Vznik JKA

Masatoshi Nakayama

Masatoshi Nakayama začal s karate na univerzitě Takushoku roku 1932, u mistra Funakoshiho. Zůstal ale pouze 4 roky, neboť v roce 1937 odjel do Číny a vrátil se teprve roku 1946. Karate v Shotokanu se díky Yoshitakově iniciativě změnilo a Nakayama byl neznámý. Karatisté starší generace Shotokanu jako právě Yoshitaka Funakoshi nebo Takeshi Shimoda dosáhli mezitím vysokého mistrovství, ale také žáci z Nakayamova ročníku jako Genshin Hironishi, Shigeru Egami, Hironishi Noguchi, Hidetaka Nishiyama nebo Isao Obata byli uznávané veličiny Shotokanu. Protože žádný ze starých sempai (vedoucích cvičitelů) nebyl už na živu, převzali vedení tréninků se souhlasem mistra Funakoshiho Genshin Hironishi a Shigeru Egami .

Když se tedy Nakayama vrátil z japonsko-čínské války byla v nově vzniklém Shotokan-ryu celá řada mistrů vynikající úrovně. Protože jim však šel z cesty, naučil se od některých karateků na univerzitě Takushoku nový styl, z nichž se zvláště Miyata Minoru (jeden ze žáků Yoshitaky Funakoshiho a Genshina Hironishiho) snažil vyučovat změny.

JKA - Nihon Karate Kyokai

Krátce nato začal Nakayama na univerzitě Takushoku rozvíjet koncepce bojového karate. Tyto snahy byly nejprve ze strany většiny učitelů Shotokanu zesměšňovány. Přesto se mu podařilo získat pro svůj plán některé mistry Shotokanu, mezi nimi Hidetaku Nishiyamu a Isao Obatu. Spolu s nimi založil roku 1949 Nihon Karate Kyokai neboli JKA (Japan Karate Association). Cílem této organizace bylo vypracovat systém pravidel pro soutěžní karate a vyškolit instruktory, kteří měli následně tuto koncepci šířit.

Po mnohých těžkostech se podařilo Nishiyamovi uvést v život kurs instruktorů JKA a obsadit ho výběrovými sportovci. Nishiyamova rodina byla v japonské veřejnosti vysoce ceněna a on sám byl vynikající mistr karate. Díky jeho váženosti a velkému vlivu prohlásili dokonce učitelé jako Gogen Yamaguchi nebo Hironori Ohtsuka, že jsou připraveni v tomto kursu učit. Mistr Funakoshi, který byl také tázán, svou pomoc JKA odmítl.

Hlavní zásluhu na výchově této elitní skupiny měl bezpochyby právě Hidetaka Nishiyama, který je právem počítán k největším poválečným učitelům karate. Nishiyama byl také v padesátých letech nejvýznamnější osobností JKA, jako učitel předčil Nakayamu a v Japonsku byl kultovní osobností. I později, když se stal vedoucím instruktorem JKA Nakayama, zůstal Nishiyama uznávanou autoritou a nakonec se uchýlil v roce 1960 do USA, aby šel z cesty hrozícímu konfliktu s Nakayamou.

Sportovně profesionálním tréninkem, který byl v tomto kursu veden, si JKA vybudovala přední postavení a začala na následujících japonských mistrovstvích získávat všechny tituly. Členové mnoha univerzitních dojo byli nadšeni výkony mladých instruktorů JKA v závodech a přidávali se k nim. JKA nabízela tyto vynikající trenéry oproti úhradě univerzitám jako učitele a slibovala úspěchy na všech závodech. Kluby, ve kterých vyučovali instruktoři JKA, byly skutečně na soutěžích  úspěšnější.

Mnoho univerzit se poté stalo členy JKA a nechávali se vychovávat jejími členy. Tímto způsobem se JKA pomalu rozšiřovala po celém univerzitním a vysokoškolském karate Japonska. Jenom dvě univerzity v Tokiu - Waseda a Keio si uchránili svoji nezávislost, neboť zde učili bývalí cvičitelé staré Funakoshiho školy mistrovo nesoutěžní karate. Byli však izolováni šířící se politikou JKA. Protože vedení univerzit ve Waseda a Keio odmítlo členství v JKA, dostali všichni studenti těchto univerzit roku 1955 zákaz tréninku v klubech JKA.

Roku 1955 převzal Masatoshi Nakayama celkové vedení JKA a Takagi Masatomo, Nakayamův spolužák z univerzity Takushoku se stal jejím ředitelem. Díky tomu mohla JKA roku 1964 opustit své malé Yotsuya Dojo a nastěhovala se do starého Kodokanu.

Představení JKA ale snili o tom, prosadit svoji koncepci karate na mezinárodní úrovni. Už roku 1957 byl Takauki Mikami vyslán jako instruktor JKA na Filipíny a roku 1958 odešel Hirokazu Kanazawa na Hawai, aby zřídil první zastoupení JKA na americké půdě. Roku 1960 ho následoval Hidetaka Nishiyama. Mnozí tito vysoce hodnocení mistři karate ztratili časem své nadšení pro JKA a začali samostatně hledat kořeny pravého karate-do.