Amfiteátr v Aspendosu
Dobrá, pokusím se slovně vyjádřit, jak se mně a drahé A. dovolena na Turecké riviéře líbila a zda bychom ji doporučili někomu jinému. Již první hodnocení naleznete na začátku stránky letoviska. Opravdu, zdejší turistický průmysl je velmi masový. Podle toho, co jsem zde viděl, bude jen hůř. Bagry, betonárky a skrejpry postupují neúprosně dále na jih, aby přeměnily další kousky krásné přírody v místo, kdy mohou vytahovat z kapes turistů co nejvíce tvrdé měny. Pokud si potrpíte na pobyt ve čtyř- a pětihvězdičkových hotelích, jistě si zde přijdete na své. Doporučuji jen si vybrat hotel stranou turistických center. I když - třeba máte rádi nacpané pláže a ulice letoviska plné turistů a obchodníků nabízejících své zboží s taktem a noblesou Miloše Zemana.
Stylu zdejší turistiky vhodně odpovídá i styl jednání našich průvodkyň. Vím, vlastně se jim nedá nic vytknout, zajistili nám ubytování a výlety, ale způsob jakým to dělali, mě občas naplňoval údivem. Spolu s námi bydleli v hotelu starší manželé. Rovnou se omlouvám za označení starší, ale prostě již nebyli ve věku, kdy by jezdili na motorce z místa na místo nebo se pochodovali několik kilometrů po rozpálené cestě. S nimi jsme se dost spřátelili. Vlastně celý pobyt nikde moc necestovali, byli jenom v Antalyi (kterýžto výlet nemám samostatně popsán, jinak viz letoviska) a nakonec jeli na lodní výlet na jih. Ten byl asi velmi pěkný, loď zajela i do zálivu k městu Phaselis (viz Výlet na jih.). Zde jim "průvodkyně" cestujícím sdělila, že tedy mohou jít na břeh a prohlédnout si zbytky antického města, ale že jim to nedoporučuje, protože je tam drahé vstupné a že "to zase není tak nic moc". Tak vlastně zmeškali svou jedinou příležitost k prohlídce antických památek. Jako druhý příklad uvedu zážitek, kdy jsme byli v neděli, předposlední den našeho pobytu, na výletě v Antalyi a po cestě nám "průvodkyně" mimochodem sdělila : "Jo, včera bylo v amfiteátru v Aspendosu předtavení Aidy, prý to bylo moc hezké". To nám potvrdili i dva kolegové z hotelu, kteří se o tomto představení náhodou sami dozvěděli a dojeli se tam podívat. Stejné hodnocení si vykoledovali i od ostatních, nejsem v tom sám. Jak ale uvádím na začátku odstavce, hlavní a podstatná organizace zájezdu, doprava a ubytování byla bez problémů. Taktéž i průběh výletů. Za to, že se některé z nich neuskutečnily vinou malého počtu přihlášených, opravdu nemohou. Ponaučení - co se týče pozoruhodností okolí, nespoléhejte na průvodce a sežeňte si informace sami, nejlépe ještě v klidu před odjezdem. Je to prostě masová turistika. Možná by to bylo lepší v případě nějakého poznávacího zájezdu. Cestovní kancelář nechci jmenovat, asi by jim bylo líto, jak je hodnotím. Ostatně - nedávno mi kamarád vyprávěl o svém zájezdu s renomovanou cestovkou do Chorvatska. Oproti tomu, jak se o ně starala jejich delegátka, byla práce našich průvodkyň přímo vzorová.
Mimochodem, amfiteátr v Aspendosu byl vybudován v době Marka Aurélia 161-180 n.l. a je to jedna z nejlépe dochovaných staveb svého druhu vůbec. Údajně zde každoročně vystupují i Pavarotti nebo Carreras. Určitě si tedy nezapomeňte zjistit, jestli se zde v době vašeho pobytu nekoná něco zajímavého.
Amfiteátr v Aspendosu
Byli jsme oba nadšení z antických památek. Říká se, že Turecku se nemůže co do krásy a počtu památek rovnat žádná jiná země. Nevím nebyl jsem v tolika zemích, ale to, co jsme na poměrně malé oblasti viděli na Turecké riviéře, je nezapomenutelné. Navíc styl ochrany památek, kdy Turci postaví k vjezdu výběrčího a pak si chodíte, jak chcete, je pro našince výborný. Prolézat antickými ruinami, opírat se o mramorové sloupy, sedět v amfiteátru v Thermessu proti propasti, to jsou zážitky, na které se nezapomíná.
Ovšem jídlo je zde báječné (pokud si tedy právě nepotrpíte na maso minimálně jednou denně). Při pomyšlení na různé úpravy zeleniny, skvělé saláty a další pochutiny, které kouzelník Mustafa se svým kolegou připravil, se mi ještě dnes sbíhají sliny. Užijte si také ovoce, to je zde velmi levné. Kilo znamenitého hroznového vína přišlo tak na 20 Kč. Melouny (vodní i cukrové) jsme dostávali běžně k večeři. A ještě jedno doporučení od drahé A. : Rozhodně se podívejte, zda někde u silnice neleží zralá granátová jablka.
Co říci na závěr? Kdybych se rozhodoval znovu, zda jet na dovolenou do Turecka, asi bych váhal. Uměl bych si dobře představit, že mít po celou dobu pobytu k dispozici pořádnou motorku nebo spíše auto (přeci jen jsou zdejší vzdálenosti na malou motorku příliš velké), neměl bych si vlastně na co stěžovat. Letovisko Beldibi je výhodné svou polohou - můžete si prohlédnout památky kolem Antalye i na jihu. Ale asi bych se přesto pokusil sehnat si ubytování někde stranou turistických center, asi někde na jihu. To však naše cestovní kanceláře v rámci masové turistiky nenabízejí. Zdaleka nejlepší vzpomínky mám na památky, takové v Řecku na ostrovech rozhodně nenajdete. Celková atmosféra pobytu v letoviscích má ale k poklidu a pohodě řeckých ostrovů Lefkada nebo Kefallonia nekonečně daleko. V tom jsme se drahou A. jednoznačně shodli. Ještě připomínám - byli jsme zde až koncem září, již po sezóně. V plné turistické sezóně bych tady v běžném letovisku trávit dovolenou opravdu nechtěl.
Na závěr musím uvést znamenité Katčino hodnocení (z července 2001) :
Co se lidí - Turků týče, ač mám taky pocit, že začínají být nakaženi od turistů, já měla kliku. Bydlela jsem na kraji Alanye, trochu mimo turistické šílenství a tím, že jsem sama a holka, jsem se snadno a rychle seznámila s lidma z hotelu a měla jsem možnost poznat život kluků (holky jsou opravdu velmi uzavřené), kteří se o nás celý den v hotelu starali. Makaj fakt tvrdě. Mají úžasnou úctu ke svým rodičům, zejména maminkám. Když jsem do Turecka jela, měla jsem strach z Islámu. Toto náboženství prostě neberu. (Teda, neberu ani jiné, ale tohohle se fakt bojím). "Domorodci" z Alanye mě donutili poopravit názor. Zjistila jsem, ze po ženách nikdo nevyžaduje, aby byly zahalené a je to jejich volba, jejich přáni dodržovat rodinou tradici. (Teda, taky možná přání rodičů) Všichni ti kluci, kteří tam pracují, jsou z vesnic z hor a já měla pocit, že jsem strávila týden mezi lidskými diamanty. Nezáludní, starostlivé, příjemní, pohodáři, veselí, kamarádští, nesoupeřili mezi sebou, proste něco, co se v naších podmínkách už nenajde. Zrovna přemýšlím, jak se tam co nejrychleji vrátit, protože když vidím lidi tady, jak se každý snaží urvat co nejvíc...