Rukověť dopisovatele do modelářského časopisu

Další sekce:

Stránka je optimalizována na prohlížení v rozlišení 
800 x 600

Design:

Z. Zvědělík jr.
Zwjedosh

Na diskusním fóru www.mojehobby.cz   jsem se zmínil o tom , že autor přispívající do modelářského časopisu může narazit na určité problémy v komunikaci s redakcemi.  Ty ho pochopitelně mohou od dalšího psaní odradit. Okamžitě vypukl flamewar, byl jsem v podstatě prohlášen za sabotéra snah vydavatelů a došlo i na telefony domů. Proto jsem se rozhodl shrnout a zveřejnit pár rad pro autory, potažmo i redakce.

Určitě se můžu prohlásit za zkušeného konzumenta modelářské literatury. Nejstarší číslo Modeláře (tehdy ještě Leteckého Modeláře), co mám, je 10. prvního ročníku z r. 1950, první kompletní ročník 1956, pak mi chybí tak jedno, dvě čísla z ročníku a kompletní řadu mám od r. 1970. Ostatní časopisy mám rovněž kompletní. Jsem nebo měl bych být hýčkaným odběratelem, který živí všechny redakce.

Pár slov k jednotlivým časopisům:

Modelář - začal za hluboké totality a byť zatížen nutnou porcí propagandy se jako jediný zdroj modelářských informací velmi osvědčoval. Jeho kvalita byla většinou velmi dobrá, ovšem dnes už je to jen nostalgické čtení. Společenské změny po roce 1989 nějak neustál a jeho kvalita šla rapidně dolů. Nakonec v podstatě zkrachoval, byl odkoupen a původním tématem se už nezabývá. Po této změně jsem jej přestal odebírat. Pro méně informované: Prý zkrachoval mou zásluhou. Na Internetu jsem totiž napsal kritiku jednoho diletantsky napsaného článku a to ten úctyhodný časopis už neustál. Ani jsem netušil, že jsem takový borec. 8o)

Po r. 1989 vypukly boje o novou podobu modelářského časopisu, začaly se probírat "zásluhy" jednotlivých redaktorů, kdo za co může a jak by se to mělo dělat dál. Výsledkem bylo několik nechutných diskusí, přesunů lidí, krádeží databází a vznik tří nových časopisů.

Model Hobby Magazín - spojen s modelářským veletrhem Model Hobby. Po grafické stránce dost hrozný - bílé modely na bílém pozadí a podobné špeky. Typograficky rovněž hrůza, hustý výskyt hrubých pravopisných chyb. Obsahově z valné většiny reklama a recenze. O objektivitě recenzí lze s úspěchem pochybovat (taky jsem si jednou naběhl). Prostě reklamní tiskovina od A až do Z. Dle mého názoru by se měla (po opravě chyb) rozdávat v obchodech zdarma.

RC Modely - vznikly jako "odnož Modeláře". Po grafické stránce dost nevyrovnané, byť snaha o standardizaci je citelná. Někdy působí přeplácaným dojmem, fotky jsou malé, text na nevhodném pozadí špatně čitelný. Z hlediska češtiny bez připomínek. Obsahově celkem vyrovnané zastoupení inzerátů, informací i recenzí. Snaha časopis naplnit někdy způsobuje uvedení článků od některých "grafomanů", kde redakce nedostatečně hodnotí obsahovou stránku a články uvádějí zavádějící, nepravdivé nebo dokonce i nebezpečné informace.

RC Revue - vznikly jako "odnož RCM". Po grafické stránce usedlé, standardního vzhledu. Slušná úroveň. Pravopis rovněž korektní. Obsahově celkem vyrovnané zastoupení inzerátů, informací i recenzí. Obsah je z větší části dílem dvou, tří lidí schovaných za různými pseudonymy. Nevím zda jsou přímými autory nebo vycházejí z cizích zdrojů. V každém případě někdy jejich kapacita na tak široký záběr nestačí a v článcích se tudíž občas objevují nějaké zrůdné rady.

Obecně je na tak malý trh (a zdroje informací) modelářských časopisů mnoho. Téměř jistě se trvale nemohou všechny uživit. Z toho pravděpodobně plyne jejich evidentní vzájemná rivalita, nervozita  a téměř hysterické reakce na jakoukoliv kritickou připomínku na jejich adresu.

Uvědomme si o co vlastně jde. Jde o peníze. Na tom není nic divného ani špatného. Výroba a distribuce časopisů něco stojí, provoz redakce taktéž. Z altruizmu to nikdo dělat nebude. Kdo to platí? Čtenář? Ovšem že ne. Vydávání jakéhokoliv časopisu platí inzerenti. Stačí srovnat náklad libovolného časopisu (potencionální přínos od čtenářů) a ceny inzerce (platby od inzerentů). Čtenář slouží pouze jako lákadlo pro inzerenty: velký náklad = široký záběr reklamy. Tím je možné prodat více a dražšího inzertního místa v časopise = větší výdělek pro vydavatele.

Zájmem každého inzerenta je pokrýt co nejvíce potenciálních zákazníků co nejlevnější reklamou. Jim by taktéž vyhovoval jeden silný časopis více než několik slabých. Stejně jako čtenářům, protože obsah by mohl být "výživnější" informace by se centralizovaly.

Tím nepopírám význam konkurence. Ovšem trh se v této oblasti zatím dost neprofiloval a ze strany redakcí je mnohdy vidět spíše hašení lokálních požárů než koncepce a profesionalita. Tento stav se projevuje i v jejich spolupráci s dopisovateli. Je zde příliš vidět improvizace a snaha "vytlouci" z nich co se dá.

Sám jsem se s tímto přístupem setkal a dotlačil mne k rozhodnutí dávat své články raději sem na web. S redakcemi se už handrkovat nehodlám.

Protože ale časopisy čtu a něco v nich být musí, rád bych případným potenciálním dopisovatelům poradil jak na to. Uvedu několik zásad, při jejichž oboustranném respektování by k problémům nemělo docházet. Pokuste se podle nich postupovat. Já už to zkoušet nebudu. Mé snahy o zlepšení komunikace jsou redakcemi chápány jako sabotáž jejich snahy sehnat příspěvky, jsou na mne alergičtí a rozumná dohoda je asi v nedohlednu.

Jak na to:

Primární a nejdůležitější je ujasnění si vztahu k redakci. Jsou tři zásadní polohy:

1.  Blízký přítel.

Tato skupina je neprokázaná. Nikoho z ní neznám, nevím zda existuje, ale dokáži si ji jasně představit. Jejím členům vyjde cokoliv, za slušný honorář, promptně uhrazený. Pokud do ní patříte, nemusíte číst dál.

2.  Kamarád

Tito autoři jsou v blízkém vztahu s redakcí, přispívají zdarma, z radosti nad sdílenou zkušeností a mají dobrý pocit, že redakci pomohli. To je v pořádku a není na tom nic podivného. Ti také nemusí číst dál, ovšem některé znalosti by jim přesto mohly být užitečné.

Nebezpečí této skupiny spočívá v tom, že se do ní dostanete nominací redakce. Po vyjití článku vám redaktor (kterého jste možná náhodou jednou v životě potkali na nějakém polétání) bezelstně oznámí: "Ale kamarádi k nám píšou zadarmo". Proč ne, i tak to lze. V tom případě bych o tom ale rád věděl předem a následně se příslušně zařídil. Jinak je to podraz první třídy.

3.  Obchodní partner.

Nákup článků do časopisu je nákup jako každý jiný. Všude existují nějaká pravidla, ceníky dodací podmínky a podobně. Proč by tyto oblast měla být výjimkou? Pokud redakce pracuje profesionálně, musí mít ceníky, postupy, pravidla a tak dále. Jak jinak by mohli třeba plánovat rozpočet a vytvářet podnikatelské plány a záměry?

Proto doporučuji se předem poptat a ujasnit si několik základních oblastí. Každý autor na přípravu článku obětuje čas, materiál, vkládá znalosti a schopnosti. To vše ho něco stojí. Má plné právo očekávat protihodnotu. Nebo se také může rozhodnout jednoduše nic nepsat a čas využít jinak. K takovému rozhodnutí jsou nutné spolehlivé informace.

Dobré smlouvy dělají dobré přátele, při budování standardního vztahu se zaměřte hlavně na:

-      Do které rubriky příspěvek patří. Fotka na úvodní stránku, plán, návod, recenze apod. Jinak se vám může lehce stát, že příspěvek finálně skončí jako dopis od čtenáře nebo v nějaké soutěžní rubrice "Tipy a triky" či podobně. Výsledek? Nedostanete nic nebo zlomek toho co vám oprávněně patří.

-      Zjistěte si výši honoráře za text. Neberte informace typu: "Podle toho jak velké to vyjde". Není pravda. Všechny práce s textem (včetně překladů) jsou honorovány za normostranu. Normostrana obnáší 30 řádků po 60 úhozech (včetně mezer). Např. ve WORDu stačí nahlédnout do statistiky dokumentu, vzít počet písmenek, podělit 1800 a máte počet normostran. Nesejde na tom jak velkou plochu redakce textem zaplácne. Bavte se jedině o normostranách. Pochopitelně se dohodněte na formě dodání textu (rukopis, textový editor apod.)

-      Výkresy a plány: Chtějte informaci zda bude vydán jako informativní nebo na celou stránku, případně jako příloha či samostatná edice. Podle toho se musí řídit honorář. Rovněž si dohodněte formu dodání - pauzák, CAD atd.

-       Fotky: Totéž. Jak budou velké kde, kolik je za kus, jaká forma je akceptována JPG, papír, lesk atd.

-       Kdy článek vyjde. Není nutné znát přesné datum, ale nejzazší limit by měl být jednoznačně určen. Uvědomme si, že pokud má článek redakce, je jejím potenciálním majetkem (platí za něj) a nesmíme ho zveřejnit jinde. Redakce nám takto blokuje náš majetek a musí být jasné, do kdy tak může činit. Pokud článek do určeného termínu nevyjde, můžete jej bez ptaní zveřejnit někde jinde. Pozor na to, redakce velmi často materiály nevydáním blokují (i vyžádaných článků).

-       Korektura. Bude redakce do článku zasahovat a jak? Dá si opravy schválit? Vím o případech, kdy byl text zásadně změněn. Vyšel s informacemi se kterými autor nebyl seznámen, nesouhlasil by a změněný článek přitom byl opatřen jeho podpisem. Absolutně nepřípustná záležitost. Braňte se předem. Jakákoliv změna musí být s vámi konzultována.

-      Autorský výtisk. Slušné redakce poskytují autorský výtisk, neuškodí se na něj předem poptat.

-      Splatnost: Když si ujasníte  výši honoráře, ptejte se po splatnosti. Termíny jako pět měsíců po vyjití jsou poněkud podivné. Další finta je složenka bez identifikace důvodu platby. Pak nemáte šanci zkontrolovat za co platba vlastně byla a jestli jste dostali vše, co vám náleží.

-      Poptejte se, co bude s poskytnutými materiály (fotky apod.). U vyžádaných příspěvků je slušné redakce vrací. Také chtějte vědět, jak je to s jejich dalším využitím. Aby se pak vaše texty nebo fotky za pár týdnů neobjevily v souvislostech, se kterými nemáte nic společného.

-      Poptejte se na podmínky a požadavky ze strany redakce - jaká práva nakupuje s vaším článkem, jak jej smíte v budoucnu využít, co můžete a hlavně nesmíte. Včetně návaznosti na Autorský zákon.

Výše uvedené body by měly redakce vysvětlit automaticky. Ne-li, snažte se je předem ujasnit a vše si nechte dát písemně. Ideální by byla smlouva o dílo. Pak by neměl vzniknout problém. A jestli přece, bude se snáze hledat důvod a hlavně řešení.

Nenechte se odbýt výmluvami jako: "Já jsem jen redaktor a nevím, je zapotřebí se zeptat manažera." A podobně. Manažer pak není měsíce k sehnání a honorář pochopitelně taky ne. Máte-li pochybnosti o existenci a dodržování pravidel v kontaktované redakci, nabídněte článek jinde.

Tento poněkud obsáhlý elaborát jsem zplodil s cílem zabránit nedorozuměním a konfliktům mezi redakcemi a autory.

Rád přivítám jakékoliv připomínky a zkušenosti jak ze strany redakcí, tak ze strany spokojených či napálených dopisovatelů. Osobně se zahrnuji spíše do skupiny napálených. Po měsících handrkování a upomínek jsem dostal za několik článků a plán pár korun – zhruba tolik, jako za jednu dvoustranu o několik let dříve. Dodnes nevím, zda jsem dostal všechno, co mi náleželo.

To, zda se situace mění k lepšímu, by se nejlépe ukázalo zveřejněním "ceníků" a pravidel pro nákup příspěvků z jednotlivých redakcí. Slibuji, že pokud je dostanu, budou zde zveřejněny pro informaci a porovnání. Je to obchod, autor má právo vědět co mu kdo nabízí a svobodně se rozhodnout za jakých podmínek své dílo prodá.

Rovněž jsem ochoten zveřejnit chválu či připomínky od autorů. Ty co jsem zatím dostal, jsem zabudoval do navrhovaných pravidel. Asi existují ještě další možnosti, které by bylo vhodné do pravidel doplnit.

Pokud jsem uvedl nějaké nepravdivé údaje, prosím o upozornění. V oblasti historie literatury nejsem odborník a tak mi mohlo něco uniknout.

Pište, raďte, inspirujte.

Předem dík.

Zdeněk Zvědělík

Dne 2. 9. 2003 jsem k této "Rukověti" dostal odpověď od pana Tomáše Sládka, šéfredaktora časopisu RC revue. Tímto mu za ni děkuji a vám všem ji předkládám k přečtení zde.

Ostatní redakce jsou zatím v pozici mrtvý brouk. Pokud se něco změní, dám vědět.

21. 12. 2003: Nyní, v předvánočním čase, jsem se rozhodl toto téma uzavřít. Mimo výše uvedené reakce šéfredaktora RC revue, jsem žádnou odpověď nedostal.

MHM je mrtvý brouk, absolutně žádná reakce, ani zpráva o převýetí mých emailů.

RC modely mou aktivitu zaregistrovaly a naznačily, že jsem potížista a kverulant. Nicméně solidní odpověď jsem nedostal. Naopak se na Internetu objevilo několik příspěvků od napálených dopisovatů. Čtěte a přemýšlejte: Chcete někdy publikovat v časopise RCM? , Snadno a rychle idiotem. Nic pěkného. Já ale doufám, že redakce se poučí, neodradí všechny přispěvatele a optimisticky jsem si RCM předplatil i na rok 2004

Další změna:

16. 1. 2004:  Nechci to zakřiknout, ale zdá se, že redakce RCM "šla do sebe". Dnes se na www.mojehobby.cz objevila tato informace:

Začne-li redakce svůj cashflow opravdu řídit, můžeme se dočkat následného zlepšení situace ve spolupráci s autory. To by se mělo odrazit i na kvalitě a poutavosti obsahu, který už teď není špatný.

Závěrem nezbývá, než všem čtenářům, autorům a redakcím popřát mnoho úspěchů v tomto roce a doufat, že se výše popisované problémy staly definitivně minulostí a zdrojem poučení pro další vývoj.

Tak trochu v skrytu duše doufám, že malou kapkou k tomuto pokroku byla i tato stránka, i když mnohé krapet pobouřila. Ovšem bez dostatečně silného postrčení se nikdy nic do pohybu nedá.   8o)

Zpět

Domů