Vernerice

	Kutiště Verneřice podruhé

	*(Zpracoval Koza )*

"Starý dole...Chodbice tvé jsou jako řečiště žilní, jímž životadárná krev zurčí a ševelí ku slávě Stvořitele.." Toť vyňatek z básně verneřického Erazima Chaima, vesnického písmáka a obchodníka s papírem i střižním zbožím z konce devatenáctého století, věrného syna starého Izraele....Báseň, mohu-li já soudit, za mnoho nestojí, leč verneřický důl může být těžko krátkou bezvýznamnou štolkou, když jej praktický přízemní kupčík přirovnává k něčemu tak rozsáhlému, jako je lidský cévní systém (že nejde o nepříliš komplikované žíly žížaly, vyplývá z citované básně dále od uvedené strofy) slovy tak vzletnými..
A právě inspirace verši mrtvého muže způsobila, že se PMS vrátil do Verneřic vyzkoumat, jaké tajemství se skrývá za zásypem, jímž po propadu lesní cesty místní fořt se svými pohůnky uzavřel možný vstup do opuštěného důlního díla..
Náš starý známý hovorný lesník Superklub ochotně navedl k několika dalším podezřelým místům poblíž propadlé lokality, ale po podrobnějším prozkoumání jsme byli, bohužel, nuceni konstatovat, že s dolováním nemají vůbec nic společného..I zasmušil se fořt a opustil naši společnost, řka, že jde sypat koroptvím, občerstviv se na onu cestu několika doušky z placaté láhve s portrétem vousatého dědka na pestré etiketě..
Nezbylo nám, než bloudit po lese a věřiti ve štěstí, když tu se ozvalo zapraskání lámaného dřeva, neartikulované zařvání a pak už se hájem rozléhaly bohapusté kletby..

Propad do štoly, do něhož udatně spadl statečný Speo..

Jako jeden muž vyrazili udatní členové Superklubu po směru nenadálého lomozu, očekávajíce, že naleznou lesníka ležeti na hřbetě pod otepí smrkových větví, leč nestalo se tak..Po fořtovi nebylo ani památky, zato jsme uzřeli Pavla Přibyla obecně zvaného Speo, kterak se pokouší vyprostit své tělo z zahliněné jámy mezi několika statnými duby, v čemž mu bránily rozličně trčící větve, jež dosud tvořily nad dírou primitivní víko..Speo nadával, sápal se ven jako raněný chrobák, ale hlína se s ním trhala, ohnilé větve praskaly a on sám, nemaje se čeho zachytit, kácel se stále zpátky..Z rozbitého montanistova nosu tekla krev přes jeho ústa a bradu, čímž potlučený Pavel budil dojem, že právě coby litá šelma požíral hájenou zvěř za živa a kdyby jej lesník viděl, bylo by třeba se obávat jeho spravedlivého hněvu.

."Co tam dole, k čertu, provádíš?", zajímal se Mario potměšile.
"Propadl jsem se sem skrz ty debilní klacky", hořekoval Pavel, "díra byla zakrytá shnilejma povalama... - a sakra - ta hlína, co na ní stojím, se sesouvá někam dolu."
Co dodat? Pavlovi jsme hodili lano s úvazem, pro případ, že by mu hrozil další propad do šachty neznámé hloubky a vyzvali jej k průzkumu. Odvážlivec chvilku do hlíny zavile kopal nohama, až se objevila suchým listím vystlaná plazivka, mizející pod mírným sklonem kdesi v hlubinách..Speo udatně poklekl, nahlédl do otvoru a zvolal: "Ty vole, štola"..Po tomto objevu nastalo měření hladiny CO2, zřízení provizorního tábora a sestup ostatních členů expedice do objevených prostor.
Štola mířila 20 metrů přímo do nitra kopce, pak se objevila první křižovatka s odbočkou doprava. "Tuto křižovatku", řekl jsem pevně, "nazveme Titánovou křižovatkou smrtelné hrůzy a ohnilého kostlivce". I stalo se tak..Mysl všech příliš zaměstnával náš velkolepý objev, nikdo neodporoval...Odbočka se po pěti metrech opět pravoúhle rozdvojila

Titánova křižovatka smrtelné hrůzy a ohnilého kostlivce..Koza třímá vzorek olivinického čediče..

Pavel Přibyl, zvaný Speo pátrá po Jantarové komnatě, neboť malý kousek jantaru slíbil přinést domů manželce..

do strmě klesající úklonné chodby a prostorné štoly, směřující k známému závalu pod lesní cestou, na který jsme po 80- ti metrech skutečně narazili..Vrátili jsme se zpět, pominuli prozatím úpadnici a pokračovali z Titánovy křižovatky smrtelné hrůzy a ohnilého kostlivce přímým směrem..Štola nezahýbala, stěny červeně barvily limonitové povlaky a krevelové vložky, počva byla čistá, jako kdyby horníci odešli včera.. Urazili jsme 150 metrů když cestu přerušil ze stropu vypadlý kamenný zával..Přelezli jsme jej a ocitli se v nepravidelné podzemní komoře o rozměrech cca 7 x 12 metrů a až čtyřmetrové výšce..Jiná chodba odtud nevedla, proto jsme se zběžně rozhlédli, zda se tu někde zbytečně neválí avizovaná jantarová komnata a vrátili se k úpadnici..Její rozměry jsou vskutku monumentální - 4 kráte 3 metry, úhel sklonu 75 stupňů sleduje přesně krevelovou žílu . S ohledem na Rumovou Pralinku, která nebyla v nejlepší kondici, byl do úpadnice spuštěn pětadvaceti metrový provazový žebřík označený na konci studeným světlem, dna však nedosáhl..Pak byla pomocí dvacetimetrové šňůry a prosávače s detekční trubičkou ověřena výše koncentrace CO2, která nepřesáhla 2 procenta..Vedle žebříku jsme pro rychlejší sestup umístili lano,

statečný Titán slanil na konec provazového žebříku a posvítil dolu..I zřelo do hlubin jeho oko jasné a vidělo v hloubi 10 metrů pod koncem žebříku dvé chodbic, z úpadnice do stran se rozbíhajících, na jejichž dně se pokojně blyštěla vodní hladina, poněkud zvířená koncem Titánova lana..Jiný, méně zkušený montanista by se k vodě hravě a bezhlavě slanil, ne tak mazaný Titán..Kontrolní měření hladiny CO2 nad vodní hladinou, které z úrovně konce žebříku provedl, totiž prokázalo více než osmnáctiprocentní koncentraci tohoto zrádného podlého a úskočného plynu...Titán, sokol sivý, neváhal a s mrštností sobě vlastní, vrátil se hbitě k ohlubni úpadnice...
"Ach, jak jsi statečný, veliký Titáne", pravila obdivně

Titánova úpadnice, proazový žebřík, rudní žíla a Surikatovo lano..

Rumová Pralinka, "navrhuji, abychom tuto úpadnici na památku tvého sestupu pojmenovali Titánovou úklonnou jámou". Ostatní kývali hlavami a souhlasně mručeli. Ve vzduchu však visela nevyřčená otázka, co dál..Plyn nás nemile zaskočil..Nebyl s námi Kaši, šťastný majitel záchranného přístroje a v Surikatově Montanovaku zela protržená díra zvící velikosti sevřené pěsti..Sám Titán pravil, že " s tímhle dolu rozhodně ne ".
A tak nastalo obligátní mapování přístupné části a po jeho dokončení důkladné maskování tak šťastně objeveného vchodu..Ti kdož se nevešli do propadu, rozdělali zatím na okraji lesa oheň pro zahřátí znavených kostí i přípravu občerstvení a Rumová Pralinka do něj spadla..Ještě v autě cestou domů tiše doutnala...

Pro tentokrát nás lstivý plyn zastavil a Jantarová komnata nám opět unikla..Leč - PMS se vrátí. PMS se nevzdává..Odvaha a vytrvalost jeho členů vejde do dějin..

Kutiště Verneřice podruhé