Pathé Freres
Bratří Pathéové



 
 
 
 

Charles Pathé se narodil 25.12. 1863 jako syn řezníka a nejmladší z jeho čtyř synů. V roce 1895 začíná podnikat prodejem fonografů, později  i výrobou  filmů pro kinetoskopy a nakonec výrobou hraných filmů. Zpočátku  výrobu financují jeho majetnější bratři, z nichž zůstal u filmu  pouze Emile Pathé.  Tak vzniká v roce 1896 firma Pathé Fréres. V roce 1898 se jim daří propojit s velkokapitálem. Finanční vklad, který do firmy přináší banka Crédit Lyonnais prostřednictvím podnikatele Neyreta, umožňuje společnosti strmý rozvoj. Ta buduje ve Vincennes na svoji dobu nejmodernější filmový ateliér. Hlavní osobou firmy na poli filmu byl Ferdinand Zecca (1864-1947). Prvním jeho velkým úspěchem se stává film Historie zločinu (1901). Nejslavnějším filmem vytvořeným Zeccou se stal Zabiják(1902). Někdy se též uvádí další český název Oběti alkoholismu. Z dalších filmů, které natočil Zecca, jsou vyznamné Utrpení Ježíše Krista (1902-1905), cyklus pašíjových filmů, jehož realizace se protáhla  na čtyři roky a na nichž spolupracoval Lucien Nonguet.
 

 
Katastrofa Martiniku
1902

Společnost Pathé pod Zeccovým vedením natáčí rekonstruované aktuality. Tato si všímá výbuchu sopky Mont Pelé na ostrově Martinique, což je ostatně i název obdobného snímku G. Méliese z téhož roku. Z dalších aktualit vzniklých ve společnosti Pathé zmiňme např. Zavraždění prezidenta MacKinleye nebo Zavraždění ministra Plehve (Nonguet, 1904).


 
Pathé Journal
1909

 Od roku 1896 točí  kameramani filmy Pathé různé dokumentární záběry. Na řadu přichází poté rekonstruované aktuality a od roku 1909 vydává firma týdeník Pathé Journal, což jsou zpravodajské filmy sestavené do jednoho pásma.


 
Paleček 
Alberto Capellani (1908)

Oblíbené jsou též výpravné pohádky. Lucien Nonguet tak režíruje již v roce 1903 Kocoura v botách, A. Capellani v roce 1907 Popelku. Oblíbenou pohádkou je i Paleček.


 
 
Marnotratný syn
1907

Firma Pathé Freres nadále prosperuje, Ferdinad Zecca se stává po roce 1905 producentem a má umělecký dohled nad skupinou režisérů, které firma zaměstnává. Kromě již zmíněného Luciena Nongueta, jenž mimo jiné natočil první film s Maxem Linderem , jsou to např. Gaston Velle, André Heuze, Georges Hatot, Louis Gasnier či Michel Carré, jenž vytvořil  první francouzký celovečerní, nepříliš úspěšný film Marnotratný syn. 


 
Bobinovy sny

Pathé Fréres v té době začíná produkovat veselohry s honičkami, v nichž vynikají herci Roméo Bosetti (na snímku) a André Deed, u firmy Pathé začíná i nejslavnější francouzský komik z počátku století Max Linder. 

V roce 1907 dochází k důležitému rozhodnutí. Pathé oznamuje, že ruší prodej filmových kopií a nadále je bude pronajímat. Tímto se urychluje proces přeměny pouťového, jarmarečního kina, v kina stálá. K tomu se přidala hluboká hospodářská krize v letech 1907-1908, což  mění skladbu diváků. Výrobci a provozovatelé se snaží přivést k filmu nejen prosté obecenstvo pouťových kin, ale i zámožnější vrstvy doposud navštěvující divadlo. K tomu je třeba změnit repertoár kin. První reakcí na nastálou situaci je vznik společnosti Film d'Art. Pathé jako reakci zakládá Filmovou společnost autorů a spisovatelů SCAGL.  Vůdčí osobností SCAGL se stává režisér Albert Capellani (1870-1931). Úspěchem se stává další zpracování románu Émile Zoly Zabiják  (1908), ale největší slávy dosáhl Capellani filmem Bídníci ( 1912).
 
 

Boj o život

Alfred Machin
Boj o život 
Georges Monca (1914)

Albert Capellani nebyl jedinou osobou SCAGLu. Kolem něho se vytvořila početná skupina režisérů a herců. Mezi nimi vynikají Georges Monca, René Leprince s vyznamnými herci Reném Alexandrem, Gabrielem Signoretem a Gabrielle Robinnovou, např. ve filmu  Boj o život. 


 

Lidská bestie

Camille de Morlhon
Lidská bestie 
Camille de Morlhon (1912)

Zpracování známého románu Émila Zoly.

Vrchol zažívá Pathé v předvečer 1. světové války. Jenže v roce 1914 jsou zkonfiskovány ateliéry pro válečné účely. Pathé převádí z finančních důvodů výrobu do Ameriky, místo výroby francouzských filmů dováží do země filmy americké. Nadále prodává jednotlivé firmy včetně továrny na výrobu filmového materiálu ve Vincennes, aby 30. listopadu 1918 oznámil, že jeho firma se už nebude nadále zabývat pravidelnou výrobou filmů. Dobrovolná likvidace francouzského filmu je na nejzasším bodě. Pathé se v dalších letech zabývá půjčováním filmů a provozem kin. V roce 1929 prodává akcie Emilovi Natanovi, čímž zcela likviduje svůj podíl ve filmovém průmyslu. Nová firma má název Pathé-Natan, sám bývalý vládce francouzského filmu umírá v roce 1957.


předchozí
obsah