Kolibřík se odevzdává temnotě

Nemůže si vůbec osvěžit paměť

a tak čeká v noci na tramvaj

Připadá mu nemožné

že by mohl létat

Sedí na rameni čtenáře novin

a neví kde má vystupovat

Dá se z tramvaje vynést

a jakési ruce

které se muži pověsí na krk

ho zase smetou do prachu

Neví jak se sem dostal

ani jak by měl žít

Náhoda tomu chtěla

že ho někdo nevědomky zanesl

do antikvariátu

Zbytkem skoro ztracené intuice

když už si skoro zoufal

našel na regále

kolibří slovník

© Ivan Holík

(106)

> další báseň! --- vzkaz pro autora --- zpět na obsah <

internetová kniha poezie 2000-1 sam