Pathé Freres
Bratří Pathéové
|
|
Charles Pathé se narodil 25.12. 1863
jako syn řezníka a nejmladší z jeho čtyř synů. V roce 1895 začíná podnikat
prodejem fonografů, později i výrobou filmů pro kinetoskopy
a nakonec výrobou hraných filmů. Zpočátku výrobu financují jeho majetnější
bratři, z nichž zůstal u filmu pouze Emile Pathé. Tak vzniká
v roce 1896 firma Pathé Fréres. V roce 1898 se jim daří propojit s velkokapitálem.
Finanční vklad, který do firmy přináší banka Crédit Lyonnais prostřednictvím
podnikatele Neyreta, umožňuje společnosti strmý rozvoj. Ta buduje ve Vincennes
na svoji dobu nejmodernější filmový ateliér. Hlavní osobou firmy na poli
filmu byl Ferdinand Zecca (1864-1947). Prvním jeho velkým úspěchem se stává
film
Historie zločinu
(1901). Nejslavnějším filmem vytvořeným Zeccou se stal Zabiják(1902).
Někdy se též uvádí další český název Oběti alkoholismu. Z dalších filmů,
které natočil Zecca, jsou vyznamné Utrpení Ježíše Krista (1902-1905), cyklus
pašíjových filmů, jehož realizace se protáhla na čtyři roky a na
nichž spolupracoval Lucien Nonguet.
|
1902 Společnost Pathé pod Zeccovým vedením natáčí rekonstruované aktuality. Tato si všímá výbuchu sopky Mont Pelé na ostrově Martinique, což je ostatně i název obdobného snímku G. Méliese z téhož roku. Z dalších aktualit vzniklých ve společnosti Pathé zmiňme např. Zavraždění prezidenta MacKinleye nebo Zavraždění ministra Plehve (Nonguet, 1904). |
|
1909 Od roku 1896 točí kameramani filmy Pathé různé dokumentární záběry. Na řadu přichází poté rekonstruované aktuality a od roku 1909 vydává firma týdeník Pathé Journal, což jsou zpravodajské filmy sestavené do jednoho pásma. |
|
Alberto Capellani (1908) Oblíbené jsou též výpravné pohádky. Lucien Nonguet tak režíruje již v roce 1903 Kocoura v botách, A. Capellani v roce 1907 Popelku. Oblíbenou pohádkou je i Paleček. |
|
1907 Firma Pathé Freres nadále prosperuje, Ferdinad Zecca se stává po roce 1905 producentem a má umělecký dohled nad skupinou režisérů, které firma zaměstnává. Kromě již zmíněného Luciena Nongueta, jenž mimo jiné natočil první film s Maxem Linderem , jsou to např. Gaston Velle, André Heuze, Georges Hatot, Louis Gasnier či Michel Carré, jenž vytvořil první francouzký celovečerní, nepříliš úspěšný film Marnotratný syn. |
|
Pathé Fréres v té době začíná produkovat veselohry s honičkami, v nichž vynikají herci Roméo Bosetti (na snímku) a André Deed, u firmy Pathé začíná i nejslavnější francouzský komik z počátku století Max Linder. |
V roce 1907 dochází k důležitému
rozhodnutí. Pathé oznamuje, že ruší prodej filmových kopií a nadále je
bude pronajímat. Tímto se urychluje proces přeměny pouťového, jarmarečního
kina, v kina stálá. K tomu se přidala hluboká hospodářská krize v letech
1907-1908, což mění skladbu diváků. Výrobci a provozovatelé se snaží
přivést k filmu nejen prosté obecenstvo pouťových kin, ale i zámožnější
vrstvy doposud navštěvující divadlo. K tomu je třeba změnit repertoár kin.
První reakcí na nastálou situaci je vznik společnosti Film d'Art. Pathé
jako reakci zakládá Filmovou společnost autorů a spisovatelů SCAGL.
Vůdčí osobností SCAGL se stává režisér Albert Capellani (1870-1931). Úspěchem
se stává další zpracování románu Émile Zoly Zabiják (1908),
ale největší slávy dosáhl Capellani filmem
Bídníci
( 1912).
|
Georges Monca (1914) Albert Capellani nebyl jedinou osobou SCAGLu. Kolem něho se vytvořila početná skupina režisérů a herců. Mezi nimi vynikají Georges Monca, René Leprince s vyznamnými herci Reném Alexandrem, Gabrielem Signoretem a Gabrielle Robinnovou, např. ve filmu Boj o život. |
|
Camille de Morlhon (1912) Zpracování známého románu Émila Zoly. |
Vrchol zažívá Pathé v předvečer 1. světové války. Jenže v roce 1914 jsou zkonfiskovány ateliéry pro válečné účely. Pathé převádí z finančních důvodů výrobu do Ameriky, místo výroby francouzských filmů dováží do země filmy americké. Nadále prodává jednotlivé firmy včetně továrny na výrobu filmového materiálu ve Vincennes, aby 30. listopadu 1918 oznámil, že jeho firma se už nebude nadále zabývat pravidelnou výrobou filmů. Dobrovolná likvidace francouzského filmu je na nejzasším bodě. Pathé se v dalších letech zabývá půjčováním filmů a provozem kin. V roce 1929 prodává akcie Emilovi Natanovi, čímž zcela likviduje svůj podíl ve filmovém průmyslu. Nová firma má název Pathé-Natan, sám bývalý vládce francouzského filmu umírá v roce 1957.
předchozí |
|