Někdy myslím, že právě teď se

vesmír zhroutí únavou

z moudrosti generálů s prýmkami.

Někdy si myslím, že všechny velké sochy

promluví lidským hlasem.

Nikdy se to nestane.

Nevíme, co je vesmír, ani proč sochy nemluví.

A v srdcích bláznů,

hoří tajné naděje.

© Ria Holíková

> další báseň! --- vzkaz pro autora --- zpět na obsah <

internetová kniha poezie 2000 sam