Vernerice

	Přídolský potok

	*(Zpracoval Titán )*

Přídolský potok..Bystřina, v které se míhají hnědavé hřbety dravých pstruhů spolu s článkovitými krunýři krutých raků..Na jejím rozmoklém břehu, v koruně prohnilé olše sedával za chladných nocí vodník a z zeleného hrdla vyrážel do tmy děsuplné skřeky..
Před mnoha a mnoha lety kryl stříbřitý lesk hladiny Přídolského potoka stín mohutných lesních velikánů, jejichž těžké větve se tiše koupaly v pokojně plynoucí vodě... Blahodárné ticho panovalo vůkol, vonné esence z lesních pryskyřic šířily se do dáli a libozvučný zpěv ptactva stoupal k nebesům v blahodárné harmonii ku větší slávě Páně...
Jednoho deštivého dne, kdy se teplota pohybovala těsně pod hranicí 18-ti stupňů Celsia a sluneční erupce znepokojovaly skupinku mladých kolčav, přišel do těchto poklidných míst člověk...Pokácel stromy, vystavěl srub a perlíkem zabušil do skály...Zakousl se do jejích útrob jako jeden z dávných draků a započal hloubiti chodbice do temnot..Následovali jej jeho přátelé a bratři, na zelené mýtině vystavěli nevzhledné věže, pod nimi počali kopati jámy a z jejich útrob vytahovali na denní světlo kámen, jehož pražením získávali kujnou materii na svoje zbraně, nástroje a vozy...Léta plynula, mužové odešli, chodby a jámy zůstaly...Pomalu se zanášely listím a tlející hlínou..Na pasece opět vyrostl les a život lokality se vrátil do starých kolejí..Pouze vodník už nesedává na olšovém dřevu nad zrcadlící hladinou..Odešel ze světa, umřev na prostatu..Pět statných kolčav jej oplakalo...

Čelba přídolské chodby, vzdálená 5 metrů od vchodu..Hornina vykazuje vysoký stupeň Fe zrudnění..

Uběhla staletí...Údolím potoka zní rázný krok těžkých bot, statní mužové se prodírají trnitou houštinou..Jejich kročeje míří ke staré, rozvezené haldě, tváře mají odhodlané a srdce plná odvahy..
To kráčí Popovický montanistický superklub. Vpředu sám Titán, na opasku se mu pohupuje montanistická kladka..Za ním dva jinoši s truhlou poslední záchrany..Pak v semknutém dvojstupu Mario, Pavel Přibyl, Rumová Pralinka s udatným Kašim a svědomitý Brian Norman (na tuto akci přiletěl z Ameriky) vedle něj Petra Poeche s rozpustilým výrazem ve tváři..Je dočista ožralá..Mládenci jako kvetoucí haluz, děvčata coby lilie bělostné.. Náhle se zastaví, otočí jako jeden muž nalevo a hledí všichni jedním směrem..Pod hlinitým převisem, černá se škvíra

Popovický montanistický superklub ustává v pochodu, odkládá batohy, vaky a pomůcky, Petra Poeche bezvládně padá hubou do potoka a Brian s Pralinou ji namáhavě tahají ven..Titán odpíná kladku, vystupuje na zbytek důlní haldy a počíná hovořit (výrazně zkráceno):
"Přátelé, stojíte na místě, kde naši předkové v devatenáctém století po léta dolovali oolitickou železnou rudu, stejnou jako v nedalekých Chrustenicích..Zdejší důl není příliš významný, o čemž vypovídá i skutečnost, že o něm ani v historických, ba ani současných pramenech není žádná zmínka..Opilec, který mi jej popisoval, blábolil o třech patrech, vystrojených dřevěnými žebříky, o dlouhých chodbách a tajemné kostře ve spodním patře..Tak zajímavé dílo by neuniklo pozornosti dokumentátorů a myslím si proto, že budeme nuceni oželet jak vystrojená patra, tak zmíněnou tajemnou kostru. Nuž, dosti planého tlachání - chopme se lopat a směle do práce."
K údivu všech započal Titán výkopové práce mimo škvíru pod převisem, což zdůvodnil vysvětlením, že onen zdánlivě nadějný otvor zkoumal při povrchovém průzkumu, který předcházel dnešní akci..Po dvou minutách malátného kopání pak odložil lopatku, řka, že je starý a schvácený, usedl vedle bezvládné Petry Poeche, kterou mezitím Brian (který speciálně kvůli tomu přiletěl z Ameriky) s Pralinkou poněkud stabilizovali opřením o strom a na jeho místo nastoupil udatný Kaši, čímž se práce znatelně urychlila...

Laco Lahoda ukazuje poloviční lodní uzel a vypravuje o něm..Kolika montanistům již zachránil život....

Zhroucený Škorpion, Koza hledí k východu..

Leč ani Kašimu nebylo přáno odhalit otvor do skalního masivu a stejně neuspěl Pavel Přibyl v červené kombinéze..Důl odolával a několikrát bylo nutno práce přerušit a konspirativně simulovat sběr hub, když okolo kráčel muž v zeleném obleku se slinícím ohařem na vodítku. Uběhly tři hodiny a před výkopem zavládla malomyslnost..Znavení kopáči pracovali velice ležérně a občas vyčítavě pohlédli na Titána, který přemýšlivě rýpal klacíkem v hlíně před sebou.. Rumová Pralinka odevzdaně dopíjela zbytky z lahve zemdlelé německé montanistky, Brian Norman si pohvizdoval americkou lidovku Yankee Doodle. Nakonec to byl Zběsilá Koza, pod jehož lopatkou se hlína náhle počala sunout kamsi dovnitř..Montanisté ožili a během několika minut se ve výkopu zjevil otvor, kterým bylo lze prostrčit ruku...Titán byl požádán, aby otvorem prostrčil svůj digitální fotoaparát a učinil snímek stavu chodby, což však tento odmítl s obavou, že by mu ruku zevnitř mohlo něco ukousnout..Co myslí pod pojmem "něco" nespecifikoval, všichni si však vybavili tajemnou kostru ze spodního patra a přestali naléhat..

Konečně byl otvor zvětšen na průleznou velikost a k průniku do zapomenutého důlního díla byl vybrán útlý Škorpion, který prohlásil, že kostru zkope.Nastal však problém, neboť když malý hrdina zastrčil plavou leb do otvoru, aby tam změřil hladinu nebezpečného plynu, detekční trubička zjevila devítiprocentní koncentraci CO2 hned ve vchodové partii..Škorpion vycouval a nastala instalace Kašiho montanistického dmychadla, které hnalo do chodby z okolí tisíce litrů čerstvého vzduchu..Po deseti minutách bylo po opakovaném kontrolním měření s uspokojením kvitováno, že koncentrace zákeřného plynu poklesla na jedno procento..Dmychadlo odstaveno a Škorpion se podruhé zanořil do díry..

Kašiho dmychadlo - znamenitý likvidátor nebezpečných důlních plynů..Kaši, Brian Norman a členové spřátelených skupin radostně přihlížejí..

"Hej, co vidíš?", volal do otvoru, v němž před okamžikem zmizel udatný explorer, naléhavě Pavel Přibyl a nervózně poškubával lanem, na němž byl Škorpion uvázán..Odpovědi se nedočkal..
"Bude to asi něco velkého, když se bratr neozývá", utrousil Zběsilá Koza.
"Halda je dosti skromná", namítl Kaši, "ledaže by jí část odplavil potok či v zobácích roznesli ptáci.
Pavel zatáhl za lano..Ticho..Že by Škorpion podlehl v zápase s kostrou, kterou sliboval bezproblémově zkopati?
I rozsvítil Titán svítilnu a zasunul se do otvoru, hbitě a mrštně, jak to dokáže jenom on..Rozhlédl se osvícenou chodbou a strnul..U stěny seděl Škorpion, mlčky vzlykal a slzy smáčely hladkou jeho tvář..Plakal vzteky, protože nadějná chodbice třípatrového dolu s dřevěnými žebříky a kostrou v prvním patře, končila po pěti metrech čelbou...Velký objev se nekonal..
Smutně vylezli hrdinové na světlo denní..A po nich i ostatní (až na kataleptickou Petru Poeche) plazili se do štolky, kleli a nadávali....Nastalo focení, mapování a opékání buřtů...Petra Poeche byla uložena do truhly a připravena k transportu, i když většina výpravy navrhovala, aby byla montanistka vhozena do štoly a zakryta několika vrstvami čerstvé ornice..
"A kvůli tomuhle jsem přiletěl z Ameriky", odplivl si Brian Norman před haldou..

Neúspěch při hledání přídolské štoly zásadním způsobem upevnil vztahy mezi členy PMS a spřátelenými skupinami...Pouze Petra Poeche se pro nečekanou graviditu propříště podobných akcí nezúčastní..