Učitelé

• Z historie školství v Klimkovicích
• Učitelé zdejší školy
• Seznam pedagogů, kteří učili na ZŠ Klimkovice

Zaměstnanci

• Vedení školy

• Naši učitelé

• Vychovatelky

• Provozní zaměstnanci

Z historie školství v Klimkovicích

Dnes se již asi těžko dopátráme zpráv o počátcích školství v Klimkovicích. Velký požár, který postihl město v roce 1854, jemuž padl za oběť kostel, zámek a fara a který také zničil celý městský archív, zanechal v popelu patrně i všechny záznamy o počátcích zdejší školy.

Vezmeme-li v úvahu údaj slezského historika Vincence Praska v jeho díle Vlastivěda Slezska, pak první škola v Klimkovicích existovala již před rokem 1529. V druhém díle této knihy na straně 442 totiž uvádí, že " ... Fabián Bzenec, pán na Třebovicích, roku 1529 žádal Hynka z Vrbna na Klimkovicích, aby jemu svého člověka Johannesa, starého školního mistra z Klimkovic, který je zároveň i dobrým písařem, k svědčení postavil." Kdybychom považovali onen rok 1529 za rok vzniku školy v Klimkovicích, pak by tato škola byla jistě nejstarší v celém okolí (Bílovec 1559, Olbramice 1791, Polanka nad Odrou 1815, Svinov 1871).

S určitostí však lze předpokládat, že tak jako jinde, byla i zde škola za vlády Marie Terezie. Z městské kroniky se dovídáme, že tato triviální škola byla farní školou o dvou třídách. Učiteli, který byl současně rektorem školy, byl přidělen jeden podučitel. Dozor nad školou vykonávaly církevní úřady. Podle starých, ničím nedoložených zpráv, měla stát tato škola v Kostelní ulici na východ od farských chlévů na místě pozdějších jatek v domě č. 118, který byl zbourán v roce 1960. Původní vzhled školní budovy se nezachoval, ale musela to být budova velmi stará a zpustlá, protože roku 1762 školské úřady důrazně nařídily městu, aby postavilo novou školní budovu. Město však mělo nedostatek finančních prostředků, a tak se tomuto ostrému nařízení nakonec vyhnulo tím, že se svolením vrchnosti byly obě třídy přemístěny do budovy hraběte Wilczka zvané "Panský špitál" (dům č. 84 na ulici 28. října). Zde pak bývala škola až do postavení nové budovy v roce 1877.

Postavení učitele v takové škole nebylo nikterak záviděníhodné. Vedle školních povinnosti vykonával učitel i kostelní službu varhaníka, ale ani obojí zaměstnání mnoho nevynášelo. Čistý rektorský plat činil 101 zl. a čtvrt krejcaru ročně. Školní docházka nebyla nijak přísná. Z 320 zapsaných dětí chodilo v průměru do školy jen 250. Konečně pravidelná docházka nebyla ani žádoucí, protože třídy byly tak malé, že školníci, jak se tenkrát žákům říkalo, často sedávali na stupni i na zemi. Obrat nastal teprve po vydání školského zákona z roku 1869, kterým byl školní dozor odňat církvi a přiznán státu a kterým byla také stanovena povinná školní docházka. Důsledným uplatňováním tohoto zákona stoupl ve třídách počet dětí a vznikla nutnost zřízení třetí třídy, pro kterou byla získána adaptovaná místnost v domě Tomáše Neuvirtha na náměstí č. 49. Od roku 1869 dostává škola také nový název "obecná".

Obecná škola

V obecné škole se vyučovalo náboženství, čtení, jazyku vyučovacímu, psaní a počtům. Vyučovacím jazykem byla řeč česká. Protože otázka vyučovacího jazyka byla tehdy ponechávána na libovůli učitele, bylo štěstím pro město i okolí, že škola měla učitele, kteří v těchto národnostně ohrožených místech s láskou a s nadšením obětavě šířili nejen poznání, ale i lásku k české řeči. Takovými učiteli byli na zdejší škole Valentin Jurášek, který na škole vyučoval až do 84 let svého života a po něm roku 1848 Celestýn Gerlich. Roku 1872 se však obecní zastupitelstvo zasadilo pro zavedení němčiny vedle české řeči.

Roku 1875 byla obecná škola rozšířena o čtvrtou třídu, která se vyučovala v budově radnice na náměstí, které se říkalo "buduněk", ale již tehdy se pociťovala naléhavost nové školní budovy. Její nutnost uznala i c. k. okresní školní rada v Opavě po provedené inspekci v roce 1875. Dopisem ze 7. června 1875 vyzvala starostu města, aby učinil ihned všechny nutné přípravy pro zahájení výstavby nové školy. Stavba byla skutečně zahájena na jaře roku 1876 podle projektu ing. Eberharda Czermaka a pod vedením stavebního mistra Františka Jurečky z Moravské Ostravy byla nákladem 16 400 zl. dostavěna v roce 1877. Na tehdejší dobu to byla škola moderní, s pěti prostornými třídami, kabinety, bytem ředitele i šklníka. Kolaudace budovy byla provedena 16. srpna 1877 a budova byla předána školním učitelům. V neděli 15. září 1877 se sešly děti naposledy ve starých třídách, rozloučily se s nimi a vedeny pak svými učiteli ubíraly se k nové škole, která byla slavnostně otevřena. Prvním ředitelem obecné školy se stal Josef Hradil.

Pětitřídní obecná škola znamenala na tehdejší dobu již vyšší stupeň vzdělání, neboť nové rozšiřující předměty přírodopis, zeměpis, dějepis, kreslení, ruční práce, zpěv a tělocvik rozšiřovaly okruh vědomostí venkovského lidu, který do té doby uměl sotva číst a psát. Počet žáků se stále zvyšoval a v roce 1885 již navštěvovalo pětitřídní obecnou školu 427 dětí, z toho 205 chlapců a 222 děvčat.

Pozoruhodnou událostí v historii této obecné školy byla návštěva známého českého cestovatele dr. Emila Holuba, který navštívil školu dne 8. ledna 1900 a daroval škole menší množství sbírek ze svých cest po Africe.

Měšťanská škola

Úsilí o zřízení české měšťanské školy v Klimkovicích sahá do prvních let tohoto století. Myšlenka vznikala v době, kdy do našeho školství hrubě zasahovalo poněmčování, jež v Klimkovicích bylo podporováno místní správou Wilczkova panství, blízkostí Vítkovických železáren a válcoven trub ve Svinově.

Podle místní kroniky jednala místní školní rada o zřízení měšťanské školy poprvé na své schůzi 10. května 1902 na návrh tehdejšího ředitele obecné školy Josefa Hradila. Na této schůzi zdůvodnil, že podle počtu žáků obecné školy, privátní školy v ústavě sester Dominikánek, obecné školy v Josefovicích a soukromé školy německé má obecní zastupitelstvo možnost žádat o zřízení měšťanské školy v Klimkovicích. Obecní zastupitelstvo pak vyzvalo přípisem ze dne 25. února 1903 místní školní radu, aby věc projednala na veřejné schůzi, která také byla svolána na 13. duben 1903. Josef Hradil na ní obšírně vysvětloval nutnost a potřebu zřízení takové školy i výhody, které by z toho měli občané. Aby byla celá záležitost úřadům ještě více zdůvodněna, obrátil se písemně i na všechny okolní obce v klimkovském soudním okrese se žádostí, aby se i ony k tomuto záměru vyslovily.

Mezitím správa Wilczkova panství podala protest proti zřízení české měšťanské školy. Podobným způsobem protestovali i členové tehdejší okresní školní rady. Pochopitelně, že c.k. zemská školní rada v Opavě na základě těchto protestů žádost zamítla, i když byla nucena přiznat, že "...v zásadě snahu po odůvodnění měšťanské školy správnou uznává".

Obecní zastupitelstvo se proto rozhodlo podat odvolání v prosinci roku 1908 až na ministerstvo školství do Vídně. Minulo však dalších pět let, než bylo konečně rozhodnutím zemské školní rady dne 19. března 1913 povoleno zřízení první třídy české měšťanské školy v Klimkovicích, ale jen pro chlapce a s povinnou němčinou. Josef Hradil, ředitel obecné školy, který se o zřízení školy nejvíce zasazoval, se jejího otevření nedočkal, protože zemřel v roce 1912.

Do první třídy nově zřízené měšťanské školy byl jmenován Adolf Sýkora, odborný učitel ze Zábřehu nad Odrou, rodák z Brušperka. Prvním odborným učitelem se stal Antonín Böhm z Valašského Meziříčí, rodák ze Zvole na Moravě, který později po roce 1918 působil jako první český inspektor okresu Bílovec a od roku 1920 do roku 1934 také jako druhý ředitel měšťanské školy v Klimkovicích.

Bezprostředně po otevření školy vznikají starosti s umístěním tříd. Na stavbu nové školy nebylo ani pomyšlení. Město finančních prostředků nemělo a protože šlo o českou školu, nemohlo počítat s pomocí rakouských úřadů. Situace se proto řešila jen přístavbou dvou tříd na jižní straně obecné školy č. 112 a dále zrušením bytu ředitele v obecné škole, který byl přeměněn na učebnu. Přístavbu provedl v roce 1914 místní stavitel Ludvík Kunz za 21 000,- K rak. měny. Stavba byla předána do užívání dne 15. září 1914. Bylo to řešení provizorní, protože se počítalo s výstavbou nové školní budovy. Přišla světová válka, která učinila konec všem plánům a nadějím.

V roce 1917 již měla měšťanská škola 108 žáků a 65 hospitantek. Navštěvovali ji žáci z 28 obcí téměř celého okresu bíloveckého, které dosud české měšťanské školy neměly. I když později byly zřízeny také školy v Bílovci, v Jistebníku a v Polance, mívala škola v Klimkovicích i potom pravidelně šest tříd.

Je nesporným faktem, že česká měšťanská škola v Klimkovicích měla velký vliv na posilování českého národního uvědomění, a to nejen za rakousko-uherského mocnářství, ale i po roce 1918. Bylo to především zásluhou dobrých, vlastenecky smýšlejících učitelů, kteří se snažili rozvíjet v dětech lásku k mateřské řeči, k našim národním tradicím a ke kulturním hodnotám našeho národa. Svědčí o tom zápisy ve školní kronice o četných exkurzích, výletech se žáky na památná místa Moravy, Čech a Slovenska, o zájezdech žáků na koncerty a výstavy do blízké Ostravy i o četných návštěvách kulturních podniků v místě. Učitelský sbor se každým rokem podílel na nácviku dětských divadelních představení, besídek a akademií, učitelé pořádali výstavky žákovských prací a vedli loutkovou scénu u zdejší jednoty Sokol.

V tomto směru působila na zdejší škole řada odborných učitelů. V letech 1913 – 1934 to byl již vzpomenutý Antonín Böhm, vynikající pedagog a organizátor českého školství na bíloveckém okrese po roce 1918. Dále to byl Jakub Turek, rodák z Kopřivnice, který v Klimkovicích působil v letech 1922 – 1938 jako učitel, později jako ředitel školy a který je vzpomínán jako dovedný malíř se vztahem k místnímu folkloru a k lidovým tradicím i jako zakladatel zdejšího Turkova muzea. V letech 1921 – 1938 zde působil vlastenecky smýšlející učitel, ruský legionář a vynikající učitel češtiny Josef Vaca, který své literární pokusy často publikoval v ostravských novinách. Osvětově působil v místě v letech 1920 – 1938 jako učitel a sborový dirigent Teodor Stoniš.

Když po roce 1918 byla škola přeměněna na měšťanskou školu smíšenou, navštěvovalo ji 170 žáků. Tříd přibývalo a nutnost výstavby nové školy byla stále naléhavější. Koncem dvacátých let se již zdálo, že se stavba uskuteční. 27. ledna 1930  byl dokonce proveden výběr staveniště. Postup úřadů i obce byl však natolik liknavý, že 13. prosince 1930 učitelský sbor měšťanské školy v Klimkovicích zaslal obecnímu zastupitelstvu rezoluci, ve které mu připomněl jeho povinnosti vůči škole a žákům, stěžuje si na špatné podmínky, zkrácené vyučování v důsledku nedostatku tříd a na stále se zhoršující zdravotní stav žáků. Přesto se až do roku 1938 nic nezměnilo a Klimkovice se ani v první předmnichovské republice nové školy nedočkaly.

Černým údobím v historii našeho města byla doba nacistické okupace, která mu připravovala osud trvalého poněmčení. Již 19. listopadu 1938 nařídil německý inspektor Jindřich Jedlitschka zastupující ředitelce školy Anně Zdražilové vyučování žáků v jazyce německém. Když protestovala proti tomuto nařízení, byla do 24 hodin zproštěna školní služby. Také mnozí učitelé opouštějí školu a odcházejí na Moravu. Česká měšťanská škola stejně přečkala jen do 1. záři 1939, kdy žáci vyšších ročníků byli převedeni do Polanky nad Odrou a od 12. července 1942 byla škola likvidována úplně.

S novou svobodou se vrátila čeština do našich škol, ale vrátily se také starosti se stavbou nové školy. Když 14. května 1945 byla měšťanská škola opět otevřena, nastoupilo do ní již 210 žáků z osmi obci, pro něž bylo třeba zajistit 7 učeben. Za tehdejší situace se musely poměry řešit provizorně tím, že se vyučovalo v dřevěném baráku narychlo postaveném v těsné blízkosti školy č. 112 na ulici Jarmily Glazarové. Bylo to prostředí zcela nevhodné, s hroznými hygienickými podmínkami, kde navíc pozornost dětí více upoutávalo dění za prkennými stěnami sousedních tříd než ve třídě vlastní.

 Základní škola

Zavedením nové školské soustavy v roce 1953, kdy se škola změnila na osmiletou střední školu, se počty žáků dále zvyšovaly. Naštěstí ve stejném roce se odstěhovala ze zámecké budovy ústřední odborářská škola ROH, takže vyšší ročníky mohly být přemístěny od 1. září 1954 do zámku. Podmínky se tím mnoho nezlepšily, protože zastaralá, byť nově opravená budova zámku měla jiné nedostatky. Malé třídy, úzké a tmavé chodby, malá okna, zapuštěná do širokých zdí, která propouštěla jen málo světla. Situace se ještě více zhoršila v roce 1959 po zavedení povinné školní docházky do 15 let a škola se změnila v základní devítiletou školu. Vznikla okamžitá potřeba tří nových tříd a školních dílen. V zámecké školní budově musely být přeměněny ve třídy i zcela nevyhovující místnosti. Znovu se ozývají hlasy po stavbě nové školy. MNV dostává také připomínky občanů na veřejných schůzích i od složek tehdejší Národní fronty. Vzniklá situace se projednávala dne 29. ledna 1960 na plenárním zasedání MNV, které uložilo předsedovi MNV projednat osobně otázku výstavby nové školy na ONV v Bílovci i na KNV v Ostravě. Rozhodnutí KNV bylo písemně městu sděleno 24. května 1960. Uvádí se v něm, že výstavba školy může být zařazena až v roce 1965. Do té doby měla být zhotovena studie přístavby školy u staré školní budovy č. 112, kterou také vyhotovil v rámci kmotrovské akce Praha – Klimkovice Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů v Praze. K zařazení stavby však ani v roce 1965 nedošlo.

Mezitím se v důsledku přetíženého provozu školy začaly projevovat závažné příznaky narušení technického stavu zámecké budovy: trhliny ve zdivu, pohyb stropů a pokles dlažby v některých částech chodeb. Po odborném posudku ing. Dubiny provedl 9. 2. 1968 revizi také odbor výstavby ONV, na základě kterého vystavil okresní technik a inspektor bezpečnosti práce výměr k okamžitému uzavření východního křídla budovy ve druhém poschodí. Protože stav budovy se stále zhoršoval, zaslal MěstNV dne 23. ledna 1970 rezoluci ministerstvu školství, v níž žádá o vydání havarijního výměru. Po prošetření stavu pracovníkem ministerstva byl havarijní výměr skutečně vydán ONV v Novém Jičíně dne 8. dubna 1970. Otázka přístavby školy se dostala opět na pořad. 11. listopadu 1970 bylo svoláno jednání na MěstNV v Klimkovicích na nejvyšší úrovni, kde bylo rozhodnuto o stavbě zcela nové budovy, osmnáctitřídní školy se školní jídelnou, školní družinou a tělocvičnou, která by komplexně řešila otázku školství v Klimkovicích. Dne 30. listopadu 1970 byl proveden výběr staveniště. Ze čtyř míst byl vybrán pozemek po levé straně silnice ke Vřesině. Pro výběr tohoto místa byla rozhodující především poloha a velikost pozemku, možnost vhodného napojení stavby na komunikační síť a také umístění stavby do centra perspektivní bytové zástavby v západní části města.

Objemovou studii a projektový úkol vypracoval Stavoprojekt Ostrava, úlohu generálního dodavatele převzal národní podnik Bytostav Ostrava. Stavební projekt je dílem kolektivu pracovníků Energoprojektu Praha pod vedením projektanta ing. arch. Jaroše. První práce na staveništi započaly 27. prosince 1975. Vlastní výstavba pak probíhala v letech 1976 – 1979. Celá stavba byla slavnostně předána do užívání v den otevření školy dne 1. září 1979.

Po více jak šedesátiletém úsilí se tak naše město konečně dočkalo nové školy, která svým provedením, vybavením, ale i vnějším architektonickým provedením stala chloubou našeho města.

Nová škola

Školní rok 1979/1980 byl zahájen v nové škole. Výchovně vzdělávací práci všech vyučujících prostředí nové školy s moderním vybavením výrazně ovlivnilo.

Poprvé měla naše škola téměř ideální podmínky pro svou práci. Žáci měli k dispozici 18 učeben, pracovnu fyziky a chemie, laboratoř, pracovnu přírodopisu, výtvarné a hudební výchovy, také cvičnou kuchyni. Celý pavilon zabraly dílny pro pracovní vyučování, tělesné výchově se začalo vyučovat ve dvou moderně vybavených tělocvičnách.

Žáci se začali stravovat v pěkně upravené školní jídelně, mladší žáci trávili svůj volný čas ve třech odděleních školní družiny.

V následujících letech začal sloužit pracovnímu vyučování také školní pozemek, rodiče i žáci se podíleli na dokončení rozsáhlého sportovního areálu. Nejen žákům začalo v roce 1985 sloužit travnaté fotbalové hřiště, hřiště pro házenou, běžecká dráha a sektory pro lehkou atletiku.

Také vnitřní zařízení školy zaznamenalo další úpravy. Ve školním roce 1982/1983 byla uvedena do provozu nová učebna pro výuku literární výchovy, která byla v krátké době oceněna jako vzorná, přibyla také pracovna pěstitelských prací. Od roku 1990, kdy bylo zavedeno vyučování jazyka anglického a německého, vyvstala potřeba odborných jazykových učeben. Obě byly uvedeny do provozu v roce 1991. Rovněž výuka pěstitelských prací zaznamenala změny, a proto se započalo s výstavbou skleníku. Tyto příznivé podmínky a péče učitelů o talentované žáky vytvořily předpoklady pro úspěchy, kterých bylo v minulých letech dosaženo.

Antonín Hub
ředitel školy v letech 1986-87

 Začátek stránky

Učitelé zdejší školy

Každý z nich se svým osobitým způsobem zapsal do její historie. Někteří zde pobyli jen krátce, pro jiné to bylo jediné působiště, někteří se opakovaně vraceli.

Zůstaly po nich generace vzdělaných žáků. Za jejich náročnou práci jim náleží poděkování.

Začátek stránky

Seznam pedagogů, kteří učili na ZŠ Klimkovice

 Učitelé působící na obecné škole v Klimkovicích

Začátek stránky

Zaměstnanci

Vedení školy

Naši učitelé

Vychovatelky

Provozní zaměstnanci

Začátek stránky