Dne 5.6.2001se konala další z vlastivědných a botanických vycházek s panem Chánem. Jejím cílem byla obec Řepice a okolí obce. Původně bylo plánováno, že dojdeme až k Řepickým rybníkům a Pravdovu mlýnu, avšak historie a okolí Řepice nás zaujaly natolik, že na další cestu již nezbyl čas. Proto jsme zápis o Řepici rozdělili na dvě části, z nichž jedna pojednává o botanice a druhá pak se mírně dotkne historie Řepice.

    První zprávy o Řepici pocházejí  z roku 1251, kdy je uváděn Ivan ze Řepice a později Purkart ze Řepice. Po vladycích ze Řepice,  za jejichž državy vznikla tvrz a kostel, vysvěcený původně sv. Jiljímu, následují vladykové z Chýnovic (okolo roku 1370) a po nich  (1399) vladykové z Machovic, z nichž proslul hejtman Táborských - Chval. Ten se vyskytuje v zápisech od  roku 1412 až 1437. Potom se podle Sedláčka vyskytuje další Chval v letech 1443, 1460 - 1465. Po tomto Chvalovi se Řepice dostala do državy Hynka Divčického ze Sudoměře (1475). Jeho potomci se nazývali Řepičtí ze Sudoměře. Roku 1528 byl majetek v Řepici rozdělen mezi bratry Hynka, Adama a  Ctibora.  Adam Řepický,  který vlastnil díl tvrze v Řepici, působil v diplomatických službách a zemřel v italském Miláně. Vdova po něm Markéta z Gutštejna spravovala majetek až do plnoletosti své dcery Kateřiny, která se provdala za Zdeňka ze Šternberka a pak nakonec prodala Řepici Janu staršímu Hodějovskému z Hodějova. Ten se roku 1555 vzdal úřadu místosudího Království českého a za své sídlo si vybral Řepici. Tu také počal upravovat a do Řepice pozval básníky. Z děl básníků také víme, jak Řepice vypadala a tak se dozvídáme, že v Řepici stála tvrz s věží vedle studně, jejíž prejzová  střecha nesla pod makovicí zlaté znamení kapra. Toto erbovní znamení získali předkové Hodějovských při výpravě císaře Friedricha I proti Milánu (roku 1158), kdy jejich předkové našli jako první brod přes řeku Addu. Ve věži pak byla kaple a ve tvrzi mnoho honosných místností, mezi nimiž byla i rozsáhlá knihovna. Naproti tvrzi přes náves byl pivovar, sýpka a poplužní dvůr. Pod dvorem a tvrzí pak žili ostatní obyvatelé Řepice a stál  zde mlýn na mouku.  V roce 1564 odkázal Jan starší z Hodějova celý svůj majetek své jediné dceři, kterou měl ze čtyř manželství, a to Aleně z Hodějova. Ta potom postoupila právo na užívaní Řepice Oldřichu z Hodějova. Ten spravoval Řepici do až do své smrti v roce 1578. Po něm seděl na  Řepici Bernart zv. starší  z Hodějova, který provedl v Řepici opravy "na zámku". Ten později přenesl  právo užívání Řepice na Oldřichova mladšího bratra Bernarda. Ten později zastavil Řepici svému strýci Bernartu nejstaršímu, který zemřel v roce 1621 bez dědiců. Po tomto roce nastává soumrak Řepice. Hodějovští se zúčastnili stavovského povstání, a proto byl jejich majetek v roce 1620 zabrán. Roku 1621 byl prodán, zastaven a posléze prodán Juditě Kolovratové ze Šternberka. Po její smrti byl zadlužený statek v roce 1630 prodán Jindřichu Libštejnskému z Kolovrat, mimo jiné vlastníku zámku Střela. V roce 1646 převzal majetek jeho syn František Oldřich (+1650). Potom se stal majitelem Řepice jeho nezletilý strýc Václav a nakonec byl zadlužený statek postoupen Antonínu Losimu z Losinthalu, který je připojil ke svému panství ve Štěkni. Protože rod Hodějovských je velmi rozsáhlý a v místech Strakonic historiky velice vážený, přibude zde alespoň odkaz na to, co bylo o tomto rodu napsáno v Ottově naučném slovníku. O geneologickou rekonstrukci rodu Hodějovských se pokusila paní Jaroslava Krejčová ze Řepice, jejíž velice pěkné dílo o Řepici cituji na konci této stránky.

A co zbylo?

    Ze samotné tvrze bohužel příliš nezůstalo. V roce 1795 byl pozemek bývalé tvrze rozparcelován a bylo zde postaveno 11 domků. Její zbytky můžeme nalézt v místě obce zvaném "Na zámku". Pokud se procházíme mezi dnešními domky, vidíme tu a tam fragmety starého zdiva, jinde zbytek klenby. Za zmínku stojí i existence staré studny u domu č.p. 32  nebo tajné chodby  nalézající se pod mostkem státní silnice. Bohužel tyto kousky  historie, které zbyly, jsou již dnes ve velmi špatném stavu, a tak je možné, že naši potomci si budou moci brzy i o nich jen přečíst. Bližší popis tvrze je možno nalézt v knize Františka  Kašičky a Bořivoje Nechvátala "Tvrze a hrádky na Strakonicku", kterou vydalo Muzeum středního Pootaví ve Strakonicích  v roce 1986. Naproti bývalé tvrzi se rozprostírá přes silnici komplex hospodářských budov, z nichž nás nejspíše zaujme pozdně renesanční štít a opravená budova obecního úřadu, která snad dříve byla hospicem.

    Řepický kostel stojí uprostřed návsi a uvádí se již v roce 1384 jako kostel farní. Zasvěcen byl původně sv. Jiljí a až po Bílé hoře byl zasvěcen sv. Maří Magdaleně. Samotný kostel dává tušit svůj starý věk. Z postavení věže na severní straně kostela je možno se dohadovat snad i na předcházející stavbu kněžiště v době románské. Zajímavý je raně gotický portál na severní straně kostela z 1/2 13. století. V samotném kostele můžeme shlédnout mnoho nástropních maleb od  malíře Mikuleho z Jinína z roku 1892. Po stěnách pak obrazy s křížovou cestou. V kostele je i pěkný vyřezávaný oltář ze 16. století. Nad ním visí obraz sv. Maří Magadaleny, malovaný malířem Mikulem z Jinína. V kostele a jeho okolí na malém hřbitově můžeme nalézt náhrobní kameny Jana Řepického (+1549), dále některé z dcer Adama Řepického z 1/2 16.stol.,   Jana st. Hodějovského z Hodějova (+1566), Voldřicha Hodějovského z Hodějova z roku 1578. Ve zdi márnice je pak náhrobník Voršily Jeníškové z Újezda (+1562) manželky Jana st. z Hodějova. Ze Řepice byl také přenesen do Štěkně pamětní kámen s erbem Hodějovských. Ten je umístěn v kamenné parkové zdi Štěkeňského zámku. Dalším pamětním kamenem  Hodějovských z roku 1555 je pak kámen umístěný v průjezdu na Malém náměstí ve Strakonicích, kde Hodějovský vlastnil dva měšťanské domy. Kostel byl barokně upraven v letech 1668-70. V kostele rovněž můžeme nalézt varhany z roku 1743. Podle slov paní, která nás do kostela vpustila, existuje starý obraz Řepice, připomínající vzhled této vesnice ze starých časů.

    Snad nejlépe je zachována  pozdně gotická sýpka v Řepici. Ta pod strmou prejzovou střechou skrývá tři podlaží. První z nich je s cihlovou podlahou a je podpíráno zespodu silnou valenou klenbou, rozčleňující spodní část sýpky na 4 místnosti. První patro špýcharu je již s dřevěnou, prkennou podlahou, stejně jako patro druhé. Celá vnitřní stavební konstrukce sýpky je v prvním a druhém patře tvořena dřevěnými trámy, velice účelně poskládanými tak, aby měly velkou nostnost a přitom nepřekážely. Za zmínku rovněž stojí, že trámy jsou spojovány dřevěnými čepy a místy jsou i jednoduše umělecky přitesány, jako by si dávný stavitel i s touto na tehdejší dobu ryze účelovou stavbou jen hrál. Stejně tak je možno mluvit i o uzkých okýnkách v bocích sýpky, které mají cihlové ostění a poskytují trochu světla do sýpky.

    Řepická botanická zahrada vznikla za působení Jana staršího Hodějovského z Hodějova v Řepici roku 1552. Zahrada byla rozdělena na dvě části, z nichž jedna plnila funkci zahrady zelinářské a druhá část byla částí botanickou. Jsou zde popisovány ještě na počátku 20. století vzácné rostliny jako ... a v některých knihách je ještě uváděna jako botanická zahrada funkční. Bohužel se nám nepodařilo nalézt nic z rostlinstva, které je zde popisováno. Zahrada je v současné době osázena převážně ovocnými stromy, ponejvíce jabloněmi. V dobách Jana Hodějovského staršího jsou zde popisovány stěpy, hrušky, švestky, ořechy, broskve, moruše a třešně. V rozích zahrady je možno narazit na vzrostlé lípy a kaštany. Prostředkem zahrady teče potůček, který vytéká z rybníčku zvaného Brodýř a sbírá svou vodu pod mostkem státní silnice poblíž místa zvaného "Blyskavec". V zahradě jsou často popisovány dva rybníčky. Bohužel se však nedochovaly. Jen prostředkem zahrady v místech, kde teče již zmíněný potůček, je velký výskyt lopuchu svěčící o tom, že voda zde byla. Sám pamatuji přímo uprostřed zahrady malý rybníček, tak asi 10 x 15 m velký, z něhož voda tekla do dalšího rybníčku u západní zahradní zdi. Potom voda odtékala do rybníku zvaného Bašta, odtud pod Okrouhlík a odtud vtékala do potoka tekoucího z Řepických rybníků. Dnes je v zahradě voda pouze při její severní zdi, v místech, kde je malý taras a za ním se nalézá soukromá pila na dřevo. Celá zahrada je dnes obehnána kamennou zdí, místy přes 2 m vysokou, která byla v posledních letech znovu opravena. V západní zdi se vyskytuje zajímavá branka a rovněž ve východní zdi je část brány, dávající tušit nyní zašlou slávu zahrady. V západní zdi stojí v rozích ještě dvě zahradní bašty, které sloužily snad pro ubytování zahradníka, nebo jako sklad zahradního nářadí. Naštěstí byly opraveny, i když osud té níže stající bašty byl dlouho na vážkách. Dnes již obě mají nový kabát a příjemně prokukují mezi stromy svými špičatými střechami.

    Řepická tajná chodba - tato slova možná vyvolávají na obličejích neznalých úsměv, ona však existovala. Dnes její zbytky existují pod mostkem státní silnice, kterou se přijíždí do Řepice od Písecké silnice. Pokud pod tento mostek vlezeme ( je lépe počkat na období bez dešťů a vzít si holinky), nalezneme asi po 5 metrech po levé straně zbytky kamenných zárubní. Ty se bohužel již dnes ztrácejí ve vrstvě bahna, neboť mostek se propadá, a  tak horní překlad ční snad do 1 m nad hladinu bahna. Dveře byly široké tak na dosplělého člověka a pamětníci říkají, že ještě za dob arch. B. Dubského v nich byly kovové dveře s velkým zámkem. Za dveřmi, kam málokdo vlezl, chodba pokračovala, ale kam vedla, nikdo již neví. Někteří autoři vkládají její vyústění do již zmiňované studny "Na zámku". Ale bohužel tento dohad již asi nepůjde ověřit. Sám si pamatuji, jak na přelomu 70. - 80. let 20. století se před zmíněným mostkem v místech, kde je dnes  zastávka ČSAD, propadla země a k zasypání této jámy bylo zapotřebí hodně nákladních aut. Proto také, když k těmto dveřím vlezeme, uvidíme pouze zbytek zárubní a z dveří vyvalený zával. Protější strana mostku v sobě skrývá rozsáhlou výduť, avšak dveře v ní nejsou. Pokud byly, pak si  myslím, že se nalézají na jiném místě pod mostkem, nebo je již pohltilo bahno. K této chodbě pamětnící uvádějí, že údajně vedla až do Slaníku, ti smělejší říkají, že vedla až do Štěkně. Můj děd prohlašoval, že když si hráli na jednom valu na  drahách za kapličkou, která stojí dnes za posledním domem v Řepici, ozvýval se jim pod nohama dutý zvuk a snad že se i v jednom místě propadla zem. Jednou z možností je také to, že chodba pod mostkem byla rovněž vyústěním svodu vody ze studní. Ty byly v Řepici velmi četné a polohy bývalých "obecních" studní by stály za zmapování. Jak je to však doopravdy s chodbou v Řepici, zjistí až ten, kdo rýpne do země "Na zámku".

    Podrobnější informace o Řepici je možno nalézt ve spisu "ŘEPICE, její historie od r. 1620 do 1900, Žipkova kronika, Soukupova kronika " a "ŘEPICE", který sestavila a sepsala paní Jaroslava Krejčová z Řepice a svou práci věnovala Šmidingerově knihovně ve Strakonicích na konci 20. století.

Na této stránce nebyly vzpomenuty všechny zajimavosti, které se v obci Řepice nebo jejím katastru nalézají. Rozněž její okolí stojí za navštívení a delší vlastivědnou procházku, jejímž cílem mohou být třeba kopce Hradec a Jaslov nebo Řepické rybníky. Je zde co k vidění.