Je přece posel který suverénně zboří

všechno co je neúnosné

a tak vynikne to zapomenuté a přehlédnuté

v samém středu obnovené krajiny

s novými horizonty

Od zvonění do zvonění zvučí jazyk

podmanivou krásou tónů

Jsem bez ustání naladěn na vlnu

která mi půlí lebku

Poslouchám

a tiše jásám

To jsem vždy chtěl - i když

nesrovnatelný rozměr všech podobností

mě uvádí do stejných nesnází

Jsa navždy pouzdrem na všechno

co chceš vložit

raduji se z řeči

kterou nedokážu reprodukovat

ani stopou

Ticho v prostoru

kde nic nezaniká

ani nepřekáží

Absolutně mimo

a všude

© Ivan Holík, leden 1994

(4)

> další báseň! --- vzkaz pro autora --- zpět na obsah <

internetová kniha poezie 2000-1 sam