Zdroje tepla pro TČ
TČ se zpravidla rozlišují podle použitého zdroje
nízkopotenciálního tepla. Nejobvyklejšími zdroji jsou:
- venkovní vzduch pro TČ typu "vzduch-voda"
TČ
odnímá prostřednictvím ventilátorové jednotky teplo okolnímu vzduchu.
TČ díky moderním technologií, především v oblasti konstrukce kompresorů
dnes dokáže spolehlivě pracovat i při teplotách pod -20 °C (byť s nižší
účinností). Výhodou těchto TČ je skutečnost, že investiční náklady jsou
nižší, než u typu "země-voda", neboť odpadají náklady na vybudování
zemního kolektoru, nebo zemních vrtů.
- Geotermální teplo pro TČ typu "země-voda"
Teplo lze odnímat buď plošným nebo výkopovým zemním
kolektorem nebo vrty. V obou případech je do země uložen výměník z polyetylenového
potrubí, ve kterém obíhá nemrznoucí směs, která se geotermálním teplem
země ohřívá.
Pro
plošný nebo výkopový kolektor je nutná dostatečná plocha v sousedství
vytápěného objektu (ochlazovaná venkovní plocha musí být cca 3,5 násobkem
plochy vytápěné), u výkopového kolektoru je potřeba ochlazované plochy
poněkud menší. Znalostní výpočet potřebné kapacity kolektoru je jedním
ze základů spolehlivé funkce TČ.
Odebírání
tepla z vrtů je v současnosti velmi rozšířeno. Využívá vrtů, hlubokých
až 150 metrů. Na 1 kW topného výkonu TČ je zapotřebí v závislosti na nadmořské
výšce a charakteru hornin v místě vrtu 10 - 20 metrů vrtu. Vryt jsou investičně
velice náročně (cena l metru vystrojeného vrtu se pohybuje okolo 1.200
- 1.500,- Kč), výhodou jsou relativně nízké nároky na ochlazovanou plochu.
- Podzemní (studniční) voda - pro TČ typu "voda-voda"
Využití
podzemní vody, zpravidla ze dvou paralelních studní, jedné sací, druhé
vsakovací je velice efektivní způsob získávání nízkopotenciálního tepla.
Uplatnění závisí na místních podmínkách, především na vydatnosti vodního
zdroje podle výkonu použitého TČ, na chemickém složení vody apod. Čerpání
vody podléhá vodoprávnímu řízení.
- Absorbéry energie z okolního prostředí pro TČ typu "země-voda"
Energie
z okolního prostředí se získává pomocí velkoplošných výměníků, které využívají
teplo, obsažené v okolním prostředí (vzduchu, dešti, solární energii).
Výměníky jsou ve formě energetických střech, předsazených energetických
stěn, energetických plotů apod. Tato řešení, často používaná v severských
zemích při budování experimentálních nízkoenergetických domů byla nákladná,
s účinností menší (nepřímý převod tepla z výměníku do absorbéru TČ) než
u současných TČ "vzduch-voda".
- Ostatní zdroje - z povrchových vod, ze solární energie a z odpadního
tepla
Tyto zdroje jsou specifické a navrhují se podle
místních podmínek. Pro běžné využití TČ mají jen malý význam.
|