 |
Dreyfusova aféra
|
|
V roce 1894 byl židovský důstojník
francouzského generálního štábu Alfred Dreyfus na základě zfalšovaných
dokumentů obviněn ze špionáže, zatčen a odsouzen k doživotní deportaci.
Později, když vyšly tyto skutečnosti najevo, vojenská mašinérie brání opětovnému
projednání případu. Teprve na nátlak pokrokové veřejnosti je v roce 1899
obnoveno soudní řízení. V nespravedlivém procesu je přihlédnuto k "polehčujícím
okolnostem" a Alfred Dreyfus je odsouzen na deset let vězení. Následně
je prezidentem Emilem Lobetem omilostěn, ale teprve v roce 1906 plně rehabilitován.
 |
1899 Georges Mélies Mélies ve svém díle (220 m) pečlivě rekonstruje proces a nezakrytě stojí na straně stíhaného důstojníka. Ve Francii v té době ještě neexistovala filmová cenzura, což mu umožňuje vyyjádřit svůj názor na celou aféru. Film měl dvanáct obrazů, jež popisují důležité okamžiky případu jako Dreyfusovo zatčení, vyhnanství v Ďábelských ostrovech, sebevraždu plukovníka Henryho, atentát na advokáta Laboriho, vojenský soud v Rennes roku 1899 i odchod Dreyfuse do vězení. |
 |
1907 Ferdinand Zecca a Lucien Nonguet Film je posunut až do své současnosti a zachycuje též Dreyfusovu rehabilitaci. |
 |
1930 Případ se stal černým svědomím Francie a tak od roku 1920 do roku 1950 zakazuje cenzura jakékoliv promítání filmů o Dreyfusovi, které později vznikly mimo Francii. Významný je především německý Dreyfus režiséra Richarda Oswalda s Fritzem Kornerem v hlavní roli. |
 |
1937 Nejznámější snímek popisující aféru je bezesporu americký Případ kapitána Dreyfuse (The Life of Emile Zola). Film natočil německý režisér William Dieterle s Paulem Munim v roli Emila Zoly a Josephem Schildkrautem jako Alfrédem Dreyfusem. Dílo získalo Oskara za nejlepší film roku 1937, J. Schildkraut pak Oskara za nejlepší vedlejší mužskou roli. |
 |
1995 Z televizního zpracování Yvese Boisseta a Jorge Sempruna. |
| předchozí |
|