky s vlajkami PMS, které byly při dalším pochodu členy PMS třímány v jejich svalnatých pravicích.. Zlomyslný Zběsilá Koza Rumové Pralince praporcem podrazil nohy, pročež nebožačka opět upadla a když vstala, zmateně se motala, čímž upadla v podezření, že je naprosto opilá a průvodce na ni pohlížel značně znechuceně..
		Pomalu jsme, zatímco Škorpion bavil zděšeně pištící stařenky líčením děsivých montanistických historek, došli k Malé Americe. Průvodce se krajně nedůvěřivě zahleděl na otlučenou Rumovou Pralinku a obezřetně se postavil mezi ní a okno vedoucí na Andělské schody, aby jí vlastním tělem zabránil v případném pádu..Prohlásil, že zde exkurze končí a všem mimo Pralinky doporučil pohled do šachty vedoucí na spodní patro a na poblíž stojící torzo vrátku.. Někteří uposlechli, jiní počali reptat, že touží shlédnout proslulý Hagenův zvon, Rumová Pralinka se křečovitě držela výstupků na stěně štoly, předstírajíc, že kontroluje správný sled a směr vápencových vrstev... I byla vytvořena skupina nadšenců a zanechavše ty, kdož se obávali Hagenovy msty na místě, klopýtala včetně zvídavých stařenek, vířících holemi, vyztuženou štolou k Hagenově studánce..

A stáli jsme u zvonu, obestřeného závojem temných bájí, jako prastarý Cernunos z Karolinské epopeje..Průvodce počal třaslavým hlasem líčit děsuplnou historku o německém vojáku, přítomným dítkám se zježily vlasy a Škorpion si pohrdlivě odplivl. Průvodce dovyprávěl a otázal se hrobově, zda někdo touží zazvonit na Hagenův zvon a přivolati na celou skupinu Němcův hněv..Stařenky poděšeně zaklepaly okovanými konci svých holí a ustopily do šera..Za nimi se od zvonu stáhli ostatní..Všichni? Ne..Škorpion zůstal, uchopil tyč a zvonil jak smyslů zbavený..Z temnoty se ozvala zlumená rána..Hagen? Nikoliv, to pouze Rumová Pralinka omdlela...

Hagenův zvon..Chlapec vedle Škorpiona hrůzou pláče

110 let lomů Mořina