Etanol vzniká kvašením cukru, koncentrovanější nad 15% nutno vyrobit destilací. Je stálou součástí látkové přeměny u člověka. Člověk, který nikdy nepožil alkohol, má hladinu etanolu v krvi 0,003 g/kg. V mnoha nápojích jsou ovšem st opy alkoholu.

Konfucius, Buddha a Mohamed zakazovali alkohol.

Čínský císař Vu Vong vydal v r. 1220 př. n. l. nařízení, aby všechny osoby přistižené při pitce byly trestány smrtí.

Drakón v Athénách dával opilé zabíjet. Solón je zprvu pokutoval, pak popravoval.

Povolí vnitřní napětí, ostych a bázeň. “Rozváže se” jazyk nejen mateřský, ale i cizí.

Zábrany mizí, takže padá přetvářka a respektování mravních i právních příkazů. Prozrazují se tajemství vlastní, cizí i státní. Vlastní schopnosti se přeceňují. Je to stav příjemný, pro někoho je to ráj, proto tak často vyhledávaný, mnohými omlouvaný, ostatními právem jako deformace osobnosti zatracovaný.

Patická opilost je zvláštní opilost; je to mrákotný stav krytý amnézií. Je velmi nebezpečná. Člověk stižený patickou opilostí je jako automat, může být jako běsnící golem.

Resorpce alkoholu do organismu probíhá prostou difúzí. Resorpce alkoholu začíná již v ústech. Množství alkoholu, vstřebané ústní sliznicí však zůstává pod úrovní eliminace a k průkaznému zvýšení hladiny alkoholu krvi nedoje, i když člověk podrží silně koncentrovaný nápoj v ústech po delší dobu. Ze žaludku se vstřebává asi 20% vypitého alkoholu. Rozhodující část, celých 80% vypitého alkoholu se vstřebává z dvanáctníku a z horního úseku tenkého střeva.

Rychlost resorpce alkoholu do krve a do organismu závisí především na difúzním spádu a na velikosti plochy zažívacího traktu, z níž se může resorbovat. Resorpce začíná v okamžiku požití alkoholického nápoje. Probíhá v podstatě exponenciálně. Zpočátku je pomalejší, přechodem alkoholu do dvanáctníku a tenkého střeva se zrychluje při vrcholu resorpční křivky se opět zpomaluje pro snížení difúzního napětí. V okamžiku, kdy dosáhne křivka hladiny alkoholu v krvi vrcholu, není ještě resorpce alkoholu ze zažívacího traktu do krve ukončena, a to ani při jednorázovém pití. V této době, kdy je ještě koncentrace alkoholu v zažívacím ústrojí vyšší než koncentrace alkoholu v krvi, resorpce alkoholu do k rve stále pokračuje. Vrchol křivky jen ukazuje, že došlo k rovnováze mezi invazí alkoholu ze zažívacího traktu do krve na jedné straně, a jeho pronikáním z krve dále do organismu a eliminací na straně druhé.

Oxidace alkoholu probíhá asi z 60 až 90% v játrech. Prostřednictvím alkoholdehydrogenázy se alkohol mění na acetaldehyd, který je dále metabolizován na kyselinu octovou a acetylkoenzym A. Acetylkoenzym A je pak měněn cestou Krebsova cyklu na oxid uhličitý a vodu. V menší míře, asi 10% ale až i 40% se alkohol oxiduje systémem kataláz, převážně ve svalech. Množství takto metabolizovaného alkoholu je přímo závislé na výši hladiny alkoholu v krvi i na pohotovosti, “trénovanosti” systému kataláz. Oxidace alkoholu touto cestou dovoluje vysvětlit vysokou toleranci některých osob k alkoholu, jak se mnohdy pozoruje u lidí navyklých pití.

Alkohol a acetaldehyd zasahují všechny orgánové systémy, nejvíce nervový systém a játra. Dochází k narušení látkové přeměny sacharidů a lipidů a k jiným změnám. Acetaldehyd vytěsňuje vápník z membrán a interferuje s metabolismem biogenních aminů, přičemž vznikají tetraizochinoliny, které působí jako falešné neurotransmitery. Podání alkoholu vede normálně k aktivaci enkefalinové opiátové soustavy, při chronickém používání naopak k formování tolerantnosti těchto systémů. Po 600 litrech čistého alkoholu jsou patrné změny EEG, po 900 litrech atrofie mozku. Alkohol je diuretikem, a to svým zásahem přes zadní lalok hypofýzy, kde inhibuje ADH. Zahuštění krve má ovšem za následek, že jsou uvedeny v chod kompenzační mechanismy s výsledným pocitem žízně. Alkohol při chronickém zneužívání zvyšuje pohotovost ke křečím.

Při stanovení hladiny alkoholu v krvi je třeba rozlišovat pro jaké účely se toto stanovení provádí. Zcela jiné nároky na zjištění alkoholu v organismu jsou v různých profesích. V mnohých případech je rozhodující jednoduchost a rychlost zjištění alkoholu v organismu, byť je toto provedeno n a úkor přesnosti – kontroly na silnici, pracovištích a pro diagnostické účely v medicíně. Zcela opačné požadavky, kde vystupuje především přesnost a jednoznačnost stanovení hladiny, jsou v důkazních řízeních majících za následek postih vyšetřované osoby (pokuta, trestní řízení, rozvázání pracovního poměru, náhrady škod, plnění pojistek a soudní řízení všeho druhu).

V první řadě zpravidla nastupuje metoda vyhledávací – detekční trubičky či dechové analyzátory . Dechový analyzátor většinou ukazuje na displeji hladinu alkoholu v krvi na dvě desetinná místa, ale nutno mít na paměti, že vypovídací schopnosti těchto přístrojů nejsou o nic lepší jak u detekčních trubiček.

Vyjímkou v tomto ohledu (snad jedinou) je pouze analyzátor Dräger 7110 MK III .

V současné době se považuje za objektivní stanovení alkoholu v krvi: stanovení pomocí plynové chromatografie, s následnou kontrolou metodou založenou na jiném principu (Widmarkova metoda), ve specializovaných laboratořích na tuto problematiku. Výsledná hodnota je průměr z více stanovení.

Výpočty hladin alkoholu v krvi

Pokles hladiny alkoholu v krvi za jednu hodinu se označuj e jako faktor ß (beta) za hodinu.

U zdravého člověka se pohybuje v rozmezí 0,12 až 0,20 g.kg ^-1 , při hladinách alkoholu v krvi nad 2 g.kg ^-1 dosahuje hodnot až 0,24 g.kg ^-1 . Fyzická námaha nemá na zvýšení eliminace podstatný vliv. Rychlost eliminace rovněž podstatnou měrou neovlivňují farmaka, kofein či jiné “zázračné pilulky”.

Zpětný výpočet hladiny se provede připočtením eliminovaného alkoholu z těla za dotyčný časový úsek.

D t - časový rozdíl [hod.]

Dalším velkým problém je obsah etanolu v jednotlivých alkoholických nápojích, naštěstí je téměř na všech alkoholických nápojích uveden obsah alkoholu v objemových procentech. Stačí tedy si tento údaj přečíst na etiketě – pokud ovšem nápoj seženeme. Takto je tře b a postupovat i v případě piva, neboť v posledních letech technologie výroby piva doznala podstatných změn! Převážně tedy co se týká obsahu alkoholu a stupňovitosti.

V grafech je znázorněno kdy je možno požít lineární interpolace a kdy ne. Opět nutno postupovat tak, aby vyšetřovaná osoba nebyla poškozena.

K alkoholu v moči : Ledviny alkohol nekoncentrují a neexistuje zda žádný práh vylučování. Koncentrace alkoholu v moči z ledvinových pánviček odpovídá, po přepočtu na poměr vody a sušiny, koncentraci alkoholu v krvi. Ve fázi resorpce alkoholu do krve, tedy v době vzestupu křivky hladiny alkoholu v krvi, je hladina alkoholu v krvi vyšší než hladina alkoholu v moči. Teprve po dosažení difusní rovnováhy dojde k vyrovnání. Vrchol křivky hladiny alkoholu v moči se tak zpozdí za vrcholem křivky hladiny alkoholu v krvi o 10 až 30 minut.

• výši hladiny alkoholu v krvi
• tom zda se jedná o fázi resopční či postresorpční (ve fázi resorpční je ovlivnění CNS značně vyšší než při stejné hladině ve fázi postresorpční)
• návyku požívání alkoholu (navyklost požívání alkoholu není závislost)
• věku (u dětí a mladistvých je účinek vyšší než u dospělých)

Hladiny alkoholu v krvi pod 0,2 g.kg ^-1 považujeme za fyziologické.

Horní mez je silně individuální; již hladina alkoholu v krvi nad 3 g.kg ^-1 pro někoho může být smrtelná, ale není vyjímkou řidič vozidla, zpravidla nabouraného, s hladinou okolo 5 g.kg ^-1 .

Řízení vozidel po požití alkoholu je nebezpečné téměř při jakékoliv hladině alkoholu v krvi, nehledě na to, že naše zákony toto nepovolují. Často i velmi nízké hladiny alkoholu v krvi řidiče (do 0,5 g.kg ^-1 ) mají vliv na schopnosti rychlé reakce či sledování okolí. Trestní postih je zpravidla při hladinách nad 1 g.kg ^-1 , při nižších hladinách je postih v přestupkovém řízení. (Trestní postih provádí soudy, přestupkové řízení Okresní úřad.) O soudním projednávání věci rozhoduje státní zástupce.

Odlišný přístup k řidičům havarovaných vozidel mají pojišťovny , jimž pro snížení , či odmítnutí plnění pojistné události postačuje průkaz návykové látky v organismu!!!

© Ing. Jaroslav Zikmund , Oleška 1999, 2001