Fridolín Hoyer byl původním povoláním kovář, takže si činky a další potřebná zařízení zhotovoval sám. Intenzívně na sobě pracoval a chodili k němu i takové veličiny české tělovýchovy jako slavný zápasník Gustav Frištenský nebo Miroslav Tyrš. Soubor cviků s použitím některých prvků skupiny amerických odborníků se podařilo dopracovat až Hoyerovu synovi Jiřímu. Vypiplal do detailu systém skupinových cvičení, která s neúprosnou vytrvalostí sám vedl. Je pravda, že tréninkové postupy Fridolín Hoyer zpočátku praktikoval nejen jako podporu svých boxerských a zápasnických ambicí s charakterem těžké atletiky, ale také varietních a cirkusových vystoupení.
Ovšem už od poloviny 90.let se zabýval také rehabilitačním tělocvikem. Tedy právě v době, kdy se mu narodil syn Jiří - stižený křivicí. Otec však nedal na špatné prognózy lékařů, pro synka vymyslel různé visy a posilovací cviky, cvičením a sportem vychoval z Jiřího zdravého a silného kluka. Ten po válce účinkoval jako zpěvák, tanečník i herec v proslulém kabaretu Červená sedma, zatímco otec jako 52letý ještě vystupoval o všesportovním dnu v roce 1920 na boxerské exhibici.
Po celá 20. a 30. léta ovšem oba Hoyerové poskytovali mnoho hodin týdně v placených kursech zdravotního tělocviku i kondičního boxu - a získané prostředky opět věnovali sportu, zejména na výchovu mladých amatérů formou stipendijních míst. Jejich kondiční škola na Václavském náměstí byla vyhlášená, připravovali se zde prvoligoví fotbalisté, hokejisté, tenisté, veslaři, boxeři - a Fridolín Hoyer dokonce trénoval lehkoatletický olympijský tým. V roce 1926 se Jiří Hoyer stal prvním kapitánem nově ustavené Československé unie boxerů amatérů, zanechal po sobě úctyhodnou řádku amatérských i profesionálních mistrů ČSR v boxu, přednášel jako lektor Vysokoškolského sportu - nicméně největší oblibu měl právě jeho zdokonalený systém kondičních a nápravných "zdravých a nepřepínajících" cviků s využitím malých činek o hmotnosti od 0,5 do 4,5 kilogramu.
Cvičení je vhodné- proti skolióze páteře
- proti dýchavičnosti
- proti nadměrné váze
- zpevňuje a vykresluje svalstvo
- vylepšuje dynamickou sílu
- zlepšuje sebevědomí
- pomáhá k vyrovnání v pubertě
Původní Hoyerova cvičení jsou určena chlapcům i pánům bez věkového omezení (!) a navíc je i aktivní sportovci mohou pravidelně využívat jako vhodný kondiční a rehabilitační doplněk během své závodní kariéry. Neváže se na ně žádná speciální životospráva, ba ani výživa - takže i ve starším věku poslouží jako ideální "udržovací" prostředek. K pravidelnému cvičení potřebujete pouze malé činky (podle zdatnosti 0.5 až 4,5 kilogramu) s téměř minimálním prostorem, kde se dá dýchat.
Současný cvičitel Ludvík Makovec, který se v životě věnoval atletice, boxu a volejbalu je živoucí důkaz toho, kudy vede cesta k dobté fyzické i psychické pohodě po celý život. Dlouholetý cvičenec Hoyerovy školy Ludvík Makovec roku 1993, založil "Klub cvičících gentlemanů" pro který obnovil a zdokonalil Hoyerovo cvičení. Upravené cviky tak předcvičuje 2x týdně dodnes. Mimochodem už tomu je 50 let, kdy Ludvík s Hoyerovým cvičením začal. Takže pánové, pokud jste ještě nenalezli pravidelnou cestu do tělocvičny, na hřiště či do přírody - podívejte se do zrcadla a přijďte si zacvičit starého osvědčeného Hoyera. Pokud se nebudete vysloveně "flákat", povoluje se po odcvičené padesátiminutové lekci žíznivým hrdlům i decentní konzumace piva (prý dělá hezká těla)! Cvičení totiž vylepší nejen vaši dynamickou sílu, zpevní a "vykreslí" vaše svaly, ale především celkově zeštíhluje postavu. Prostě, co Vám Hoyer přidá v ramenou, to Vám ubere v pase a na břiše.
Počet doporučených lekcí je podle individuální zdatnosti a jiného aktivního pohybu dvakrát týdně po 50 - 55 minutách. Začátečníkům bývá doporučeno cvičit bez činek s menším počtem opakování jednotlivých cviků a postupně zátěž zvyšovat. Důležitá je vůle výdržet a přežít těžké začátky. Výsledný efekt bude stát zaručeně za to.