Osobnosti ze Strakonic a okolí 18. až 20 století. |
"F. L. Čelakovský" se narodil 7. 3. 1799 ve Strakonicích. V
letech 1804 - 1812 navštěvoval v rodišti hlavní školu. Pak odešel na gymnázium do Českých
Budějovic. Zde se spřátelil s J. K. Chmelenským a s J. V. Kamarýtem. O prázdninách
roku 1816 se seznámil s J.V.Plánkem a přijal vlastenecké jméno Ladislav. Kvůli
nedostatečnému prospěchu musel roku 1817 (v pololetí 4. ročníku) přestoupit na
gymnázium do Písku. Tady v něm vzbudil zájem o češtinu profesor Alois Uhle. Téhož
roku začal Čelakovský studovat filozofii v Praze. Druhý ročník navštěvoval na
lyceu v Českých Budějovicích, odkud byl pro četbu Husovy Postily vyloučen. V letech
1819 - 1820 druhý ročník opakoval a dokončil v Linci. Roku 1820 se v Praze na
filozofické fakultě připravoval ke gymnaziální profesuře, avšak při
závěrečných zkouškách 1822 propadl z logiky. Šest let pak působil jako soukromý
vychovatel. Roku 1829 se stal jazykovým subredaktorem a korektorem Časopisu pro
katolické duchovenstvo, kde působil třináct let. V letech 1827 - 1831 měl v úmyslu
odejít do Ruska a získat tam místo bibliotékáře. V této době využíval
materiální podpory hraběte Rudolfa Kinského. Roku 1833 se stal redaktorem Pražských
novin a České včely (dříve Rozmanitostí). Roku 1834 se oženil s Marií Ventovou ze
Strakonic. Koncem téhož roku se mu narodil syn Ladislav (pozdější botanik). Na podzim
1835 byl F. L. Čelakovský přijat na pražskou univerzitu jako suplující profesor
české řeči a literatury, avšak již v prosinci téhož roku byl této funkce i
redaktorství zbaven (pro kritický komentář projevu cara Mikuláše I. k Polákům). Po
tři roky byl odkázán na příležitostné výdělky a podporu přátel. V prosinci 1836
se mu narodila dcera Ludmila. Roku 1838 získal místo knihovníka u rodiny Kinských a na
podzim téhož roku se mu narodila dceru Ludvika. Roku 1840 se stal mimořádným členem
Královské české společnosti nauk. V únoru 1841 se stal otcem dcery Marie. Roku 1842
byl jmenován profesorem slavistiky na vratislavské univerzitě, kde se stýkal mj. s J.
E. Purkyněm. V březnu 1843 se mu narodila dcera Hedvika, která však po třech týdnech
zemřela. V dubnu 1844 mu zemřela i manželka Marie. Čelakovský se rok poté oženil s
Antonií Reissovou, publikující pod jménem Bohuslava Rajská. Z druhého manželství
se mu v březnu 1846 narodil syn Jaromír (pozdější právní historik), v dubnu 1848
syn Bohuslav. Posledním dítětem Čelakovského byla dcera Anna, která roku 1850 brzy
po svém narození zemřela. Roku 1847 byl Čelakovskému udělen čestný doktorát
pražské univerzity, o dva roky později získal na téže univerzitě profesuru
slavistiky. V Praze se aktivně účastnil veřejného života. Stal se např. členem
komise připravující nové gymnazijní osnovy I Učebnice, pracoval v Matici české, ve
filologicko-historickém odboru Královské české společnosti nauk apod. Manželka
Antonie zemřela v květnu 1852. Čelakovský skonal nedlouho poté, 5. srpna 1852. Oba
jsou pohřbeni v Praze na Olšanech.
Literární činnost (hlavní díla) Poezie a sbírky lidové slovesnosti: Smíšené
básně (1822, rozšířeno 1830), Slovanské národní písně I-III (1822, 1825, 1827),
Litevské národní písně (výbor ze sbírky L. Rhesy, s překladem 1827), Ohlas písní
ruských (1829), Pomněnky vatavské (časopisecky in: ČČM 1831), Ohlas písní
českých (1840), Růže stolistá (1840), Spisů básnických knihy šestery (1847),
Mudrosloví národu slovanského ve příslovích. Připojena jest sbírka
prostonárodních českých pořekadel (1852). Překlady: J. G. Herder: Listové z
dávnověkosti (1823), J. W. Goethe: Marinka (1827), Panna jezerní (W. Scott, překlad
1828), Augustin, svatý: O městě Božím kněh dvamecítma (5 sv., 1829 - 1833).
Ostatní: Dodavky ke Slovníku Josefa Jungmanna (1851), Čtení o srovnávací mluvnici
slovanské na univerzitě pražské (1853) aj.
Převzato s knihy Strakonická zastavení Františka Ladislava
Čelakovského, Muzeum středního Pootaví Strakonice 1999.
"Bedřich Dubský" nejvýznamnější jihočeský archeolog,
který založil i archeologickou sbírku strakonického muzea. Narodil se v Komárově u Bechyně.
Po absolvování učitelského ústavu v Soběslavi působil v mnoha místech jižních
Čech a z těchto si vždy vytvářel základny pro svůj systematický archeologický
výzkum, který započal v r. 1911. Učil v Jiníně, později v Hošticích, Paračově,
Podsrpu u Strakonic a Řepici. Roku 1938 odešel na odpočinek jako ředitel školy.
Usadil se nejprve v Čejeticích, poté krátce v Březnici a r. 1945 trvale v Písku.
Jeho výzkumy se archeologická mapa jižních Čech zaplnila velikým počtem nových
nalezišť a objevil také řadu dosud neznámých úseků pravěkého osídlení kraje. K
jeho nejdůležitějším objevům náleží tábořiště z mladšího paleolitu a
mezolitu u Lhoty, Putimi a Ražic, mohyly ze starší doby bronzové u Těšínova a
Protivína. K osídlení ve střední době bronzové přispěl řadou výzkumů mohyl,
hradišť a sídliště v Újezdě u Vodňan. Zkoumal i hradiště, sídliště a
žárové hroby z mladší doby bronzové (knovízská kultura), doby halštatské -
laténské, kde jeho nálezy přispěly k lepšímu datování doby laténské v jižních
Čechách. Z této doby je i dosud jediný jistý doklad keltského rýžování zlata -
objev dílny rýžovníka r. 1940 u Modlešovic. Důležitý a zatím ojedinělý je i
výzkum sídliště a rozsáhlého pohřebiště (522 pohřbů) z mladší doby římské
u Přešťovic. Velkou pozornost věnoval B. Dubský i otázkám slovanského osídlení,
jehož vývoj sledoval od nejstarších počátků až do 12.-13. století. Poznatky a
výsledky svých výzkumů publikoval od počátku v odborné i regionální literatuře,
Tyto drobnější statě a přehledy pravěkého osídlení různých částí
jihočeského kraje se mu později staly základními kameny pro celková hodnocení
výsledků systematického výzkumu. Z jeho nejdůležitějších prací uveďme:
Předhistorie Strakonicka (1921), Českobudějovicko v době předhistorické (1926),
Slovanský kmen na střední Otavě (1928), La Téne jižních Čech (1932), Jihozápadní
Čechy v době římské (1937) a konečně Pravěk jižních Čech
(1949), který se stal souhrnem jeho veškerých výsledků a dodnes poskytuje bohatou
pramennou základnu pro další vědecký výzkum jihočeské oblasti. Celé své dílo i
život věnoval Bedřich Dubský bez výhrady jedinému cíli - poznání nejstarších
dějin rodného jihočeského kraje. Nálezy B. Dubského jsou dnes uloženy v
jihočeských muzeích (České Budějovice, Horažďovice, Milevsko, Písek, Protivín,
Strakonice a Volyně), část je i v Národním muzeu v Praze.
Převzato z knížky PRAVĚK STRAKONICKA: Jan Michálek. Vydalo Museum
středního Pootaví v Strakonicích r. 1978.
"František Herites" 1851 - 1929,
český prozaik, novinář a fejetonista. Působil a žil ve Vodňanech . Ve styku s
literárními přáteli - právníkem O. Mokrým (1854 - 1899) a spisovatelem Juliem
Zeyerem zde vznikly Vodňanské vzpomínky.
"Dr. Bohumír Lifka" narozen 24.3.1900 v
Radomyšli v č.p.83 v kupecké rodině. Vychován rodiči v souladu s křesťanskými
zásadami. Obecnou čtyřletou školu vychodil v Radomyšli v l. 1906-1910. Studia
zahájil na c.j. Jirsíkově gymnásiu v Českých Budějovicích v l. 1911-1919. Ukončil s maturitou s
vyznamenáním. Vystudoval UK v Praze v letech 1919-1923. Již za studií se zajímal o
historickou literaturu. Ovlivněn F.X. Šaldou. V roce 1923 absolvoval také statní
knihovnickou školu a ukončil jí doktorátem filozofie a diplmem bibliotékáře. V roce
1933 uzavírá manželství s Marií Michaelou ze starého kmetcího dvora Baborů.
Působil krátce v Universitní knihovně, dále jako vedoucí knihovny Náprstkova muzea.
Od roku 1954 organizuje pracovní skupinu pro přípravu katalogizace našich
historických zámeckých knihoven. V roce 1959 je zatčen a obviněn za údajnou
protistátní činnost. Propuštěn v roce 1960 při amnestii. Potom pracuje jako
skladník 1 1/2 roku v družstvu "Obuna". Do svých 85 let pak pracuje pro
Základní knihovnu ČSAV. V roce 1969 je rehabilitován. Úplně je však rehabilitován
v roce 1992. Napsal: Minulost a přítomnost knižní literatury ve Ždáru nad Sázavou,
Ex libris a supralibros v českých korunních zemích v letech 1000-1900, Valdštejnská
knihovna na zámku v Doksech, Moravské léto F.X.Šaldy ve Starém Hobzí v r.1912. Ve
40. letech vydal Staří a noví usedlíci v Radomyšli za 350 let. Krátce před smrtí
pak "Radomyšl. Dějiny jihočeského městečka a okolí".
"Jan Vlastislav Plánek"
narozen 15. května 1789 ve Vlachovo Březí. Od roku 1816 odešel do Strakonic kde si
zřídil truhlářskou dílnu. Dobrý řemeslník, vlastenec, knihovník a vzdělanec.
Přítel F.L. Čelakovského, který mu zasílal svá literární díla a vystupoval s
ním v divadelních hrách hraných ve Strakonicích. Ke konci života se zajímal o
historii. Zemřel dne 18. června 1865 a je pochován u kostela sv. Václava.
"Antonín Renner" narozen 1. srpna 1818 ve Strakonicích.
Přírodomilec a dobrodinec. Člen výboru Spolku pro okrašlování města Strakonic. Z
jeho finančního odkazu byly založeny nynější Rennerovy sady a Okrašlovací spolek
pro ochranu ptactva Renner. Zemřel dne 3. dubna 1876. V současných Rennerových sadech
je umístěn na jeho počest jednoduchý pomník (bude foto). Se svolením paní
Stanislavy Repšové uvádíme zápisky Stanislava Šlehovera, cukráře ve Strakonicích
(odkaz).
"Josef Schmidinger" ( též psáno
Schmiedinger či Šmidinger ) se narodil 24.října 1801 strakonickému kupcí Janu
Schmidingerovi a matce Karolině, mladovožické rodačce, v domě č.p. 55 ve
Strakonicích. V současné době stojí na místě jeho rodného domku Česká
spořitelna u jejíhož vchodu je Schmidingerova pamětní deska. Stejně jako mladý
Čelakovský zíkával první základy vzdělání v německé strakonické hlavní
škole, aby potom, stejně jako budoucí básník Čelakovský, přešel do píseckého
gymnázia. Jeho touha po svobodě nebo alespoň po větší volnosti, rostoucí
uvědomění lidí mluvcích stále častěji a častěji českým jazykem, vedla občas k
vzplanutí bouří a nepokojů. Roku 1824 se mladý Schmidinger zúčastnil demonstrace v
Praze po představení Štěpánkovy hry "Čech a Němec" a za svoji účast na
nepokojích v pražských ulicích byl odveden na vojnu. Dosáhl sice u vojska
poddůstojnické hodnosti, ale pro plicní nález později z vojny odešel, což pro něho
bylo vysvobozením. Dokončil bohoslovecká studia a při svém knežském povolání se
horlivě zabýval kolportáží českých knih a časopisů, jež roznášel po českém
venkově v širokém plášti s nesčetnými kapsami. Touto vlasteneckou činností
posloužil Aloisu Jiráskovi k vytvoření postavy Matouše Vrby v pentalogii "
F.L.Věk ". Josef Schmidinger působil též jako učitel na strakonické hlavní
škole, odsud odešel do rodiny barona Dlauhoweského z Chanovic, kde vykonával práci
vychovatele na němčickém zámku u Volyně. Později na přechodnou dobu byl i ve
Voleniciích jako kněz-vychovatel v rodině baronů Veithů. V té době založil ve
Strakonicíh knihovnu, která po dlouhá léta nesla jméno Městská knihovna
Schmidingerovská v Strakonicích. Nakonec Josef Schmidinger zakotvil jako duchovní v
Hostomicích pod Brdy kde po tříletém působení zemřel 2. února 1852 a kde je také
pohřben. Ve své závěti odkázal pilným učedníkům strakonickým 200 zlatých,
české knihovně strakonické 1000 zlatých a chudobinci a nemocnici ve Strakonicíh
rovněž 1000 zlatých. Zaštitu nad jeho pohřbem převzal hrabě Lev Thun. O odkaz
mrtvého se vedly spory s bratrem a sestrou zesnulého. Trvaly tak dlouho, že odkaz pro
Matici Českou, který byl rovněž 1000 zlatých, vzrostl úroky do roku 1867, kdy byl
konečně vyplacen, na 2000 zlatých. Na hostomickém hřbitově byl zřízen pomník, na
který Strakoničtí přispěli 50 zlatkami. Přestože páter Josef Schmidinger neměl za
sebou literární činnost, měl velký význam jako buditel národního uvědomění
....." Knihovna tedy v současné době nese jméno opravdu příznačné - jednak
vzdala hold svému rodákovi, jednak pokračuje v jeho tradicích a jednak se vrací k
takřka původnímu názvu .......
Dle knihy MUDr Zdeňka Cvrčka: Strakonice-město, lidé a
osudy.
"Josef Siblík" - učitel, archeolog a obětavý
vlastivědný pracovník v Blatné. Narodil se 19.3.1863 v Mladém Smolivci. Zemřel 11. dubna 1931. Význačně se podílel na vlastvivědných pracích o
Blatensku a Březnicku. Na tomto místě uveřejňujeme odkaz
na text který paní PaedDr. Dagmar Hozová (pravnučka J. Siblíka) o Josefu
Siblíkovi napsala a požádala nás o umístění na naše stránky..
"Josef Skupa"
- narodil se ve Strakonicích v roce 1892. Zemřel roku 1957. Byl českým loutkářem,
původně profesor kreslení a matematiky. V letech 1917 - 1930 režisérem a dramaturgem
Loutkového divadla feriálních osad v Plzni. V roce 1930 založil vlastní loutkové
divadlo - Divadlo Spejbla a Hurvínka. Toto bylo do roku 1949 jedinou profesionální
loutkovou scénou v ČSR (od roku 1945 v Praze). Tvůrce Spejbla a Hurvínka.
"Alfons Šťastný" čes. rolník, spis. a poslanec (* 19. dub.
1831 v Štěkni u Strakonic). Odbyv školu obecnou v Praze, studoval jako externista
gymnasium a zároveň techniku ve Vídni, ale pro rodinné poměry musil nechati studii a
převzal r. 1855 statek rodiny v Padařově u Tábora. V l. 1863 a 1864 učinil opět
pokus v universitních studiích, chtě se věnovati professuře z přírodovědy, ale
nemoc mu v tom zabránila. V l. 70tých následkem vzrušeni v národě českém pro nové
učení o neomylnosti papežově Š. opustiv církev lat. a zůstav bez vyznání, napsal
sedm brožur proti učení autority církevní. (Srv. Lenz 4.) R. 1873 převzal od Baráka
vydáváni čas. "Svoboda", když však učení o neomilnosti bylo církvi kat.
přijato, stal se další boj proti němu a tedy i vydávání "Svobody"
zbytečným. Když pak k hájeni zájmů selského stavu utvořena r. 1889 "Selská
jednota" pro království Ceské, převzal Š, řízení jejího orgánu
"Selských Novin". Po rozpuštěn spolku toho vydával list na svůj náklad. Se
svým listem postavil se na bojiště sociální, stavové, na němž stojí podnes,
stavě přitom ovšem jako stanovisko všem stavům v národě společné místo přední.
Při všeobecných volbách r. 1895 a 1901 zvolen byl do sněmu českého za obce
táborské jako kandidát strany agrární.
"Julius
Zeyer", 1841 - 1901 byl českým prozaikem a básníkem. Působil ve
Vodňanech. Spolu s F. Heritesem a O. Mokrým tvořili nerozlučnou trojici, která
popisovala život a dění ve Vodňanech. Napsal veršovanou epiku (Vyšehrad, Zpěv o
pomstě za Igora, Karolínská epopeja, Z letopisů lásky). Prózu (Ondřej Černyšev) a
pohádku Radúz a Mahulena. Úpadek společnosti zobrazil v románech Jan Maria Plojhar a
Dům U tonoucí hvězdy.
"Jan Vratislav Želízko" se narodil 22. února 1874 ve
Volyni. Byl významným jihočeským geologem, paleontologem a spisovatelem. Během své
vědecké dráhy napsal přes 700 studií. Navázal na práce Jana Nepomuka Woldřicha
(1834-1906) univerzitního profesora geologie a archeologie, rodáka ze šumavského
Zdíkova, který řešil otázky zvířeny a osídlení jižních Čech v paleolitu.
Nejvýznamnější nálezy učinil J. V. Želízko na Volyňsku a Horažďovicku.
Volyňsku se věnoval ve svých pracích plných 25 let.
Stránka se průběžně doplňuje.
***