Jediný, komu se zahálčivý život zrovna moc nezamlouval, byl kocour Robert.Každý večer, když vysedával za teplou pecí, přemýšlel o tom, že by rád zkusil i něco jiného, než jen chytat myši a prohánět slepice. „Už to mám!“ vykřikl náhle. „Začnu podnikat a vydělám si nějaké peníze. Potřebuji ale společníka a založíme společnost s ručením omezeným.“ Hned se vydal za svým přítelem pašíkem Pepou. Pepa zrovna podřimoval po dobré večeři.. Robertův návrh jej však příjemně překvapil, a tak hned souhlasil. Protože Pepa byl silák k pohledání a Robert zase znalec místních poměrů,shodli se oba na tom, že zásilková služba bude podnikání pro ně dva jak stvořené! Zbývalo jen vymyslet název firmy. Vybrali písmena ze svých jmen a ROPA - trans s.r.o. byla na světě.

Svůj první výrobní prostředek našli po úmorném hledání mezi různým harampádím ve stodole. Byl to starý, ale docela zachovalý trakař. Potřebovali provést jen drobné technické úpravy, aby se svým dopravním prostředkem mohli vyrazit na silnici. Namontovali odrazky, parkovací světla i mlhovky a připevnili klakson. S foukáním pneumatik neměli starosti, protože pro trakaře není předepsané huštění. Ani brzdové destičky jim nedělaly vrásky, trakařová brzda fungovala i bez nich.

První zakázku u firmy ROPA – trans s.r.o. si objednal sám pan starosta. „Chlapci,“ řekl jim, „potřeboval bych rozvésť po dědině volební lístky, pro volby do tých nových krajů. Též bystě liďum mohli trochu domluviť, aby přišli voliť, ať u tých voleb nejsu zase sám.“

Robert s Pepou svou první práci zvládli bez chyby a za vydělané peníze si vyjeli do města. Tam narazili na pouťové atrakce. Vyzkoušeli úplně všechno co se dalo. Houpačky, kolotoč, horskou dráhu i střelnici. Domů se vraceli unavení až pozdě večer. Těšili se, že si pořádně schrupnou a zalenoší.

Ale doma je čekalo překvapení. Hned na další den přišla objednávka na rozvoz zboží a další dvě na pozítří.Tak nezbývalo nic jiného, než brzy ráno vyrazit za povinnostmi. A protože poptávka po jejich službách rostla, byli pořád v jednom kole.Brzy si vydělali tolik peněz, že si mohli koupit novou motorku. Svůj trakař nechali v mototechně na protiúčet.

Firma ROPA – trans s.r.o. teď bude moci zrychlit a zkvalitnit své služby. Snad bude dobře prosperovat i v budoucnu, aby si mohla pořídit i počítač. Protože ty faktury, které vystavuje zákazníkům Robert a píše je vlastní tlapou, jsou tak naškrábané, jako by je psal nějaký kocour!

Nyní Vás seznámím se dvěma mladými přáteli. Jedná se o kocoura Kitekata a čuníka Špeka. Byla to slušně vychovaná a velmi laskavá zvířátka.

Jednou o Vánocích Kitekata napadlo : „Hele, co bychom si, když jsou ty Vánoce, vyjeli na dovolenou.“ Špekovi se nijak zvlášť nechtělo, ale přemluvit se nechal. Protože tehdy mrzlo, jako když praští, rozhodli se jet někam do tepla.Chtěli cestovat na jih Euro – unie na jedno italské pobřeží. Jako dopravní prostředek si zvolili trakař, což byl zároveň posilovací stroj pro silnější prasátko.

Vyrazili hned na druhý den ráno. Ve slunné Itálii poznali mnoho zajímavých věcí. Ale tahle!? Jednou se projížděli městem a najednou vidí velký nápis : „Lunapark 20. století.“ „Že se tam půjdeme podívat!“ s nadšením vykřikuje Kitekat. „Určitě!“ spokojeně odvětil Špek. Všechno kolem hrálo a zpívalo, snad se už projeli na všech kolotočích, když se dozvěděli, že v jedné budově probíhá dražba starších motocyklů. Kovový lesk a klasický tvar exemplářů je fascinoval. Naštěstí měli u sebe Eurokartu a mohli si jeden kus zakoupit. Ihned si chtěli svůj jedinečný model vyzkoušet. Jen nastartovali a už je omámil fantastický rozzuřený hlas motoru.

Byli motorkou tak uchváceni, že zapomněli zamknout trakař centrálním bezpečnostním zámkem. Jen koutkem oka Špek zahlédl, že s trakařem někdo uhání pryč. A naše zvířátka za ním. Motorka jede dost rychle, aby zloděje dohonila. Ten „drzoun“ se nakonec vzdal. Jeho nápaditý zjev prozradil, že je to chudý Měsíčňan.

Po krátkém výslechu se Měsíčňan přiznal, že krade , aby přežil. Nemá prostě peníze. Kitekatovi a Špekovi ho bylo líto a trakař mu věnovali. Aby mohli motocykla bezpečně dovézt domů, pořídili si zcela nový „létalíř“ – Škoda 3 120, nejnovější typ MB.

Jedné teplé letní neděle, když slunce hřálo jako divé, spokojeně odpočíval ve svém zahradním domku kocour Jonáš a vepřík Vašík. Kocour Jonáš se zrovnaaa chystal vypít si svou odpolední kávu, když se ve dveřích objevil vepřík Vašík a povídá : „Hele sousede kocoure, co kdybychom si zajeli do sousední vesnice na pouť?“ „To je docela dobrý nápad, sousede vepříku, ale jsem dnes z toho sluníčka takovej nějakej celej utahanej. Budete mě muset na pouť odvést trakařem.“

A tak nezbylo vepříkovi nic jiného, než naložit kocoura na starý trakař a vydat se cestičkou na pouť. Cesta to nebyla vůbec jednoduchá. Jestli nenajeli naa deštěm vyhlazený balvan, tak vjeli do vymleté prohlubně. Nakonec se přece jen na pouť zdárně dostali. Jenže : „Ouha,“, zapomněli na peníze. „Co budeme dělat?“ ptá se zděšeně kocour Jonáš. Vepřík Vašík chvíli přemýšlel a pak dostal nápad. „Sousede kocoure, prodáme náš trakař a budeme mít dost peněz na kolotoče.“ A tak to také udělali.

Celé odpoledne se točili na kolotočích, jedli cukrovou vatu, lízali sladkou zmrzlinu a když se schylovalo k večeru, začali přemýšlet o cestě domů. Jenže celodenní skotačení je na tolik unavilo, že se nedovedli představit pěší cestu domů. A protože soused vepřík byl přece jen hlavička mazaná, dokázal si poradit i tentokrát. Za poslední peníze koupili lístky na houpačky, na kus svačinového papíru napsali – SUPERLETEČTÍ AKROBATÉ VÁS VÍTAJÍ NA SVÉM CIRKUSOVÉM PŘEDSTAVENÍ. CENA ZA PODÍVÁNÍ 10,-Kč, DĚTI POLOVIC. – kolem houpaček se začali sbíhat zvědaví lidé všech věkových kategorií, a staří, mladí, chudí i bohatí. Všichni se těšili na veselé představení. Kocour s vepříkem lítali na houpačkách nahoru a dolů, prováděli saltomortále, juchali a výskali, až se hory zelenaly.Zvědaví diváci nevycházeli z úžasu. Co všechno ti dva vyváděli! A penízků za vstupné pěkně přibývalo. Než celé vystoupení skončilo, měli peněz jako želez. Když je všechny spočítali, sami nevyšli z úžasu. „Sousede Jonáši,“ povídá vepřík, „máme tolik peněz, že si můžeme koupit i motorku.“