Oblouky se řítí nazdařbůh

Opadává tíseň světa

Otvírá se jeden tmavý kruh

Ryzí čistá stránka je ta

co uplývá mi pod rukama

a jedním slovem ze mě nezazvoní

a ostře výrazně je sama

a nemohu nic dělat pro ni

Zpívám Nesvazuji tóny

Řeč je volná prázdná cesta

Přímost ohýbá se do úklony

Nemám z čeho mísit těsta

Jsou čiré horké bez ozdoby

vzácné klíčky mimo zemi

Je nelze vtěsnat do podoby

Jsou tu Mimo Přece s všemi

světly jež jsou rozptýlena

v horizontu nadnášení

Nesvírá je žádná stěna

a přece k nim přístup není

Prázdnota je pro ně louka

Temnota je jejich svícen

Rozevřený černý jícen

vše rozbité sladce stlouká

Pořád napřahuji ruce

ztracen v moři bez ostrova

Změněn Vtěsnán v jedné hrudce

dotýkám se v ohni slova

© Ivan Holík, 1. ledna 1997

> další báseň! --- vzkaz pro autora --- zpět na obsah <

internetová kniha poezie 2000-1 sam