 |
Zbiroh |
|
 |
||
(Zpracoval Štajgr) |
| Sedmnáctého února jsme s kamarádem Jirkou pomáhali po škole našemu příteli hajnému s dosypáváním krmelců, a cestou k domovu jsme v prořídlém křovisku pár metrů od lesní cesty zpozorovali díru do země.Nebylo by na ní nic zvláštního, kdyby byla zasypána sněhem stejně jako celé okolí; troufám si říci, že v tom případě bychom si jí ani nevšimli. Sníh na jejích okrajích byl však roztátý a tak díra výrazně kontrastovala s okolní bílou plochou... Prodrali jsme se blíž a viděli, že se jedná o čtvercovou, asi pět metrů hlubokou jámu, její stěny byly vytesány do skály a na dně ležela šikmá hromada hlíny, dřevěných povalů a spadaného listí. Hned nás napadlo, že bychom mohli do jámy vlézt, ale stěny byly příliš strmé a hladké, na to, abychom se pak dostali zpátky nahoru. Odhadli jsme, že se jedná o propad nějakého starého dolu, a protože nás podzemí vždycky přitahovalo, rozhodli jsme se "šachtu", jak jsme díře říkali, prozkoumat. Protože jsme neměli ani dostatečně dlouhý žebřík ani jakékoliv lano, zahájili jsme průzkum v teoretické rovině Nejprve jsme se na dolování v okolí Zbiroha ptali po okolí, ale protože informace, jichž se nám dostalo, byly velmi protichůdné, zašli jsme do Muzea Českého krasu, zeptat se, zda nemají o naší šachtě nějaké materiály.. Hodná paní nám řekla, že nemají a dala nám telefon na svého známého Surikatu, který by měl údajně onu oblast znát..Surikatovi jsme zavolali ještě týž den, nijak se nevzpouzel a poté, co jsme mu řekli, že nemáme nic na lezení, řekl, že s námi šachtu navštíví... Sraz jsme si dali o dva dny později, v pátek na nádraží, kam pro nás měl Surikata přijet autem..Dostavil šedovlasý skuhrající stařík s ohromným plnovousem, naložil nás a podle naší navigace nás dovezl asi 200 metrů od propadu..Dál už to autem nešlo, tak jsme z kufru vyndali dvě lana, dvě polní lopatky, batoh s nějakými železnými krámy a karbidku, o které Surikata tvrdil, že je spanilá.... Když jsme došli k propadu, Surikata se prošel po okolí, nalezl zbytek staré výsypky a řekl, že na ni vidí vzorky ordovických oolitů (musel mi to napsat) a z toho usuzuje, že se jedná o pozůstatky po těžbě železa..Pak uvázal lano k blízkému stromu a počal je rozmotávat, kráčeje pozpátku k šachtě tak nešikovně, až do ní s děsným řevem spadl..Překvapilo nás, že mu přitom plnovous zůstal viset na křovisku u ústí propadu ale Surikata nám zdola naříkavým hlasem vysvětlil, že jej nosí kvůli konspiraci.. Nejprve se domníval, že má zlomenou páteř, pak slevil na obě nohy, nakonec se postavil a když jsme mu naházeli dolu jeho věci a on se do nich navlékl, vylezl ven takřka bez zranění...Řekl nám, že otvor pokračuje dále do hlubin zařícenou šikmou chodbou a že je smutné nemít pro tento případ detekční trubičky na CO2, proto budeme pokračovati druhého dne a Surikata přivede dva kamarády s trubičkami či interferometrem, digitálním fotoaparátem a dalším potřebným vybavením...Původně jsme se chtěli také spustit dolu po Surikatově laně, ale poznámka o jedovatém plynu nás zaskočila a tak jsme výpravu ukončili.. Ku zkoumání propadu jsme se vrátili až za dva dny, protože Surikatovi kamarádi neměli hned čas. Sraz jsme měli opět na nádraží a Surikata (tentokrát bez plnovousu) přivezl dva mladší kolegy, které představil jako udatného Vidru (měkké i je správně) a neohroženého Kašiho..Přisedli jsme k nim do neskutečně špinavého auta a rozjeli se na lokalitu...Propad je asi pět minut chůze od lesní cesty a celou tu dobu nám ona trojice vyprávěla, jak zkoumá a objevuje jednu díru za druhou. Svěřili se nám, že jsou členy spolku jakýchsi "Radioaktivních netopýrů", jehož členové vynikají nejen nevšední odvahou, ale i obdivuhodnou důsledností při objevování ztracených podzemních prostor... Do křoví se jako první nasoukal udatný Vidra, neohrožený Kaši zatím hledal v batohu detekční trubičky a Surikata, jako posledně, upevňoval lano..Báli jsme se, aby si opět neublížil ale tentokrát to bylo zbytečné. Vidra se totiž mezitím prodral k naší jámě a zavolal odtamtud několik nepublikovatelných slov..Kaši odložil trubičky, Surikata lano, my obavy o jeho zdraví a všichni čtyři jsme se rozběhli k propadu..Nepoznali jsme jej...Do půlky ho nějaký dobrák zasypal starými cihlami, střešními taškami, hlínou, shnilým dřívím, pneumatikami a navrch umístil (patrně nefunkční) televizor Rubín... |
