Zdroje tepla pro TČ

TČ se zpravidla rozlišují podle použitého zdroje nízkopotenciálního tepla. Nejobvyklejšími zdroji jsou:

• venkovní vzduch pro TČ typu "vzduch-voda"

TČ odnímá prostřednictvím ventilátorové jednotky teplo okolnímu vzduchu. TČ díky moderním technologií, především v oblasti konstrukce kompresorů dnes dokáže spolehlivě pracovat i při teplotách pod -20 °C (byť s nižší účinností). Výhodou těchto TČ je skutečnost, že investiční náklady jsou nižší, než u typu "země-voda", neboť odpadají náklady na vybudování zemního kolektoru, nebo zemních vrtů.

• Geotermální teplo pro TČ typu "země-voda"

Teplo lze odnímat buď plošným nebo výkopovým zemním kolektorem nebo vrty. V obou případech je do země uložen výměník z polyetylenového potrubí, ve kterém obíhá nemrznoucí směs, která se geotermálním teplem země ohřívá.

Pro plošný nebo výkopový kolektor je nutná dostatečná plocha v sousedství vytápěného objektu (ochlazovaná venkovní plocha musí být cca 3,5 násobkem plochy vytápěné), u výkopového kolektoru je potřeba ochlazované plochy poněkud menší. Znalostní výpočet potřebné kapacity kolektoru je jedním ze základů spolehlivé funkce TČ.

Odebírání tepla z vrtů je v současnosti velmi rozšířeno. Využívá vrtů, hlubokých až 150 metrů. Na 1 kW topného výkonu TČ je zapotřebí v závislosti na nadmořské výšce a charakteru hornin v místě vrtu 10 - 20 metrů vrtu. Vryt jsou investičně velice náročně (cena l metru vystrojeného vrtu se pohybuje okolo 1.200 - 1.500,- Kč), výhodou jsou relativně nízké nároky na ochlazovanou plochu.

• Podzemní (studniční) voda - pro TČ typu "voda-voda"

Využití podzemní vody, zpravidla ze dvou paralelních studní, jedné sací, druhé vsakovací je velice efektivní způsob získávání nízkopotenciálního tepla. Uplatnění závisí na místních podmínkách, především na vydatnosti vodního zdroje podle výkonu použitého TČ, na chemickém složení vody apod. Čerpání vody podléhá vodoprávnímu řízení.

• Absorbéry energie z okolního prostředí pro TČ typu "země-voda"

Energie z okolního prostředí se získává pomocí velkoplošných výměníků, které využívají teplo, obsažené v okolním prostředí (vzduchu, dešti, solární energii). Výměníky jsou ve formě energetických střech, předsazených energetických stěn, energetických plotů apod. Tato řešení, často používaná v severských zemích při budování experimentálních nízkoenergetických domů byla nákladná, s účinností menší (nepřímý převod tepla z výměníku do absorbéru TČ) než u současných TČ "vzduch-voda".

• Ostatní zdroje - z povrchových vod, ze solární energie a z odpadního tepla

Tyto zdroje jsou specifické a navrhují se podle místních podmínek. Pro běžné využití TČ mají jen malý význam.