Ludvík Makovec nar. 30.3:1941 v Praze.
Cvičitel – Kondičního výdržového cvičení s malými činkami se zřetelem na správné dýchání a tepovou frekvenci.
V čem mi cvičení pomohlo.
Mněl jsem záněty průdušek a dýchavičnost. Též jsem mněl skoliózu. Jak dýchavičnost, tak i skoliózu jsem tímto cvičením vyléčil. Dále jsem si vyléčil bolesti zad, kde mi už ani prášky nepomáhali. A v 57 letech mi postihl syndrom únavy, který taktéž léčím kondičním výdržovým cvičením s malými činkami. Toto cvičení podporuje i potenci u mužů. A navíc působí blahodárně psychicky a zvyšuje odolnost lidské imunity.

PhDr. KAREL TRSEK:
Proč pravidelně cvičím.
Pohodlnost patří k přirozené inteligenci, říká se. Bohužel ti méně chápaví si tuto vlastnost zaměňují za lenost a sami se tak připravují o dary, které jim příroda prostřednictvím rodičů nadělila. Je mi smutno, jak často vídám korpulentní dámy (i mladšího věku) s velkými obtížemi nastupovat do tramvaje či autobusu. Ještě hůře na tom bývají mohutní pánové, kteří si přes svůj „mozol“ nevidí ani na špičky bot –v průměru se dožívají o sedm let méně než jejich protějšky… Ale to bychom se bavili o obezitě a tzv. civilizačních chorobách, i když také odrazující příklady z okolí mohou motivovat k udržování vlastní kondice -v mém případě tomu bylo trochu jinak. Ve svých 35 letech jsem pracoval jako vedoucí redaktor sportovního měsíčníku, ovšem vlastní rekreační sportování jsem po zlomenině nohy při fotbálku už víceméně pověsil na hřebíček. Ani s životosprávou to nebylo slavné – hodiny za počítačem, nepravidelná strava i celkový režim - prostě celá řada nedobrých návyků včetně kouření a osobních problémů se dříve či později projeví na každém… Když jsem se v roce 1993 setkal s cvičitelem Ludvíkem Makovcem, brzy vypozoroval, že se mi třesou ruce. To jen umocnilo můj pocit nespokojenosti a urychlilo rozhodnutí něco s tím dělat. Vždyť jsem psal o sportování druhých a sám jsem vlastně nedělal téměř nic! Tak jsme nejdříve připravili šestidílný seriál o cvičeních prof. Jiřího Hoyera a vzápětí podle něho začali také na pražské Brumlovce cvičit. Poprvé ještě s kolegou Janem Kotrbou pouze ve třech, ale brzy nás i díky podpoře dr. Hejmy pravidelně cvičilo v malé tělocvičně kolem dvaceti. Tak začala renesance osvědčeného systému skupinových cvičení. Po rozpadu jednotné tělovýchovy v naší zemi tehdy zažívaly moderní a netradiční sporty velký boom, zviditelněný zájmem některých obchodníků a celebrit, které třeba zrovna potřebovaly zhubnout. Postupně však nadšení pro pravidelnou „dřinu“ jaksi ochládalo, až jsme nakonec museli hledat odpovídající zázemí jinde. Ano, a jsme u toho: více než století propracovávaná soustava dechových a výdržových cviků Hoyerovy školy, kterou Ludvík Makovec přizpůsobil moderní metodice, je nejen pro ty línější nátury skutečně náročná. Tím kvalitnější je však efekt pro ty, kteří alespoň nějaký čas vydrží. Ze svého okolí připomenu tehdy 16letého syna mé partnerky Jakuba Fidrmuce, který jako miminko podstoupil náročnou implantaci srdeční přepážky, která mu po necelých třech letech pravidelného cvičení (i k překvapení lékařů) zesílila z 45 na 80 procent! Ani mně se ruce netřesou a dokonce se fyzicky cítím lépe – a to jsem svůj nevalný životní režim jinak v podstatě nezměnil… Připomenu ještě, že jsem v začátcích, kdy jsme měli k dispozici pouze kilové činky, začal trhat košile v ramenou. Ale možná právě větší „nálože“ ty posilování dychtivé hned vzápětí odradily. Upřímně mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že správně v ose vycvičená a v rytmu vydýchaná lekce má pro nováčka i pokročilého stejně blahodárný účinek i bez činek. A kromě toho je tu ještě něco důležitého - klubová atmosféra skupinového cvičení. Prostě víte, že v tom nejste sami. Přiznejte, kolikrát v životě jste si slibovali jak intenzivně a pravidelně na sobě budete pracovat – a jak dlouho vám tenhle předsevzatý režim vydržel? Přesně z těchto důvodů se starají (o jinak nadstandardně motivované) profesionální sportovce celé suity trenérů, metodiků a rehabilitačních pracovníků… Sám jsem v této souvislosti poznal a vyzkoušel leccos. Třeba už v první třídě jsem docházel na Spartu na tradiční sokolská cvičení, která mi tehdy vydávali za přípravku na vysněný fotbal. A pamatujete rozhlasové „fyzminutky“ s klavírním doprovodem? Stejně tak se v uplynulých desetiletích střídaly nejrůznější módní trendy od joggingu a hathajógy, přes posilování na „mučidlech“ a „tahadlech“, step-aerobic, spinning, power-kalanetiku až po nevímco ještě. Takže s naprostou tolerancí tvrdím, ať se každý věnuje tomu, co mu vyhovuje a prospívá (hlavně ať vůbec něco dělá, protože ti, kteří se nehýbou – prostě zaživa umírají). Osobně je pro mne největší odměnou za odcvičené sezóny fantastický pocit fyzické i duševní sebekontroly. I proto se nezdráhám cokoli nového zajímavého vyzkoušet, ale po dovolené či letních prázdninách se vždy se rád vrátím k pravidelným pondělním a čtvrtečním večerům Klubu cvičících gentlemanů.

Ing. Lubomír Gola nar.1953:
Hoyerovo cvičení jsem začal navštěvovat v 51 letech, abych vykompenzoval neduhy způsobené dlouholetým sedavým zaměstnáním u počítače. Za 3 roky jsem pocítil jeho účinky na vlastní kůži. Pomáhá mi udržovat si dobrou fyzickou kondici, která se pozitivně projevuje při rekreačně provozovaných sportech (cyklistika, sjezdové lyžování, běžky, vodní sporty). Zlepšila se mi pohyblivost celého těla a hlavně jsem se zbavil problémů s dýcháním, kterými jsem trpěl od dětství.

Ing. Rudolf Skuhra, CSc:
předseda představenstva a.s. Stimbuilding
Cvičení prof. Hojera, kterého se nevšedně ujal a dále jej rozvíjí cvičitel a metodik Ludvík Makovec, který jej cvičí již 50 let, navštěvuji již 5let. Drží mě ve výborné fyzické i duševní kondici a umožňuje mi odolat vysoké zátěži, kterou má práce denně přináší. Je problém vyšetřit pro cvičení dva večery v týdnu, ale to raději odložím jiné věci. Panu Ludvíkovi přeji, aby „Klub cvičících gentlemanů“ dále v plné síle ku prospěchu nás, věrných cvičenců, mnoho dalších let vedl a tak nás nutil, abychom vrozenou lenost takto překonávali, i když se nám často nechce.

Ing. Martin Getmančuk. nar.1969:
Proč jsem začal cvičit a neskončil.
Do 30let věku jsem neměl žádné zdravotní problémy a měl jsem nadprůměrnou kondici bez toho abych aktivně sportoval, ale zaměstnání bez pohybu, stres, dojíždění autem do zaměstnání, nepravidelná strava a další mě během 5 let dostalo do situace trvalé únavy a velké bolesti zad a hlavy po ránu. Po různých léčebných procedurách (od rehabilitací až po alergie) mě došlo, že lékaři zkouší co je napadne a pomoci si budu muset sám. Dlouho jsem hledal aktivitu nebo cvičení, které by mě vyhovovalo a hlavě mělo účinek na mé problémy. Po 3 měsících Hoyerova cvičení ustoupily bolesti zad a hlavy. Na navrácení fyzické kondice, kterou jsem měl v paměti jsem musel ještě 1rok pracovat. Pak jsem snížil váhu činek a cvičím pravidelně už 5 let. Dnes si nedokážu představit co by následovalo, kdybych přestal cvičit.