Pití medoviny a volná zábava
Následuje pití medoviny a volná zábava. Možná by tato patřila logicky spíše na začátek (jenže to bychom pak asi již nic neoslavili) a i slovanské slavnosti spíše takto končily:
“Ostatek slavnosti lid strávil hodováním a bylo prý znamením zbožnosti nezůstávati toho dne střízlivým,” píše Jan Máchal. Jak už jsem popsal výše, celý obřad souvisí se symbolikou
stvoření. Jde o konec jednoho období a přechod k dalšímu. A protože podle “Smaragdové desky”, základu hermetického poznání “co je nahoře, je i dole”, pak co je ve velkém, je i v malém a naopak. Proto tento malý (roční) cyklus symbolizuje velký cyklus života Vesmíru. Vesmír je tedy znovu tvořen. Starý vesmír zaniká a než bude opět stvořen nový, neexistují žádná pravidla, žádný Řád. Všude vládne počáteční Chaos a bude vládnout, dokud Bělbog (Svarog?) s Černobogem opět nestvoří svět a nebudou ustavena nová pravidla, nový Řád, symbolizovaný Svarogem, bohem nebeského ohně…Mircea Eliade ve své knize nazvané “Mefisto a androgyn” píše:
“Nutnost periodické obnovy kosmu, jak se zdá, pociťovaly všechny archaické a tradiční společnosti, protože ji lze najít všude…”
“…v zemědělských a městských společnostech má… řadu dramatických prvků, z nichž nejdůležitější jsou: opakování kosmogonie symbolickým návratem k chaosu, orgiastický zmatek, rituální boje a konečné vítězství boha; odpuštění hříchů a návrat mrtvých; nový oheň; obnova času “
stvořením” následujících dvanácti měsíců a “rozhodnutí” o úrodě atd.Nemusím asi upřesňovat, že tento scénář není nikde úplně propracovaný; každá kultura si propracovala některé jeho části a vynechala jiné. Základní téma, tj. obnova kosmu opakováním kosmogonie, se ale objevuje všude…”