"Under The Flag of The Maimed Carrots"

Pecivál

Nic nedělal pecivál (pecivál)
jen na peci spal (spal)
náramně si liboval (liboval)
žiju jako král (král)
Naducal si peřinu (peřinu)
a spal další hodinu (hodinu)
probudil se na oběd (na oběd!)
aby něco sněd (sněd)
"Ach to nemám rád, (rád)
když mne budí hlad. (hlad)
Zaženu ho tím, (tíím)
že teď něco sním" (snííýým)
Snědl talíř škubánků (škubánků)
celou mísu řepánků (řepánků)
podrbal se na hlavě (na hlavě)
a zas usnul 1 2 (jedna dvě)
A tak dál (a ta dál)
Spal na peci pecivál (pecivál)
(mezihra)
Kousala ho myš (myš)
"Pecivále zase spíš" (spíš)
Klovali ho vrabci: (vrabci)
"Pecivále máš tu práci" (práci)
Vítr kolem spěchal: (spěchal)
"Pecivále, odlítla ti střecha"
Beran třikrát zadupal (zadupal)
"Už ti spadla chalupa" (cha-lu-pa)
Nakonec...shodila ho pec.

Erschollen polterten auf den Sarg

Ist Milan zu Hause?
Ist Milan zu Hause?
Ich weiss nicht
Ich weiss nicht

...Erdschollen plauderten auf den Sarg...

Ich habe gehört
Ich habe gehört
Meine liebe kommen f...en
Meine liebe kommen f...en

...Erdschollen plauderten auf den Sarg...
...Erdschollen plauderten auf den Sarg...
...Erdschollen plauderten auf den Sarg...

Brutal Planting of Leek

Slunce smrtelně žhne na dvůr
Karel vyjíždí s kravavě rudým traktorem
ďábelským zrakem si přeměřil eunuchy
pějící svoji píseň:
"Sedíme tady na hnoji, nemáme pohlavní ústrojí"
Karel nemilosrdně řadí
A nelidskou silou sešlapuje spojku
S očima podlitýma krví
vjíždí do hejna slepic
Vyhřezlé kloaky pokrývají celý dvůr
A Karel se ďábelsky usmívá
Vylétly třísky a Karel proráží bránu
a s výstřiky bahna vjíždí na pole

Nebohý pórek, nechtěl být rozmnožen
Nebohý pórek, zas nový bude

Zběsilý sazeč nezná slitování
Vnitřnosti hraboše hyzdí krajinu
Hmyz nestačí pohřbívat svá těla
Srna z toho otěhotněla
Davová psychóza zachvátila faunu
Teror se šíří rychlostí uragánu

Pórek se bouří, pórek se množí
není záchrany, Karel umírá.

Chaos part II

(instrumental)

A Tribute To Josef Zíma

Smím prosit?
(zvukové efekty tuhýž 3 a chomýž 39)
Děkuji za tanec

Příhodhor Is Dead I

Všichni jsme ho měli rádi
Ale už je mrtev
Příhodhor Is Dead!

Vodácká

My jsme staří vodáci, vodáci, vodáci
Na tý naší Lužnici, Lužnici
Když se nám loď převrhne, převrhne, převrhne
Nám to nevadí, nevadí
Propust šlajsna!
My jsme staří vodáci, vodáci, vodáci
Na tý naší Lužnici, Lužnici
Když se nám loď převrhne, převrhne, převrhne
Nám to nevadí, nevadí

The Coming of Fat

Jeden muž přijel cestou v lesích dolů k zálivu štíhlých,
odkud se dračí lodě plavily na moře. Mohl říci, že vícekrát než jednou spatřil na vlastní oči Škwarka, o kterém si lidé jeden druhému vyprávěli.
Všemohoucí bůch sádla přiletěl z cizí planety. Pověsti vyprávěly o ženě, která přišla z odvrácené strany galaxie, nosila kolem krku hrudku sádla a mluvila podivnou, panovačnou řečí.
Přišla s divnými muži v tukových polštářích, oděnými do nachových rubášů a krajek. Nepáchli pyvem, ale smrděli sádlem a vlasy jim nepadaly do obličeje.
A ta troufalá žena řekla všem, každému v zálivu štíhlých, že přišel sádelný bůch všech můžů, žen a dětí, aby je všechny vykrmil. A jako díky pánu sádla by každý měl vystavět bohu sádla dům. A aby spasil svou duši z pekla štíhlých, každý by měl začít tloustnout..
Jeden štíhlý muž řekl novému bohu sádla, ať si vybuduje svůj stánek za vlastní a hlasitě mluvil o štíhlých bozích jejich otců, kteří neodešli zase tak dávno. Zvěsti praví, že ten muž, štíhlý jako prut, byl umlčen muži v tukových polštářích a jejich sádlem udušen.
Ti, kdož nezačali tloustnout, muži nového boha sádla byli potrestáni dvaceti ranami, vsazeni do okovů a pak je hodili do kádě sádla. A tak všichni ze zálivu štíhlých stavěli dům boha sádla. V každou denní dobu žrali, ústa je bolela, protože otylost něco stojí..
A po dvoustech dnech se to bílé tyčilo k obloze - dům boha sádla, dost velký, aby se do něj vešly dva škwarky. A všichni ze zálivu štíhlých přihlíželi tomu zázraku, vzpínajícímu se k nebi. Teď musí být bůh sádla potěšen a ukojen.

Jen mimo okruh davu tlusťochů stál jeden plnoštíhlý stařec. Díval se přes kádě sádla a jednou rukou si clonil zrak před sluncem. A jeho skleněné oči téměř viděly, jak se hubení připravují k utopení, a jeho amputované uši téměř slyšely velký počet mužů provolávat slávu bohu štíhlých. A ačkoli nic nevěděl, i tak otočil svou tvář k obloze a šeptal tichá zapomenutá slova, vyslovená jen k nebeským výšinám.
Teď, když tu stojí dům cizího boha sádla, nás musejí nechat na pokoji. A stále slyšel odněkd z lesů, jak stará moudrá vrána kráká...:

"..lidé země štíhlých, tohle byl jen začátek.."