dříve Příhodhor, je typickým příkladem ošklivého káčátka. Zprvu jej každý ignoroval; nikdo se s ním nechtěl bavit, nikdo s ním nechtěl sedět v lavici (až mu přidělili Karlla Barella) a někteří dokonce v situaci, kdy se k nim blížil, předstírali spánek. Nakonec byli všichni nechápavci nuceni přiznat, že i takový člověk má své místo ve společnosti. Sice s ním příliš (vlastně vůbec) neproberete průmyslovou recesi v severní Makedonii začátkem 70. let, ale jinak... Po dosažení plnoletosti zmužněl, začal si uvědomovat své vlastní JÁ a poté, co mu trafikářka za poplatek dvacet korun polichotila, že je švarný jinoch (aniž by si to myslela), se nechal zarůst vousy a oženil se. Je zajímavé, že od roku 1995 se při interview nenechává fotit. Výše uvedené foto je z roku 1994, tedy z tzv. "panenského období."
V dnešním lebkhoru se věnuje hře na hřeben, což mu příliš nejde (rozuměj: není slyšet), pak si půjčuje paličky a paličkuje s nimi :-) a ve volných chvílích doma piluje hru na strunu E u jakéhokoli nástroje (nejčastěji kytara a basa). Zajímavé ovšem je, ža žádný opravdový nástroj se strunou E nevlastní , čímž je prakticky odkázán na pantomimu a hlasové napodobování. Během nahrávání, když se nikdo nedívá, zkouší hlasově napodobovat zpěv.
Na každé nahrávání donese dva názvy skladeb, neboť ty jsou dle jeho filozofie
základem úspěchu a zbytek nechá na ostatní. Kromě podílu na dalších napsal
samostatné texty k písním "Lethal Recyclation" a "Čolek".
Často se honosí tím, že je lepší němčinář, než Tuhýž,
nicméně i tento fakt je diskutabilní.
Má modrou knížku na alergii
