Domažlice - stručně o historii města a jeho památkách

Do dnešní doby si Domažlice v historickém středu zachovaly řadu cenných architektonických památek s gotickými, renesančními a barokními prvky. Z nejznámějších, které budí hlavní zájem návštěvníků města, je možno jmenovat věž děkanského kostela, Dolní bránu, Chodský hrad, augustiánský klášter s kostelem, pozůstatky původního městského opevnění, např. hradební Branku a samozřejmě protáhlé náměstí, lemované měšťanskými domy s podloubím.

S historií města je úzce spjato i Chodsko, kde lze i dnes vidět krásné chodské kroje a keramiku a kde ještě žijí lidové tradice.

Nejstarší dějiny

S archeologickými nálezy, dokládajícími provoz na starých obchodních stezkách, které procházely Domažlicemi, se setkáváme již od pravěku. Jsou to především depoty bronzových předmětů z období mladší doby bronzové (1200 - 900 př.n.l.), nalezené v bezprostřední blízkosti města.
Souvislý vývoj celní osady Domažlic, položené v mělkém údolí potoka Zubřiny, započal nejpozději na konci 10 stol. Sídlišti, umístěnému na křižovatce prastarých obchodních stezek v blízkosti státní hranice, byl předurčen bouřlivý vývoj...
Jedna ze zemských stezek směřovala z Řezna (Regensburk) přes Lesní Mnichov (Waldmünchen) a Domažlice do vnitrozemí. Druhá přicházela rovněž z Bavor od Kouby (Cham) a přes Brod n.L. (Furth im W.) a Osí (Eschelkam) vstupovala Všerubským průsmykem do Čech. Odtud pokračovala dále v blízkosti Domažlic.
Třetí cesta, přímá spojnice bavorského Brodu s Domažlicemi, je v historických pramenech velice málo citována. nemůže být ale pochyb, že tato výhodná zkratka měla ve středověku hojné využití. Vedla po trase dnešní silnice Domažlice - Furth im Wald. Území v jejím okolí náleželo pod přímou správu města a dělilo od sebe území tzv. dolního a horního Chodska. Vznik královského města spadá do období rozmachu stavební a opevňovací aktivity českého krále Přemysla Otakara II. Nově vysazené Domažlice, opevněné hradbami se dvěma desítkami půlválcových věží, věžovými branami a mohutnými příkopy, se staly impozantní pevností.
Stavbou augustiánského kláštera v 80. letech 13. stol. byla středověká podoba města v podstatě dokončena. Do té doby vznikly také všechny důležité světské i církevní stavby. Následující staletí přinesla již jen jejich úpravy.
Vedle města spravovaného z městské rychty, stál v Domažlicích městský hrad, ve kterém sídlil královský purkrabí. Pod jeho pravomoc náležely také svobodné chodské vsi, jejichž obyvatelé - Chodové - chránili zemskou hranici a bezpečný provoz na stezkách. Část hraničního hvozdu byla svěřena pod ochranu města. Za tuto službu získali měšťané od panovníků, zejména od králů Jana Lucemburského, Karla IV. a Václava IV., různé výsady.
Text jednoho z privilegií sděluje také důvod, proč bylo uděleno. Říká, že služba při hranici se neobejde "bez jejich těžkých škod a ohrožení statků".

Historický střed města

Vedle veřejných, obecních a církevních staveb obsahuje městská památková rezervace Domažlice přes dvě stovky historických domů. Většina těchto domů zasahuje stářím svých sklepních a přízemních prostor do období středověku. Výrazněji lze rozpoznat teprve pozdně gotické a renesanční přestavby, které probíhaly na konci 15. a v průběhu 16. století. Z tohoto období pochází převážná většina slohových domovních portálů i ostatních datovatelných kamenických článků, viditelných na fasádách i skrytých v nitru domů.
Městské podzemí obsahuje 2-3 patra sklepů, částečně vyhloubených do jílu. Mimo domů na náměstí, doplněných podloubím, zůstaly zachovány historické domy také v bočních ulicích. Nejzachovaleji působí jižní fronta domů v Hradské ulici, části Vodní ulice a severní fronta domů ve Spálené ulici. Řada domů v bočních ulicích si dosud udržela malebné nádvorní štíty se starými dřevěnými pavlačemi.

Domažlická věž

Impozantní válcová věž vytváří od nepaměti neodmyslitelnou dominantu domažlického náměstí i celého města. Většinou je považována za věž kostelní, vybudovanou jako součást raně gotického chrámu. Druhý kostel s válcovou věží bychom v Čechách marně hledali. Je zcela zřejmé, že zde byly spojeny v jeden celek stavby, s jejichž spojením se původně nepočítalo. Větší nesnáze nastanou při pokusu o datování věže, která nemá mezi městskými věžemi v Čechách a zřejmě i v přilehlém Bavorsku srovnatelné analogie. V odborné literatuře je považována za součást raně gotického opevnění města. Nejstarší realistické vyobrazení věže přináší kresba města z r. 1592. Zde je věž zaznamenána prakticky v dnešní podobě.
Věž je přístupná veřejnosti, z ochozu se rozprostírá překrásný rozhled po městě i jeho okolí.

Ještě několik údajů:
Věž vystavená na mělkých základech je při výšce 56 m odchýlena od svislé osy o 70 cm. Vnější průměr dosahuje 8 m, síla zdí prvního patra se přibližuje 280 cm. Obsahuje 12 pater spojených jednoduchými dřevěnými schody a zvonici se zvony Zikmundem, Marií a Pavlem. Před vstupem na ochoz je umístěn malý zvonek "adventík" z 15. století.

Dolní brána

Nejpozoruhodnější a dosud dobře zachovalou stavbou městského opevnění je Dolní, dříve též Pražská brána. Vznikla souběžně s hradbami v 60. letech 13. stol. Její stavba je výsledkem jediné raně gotické fáze, která po staletí zůstala ušetřena výraznějších úprav. Teprve v r. 1905 přistoupilo město k rozsáhlejší opravě.

Chodský hrad

Domažlický hrad, pevné sídlo královského purkrabí, zástavních držitelů města a místo starého chodského hradu, byl založen společně s městem v šedesátých letech 13. stol. v jeho jihozápadním nároží. Obdélný půdorys se shodoval s nově navrženými parcelami městské zástavby. Jižní a západní stěnu objektu, posíleného válcovou věží, tvořila městská hradební zeď. Pohostinnost domažlického hradu využili nejednou čeští králové, především Jan Lucemburský a jeho syn Karel. Svoji prvotní funkci plnil jen do počátku 16. stol. V průběhu času zpustl, vyhořel a teprve v letech 1726-1728 byla na jeho zříceninách vystavěna čtyřkřídlá budova využívaná pro potřeby království a později i města. Dnes v ní sídlí Muzeum Chodska.
Po požáru v r. 1995, kdy byla zničena střecha a od vody použité při hašení i interiéry, je hrad před dokončením oprav.

Augustiánský klášter

Klášter augustiánů eremitů s kostelem Nanebevzetí P. Marie byl založen r. 1287 králem Václavem II. Původně jen velice skromný objekt zaujal místo mezi hradbami v sz. nároží hrazeného města. Za husitských válek v r. 1421 zničili domažličtí husité klášter, kostel však zůstal uchován. Po celé 15. a 16. století zůstal klášter v rozvalinách. Augustiáni byli do města uvedeni znovu teprve v r. 1620 po obsazení Domažlic císařskou armádou, potom se výrazně podíleli na rekatolizaci obyvatel města.
V průběhu dalších století byl klášter po několika požárech opakovaně obnovován, v r. 1671 byl barokně přestaven klášterní kostel.
Patrové budovy kláštera seskupené kolem čtvercového dvora pochází ve svých stavebních konstrukcích ze 17. a poloviny 18. stol. Ze strohých interiérů budovy vyniká pouze refektář dokončený v r. 1752, který je vyzdoben freskami od malíře J. Luxe z téhož roku.
V roce 1990 byl klášter navrácen pod správu řádu, avšak nadále v jeho prostorách působí domažlická základní umělecká škola.
Značným nákladem opravený refektář slouží jako městská výstavní síň.

Branka

Nedosáhla významu ostatních městských bran. Od jihu, kde stojí, nevstupovala do města žádná významnější komunikace. Sloužila pouze vnitřnímu spojení města s předměstím. Motivy z branské uličky patří k nejoblíbenějším domažlickým motivům malířů a fotografů. Na obrázku je pohled z branky.

Náměstí

Svým ulicovým náměstím se Domažlice výrazně odlišují od šachovnicového půdorysu většiny ostatních přemyslovských měst. Určité analogie tvoří nedaleká města Planá a Bor, která se v základním půdorysném dělení Domažlicím velice podobají. Velký počet analogií, ze kterých lokátor těžil, můžeme nalézt v půdorysech nedalekých bavorských měst. Jako působivý příklad je uváděn asi 60 km vzdálený Straubing.