Kdo mluví pravdu? (úryvek ze sutty ke Kálamům) (3) Když takto Kálámové z Késaputty usedli po straně, řekli Vznešenému: "Ctihodný pane, do Késaputty přicházejí někteří asketové a bráhmani. Vykládají a osvětlují své vlastní nauky, ale nauky jiných napadají, opovrhují jimi a trhají je na kusy. Ale zase jiní asketové a bráhmani, kteří přicházejí do Késaputty, rovněž vykládají a osvětlují jenom vlastní nauky, ale nauky jiných napadají, opovrhují jimi a trhají je na kusy. Ctihodný pane, máme pochybnosti a nejistotu v této věci - který z těchto ctěných asketů a bráhmanů mluvil pravdu a který lež ? " (4) "Kálámové, máte proč pochybovat, máte proč být nejistí; nejistota ve vás vznikla ve věci, která je opravdu pochybná. Pohleďte Kálámové: Nespoléhejte na to, co jste získali opakovaným slyšením, ani na tradici, na legendy, na to, co je dáno v písmech, na teoretické spekulace, na samozřejmé pravdy, na speciální důkazy, na to, že se nějaký názor shoduje s vašimi představami , na něčí přesvědčivé schopnosti, na úvahu "Tento asketa je náš učitel". Kálámové, jestliže vy sami víte: tyto věci jsou špatné, tyto věci jsou hanebné, tyto věci moudří neschvalují; tyto věci, jsou-li přijaty a konány, vedou ke zlu a strasti, pak Kálámové, byste tyto věci měli opustit. (5) Co myslíte Kálámové ? Jestliže v člověku vyvstane chtivost, je to pro jeho prospěch nebo škodu ? - Pro jeho škodu, ctihodný pane. - Nuže Kálámové, takový člověk posedlý chtivostí, přemožený chtivostí a s myslí zničenou chtivostí dokonce zabíjí, krade, páchá cizoložství, lže a navádí i ostatní, aby se chovali stejně. Bude to pro jeho škodu a strast ? - Ano, ctihodný pane. (6) Co myslíte Kálámové ? Jestliže v člověku vyvstane nenávist, je to pro jeho prospěch nebo škodu ? - Pro jeho škodu, ctihodný pane. - Nuže Kálámové, takový člověk posedlý nenávistí, přemožený nenávistí a s myslí zničenou nenávistí dokonce zabíjí, krade, páchá cizoložství, lže a navádí i ostatní, aby se chovali stejně. Bude to pro jeho škodu a strast ? - Ano, ctihodný pane. (7) Co myslíte Kálámové ? Jestliže v člověku vyvstane zaslepenost, je to pro jeho prospěch nebo škodu ? - Pro jeho škodu, ctihodný pane. - Nuže Kálámové, tento člověk posedlý zaslepeností, přemožený zaslepeností a s myslí zničenou zaslepeností dokonce zabíjí, krade, páchá cizoložství, lže a navádí i ostatní, aby se chovali stejně. Bude to pro jeho škodu a strast ? - Ano, ctihodný pane. (8) Co myslíte Kálámové ? Jsou tyto věci dobré nebo špatné ? - Špatné, ctihodný pane. - Jsou hanebné nebo nejsou hanebné ? - Jsou hanebné, ctihodný pane. - Moudří je neschvalují nebo chválí? - Neschvalují, ctihodný pane. - Jsou-li přijaty a konány, vedou tyto věci ke škodě a strasti nebo ne ? Či jak to doopravdy je ? - Tyto věci vedou ke škodě a strasti, jsou-li přijaty a konány. Tak to opravdu vidíme." | ||
| --Káláma-sutta | ||
Tato sutta ukazuje člověka na začátku. Různí filosofové, proroci a myslitelé hlásají každý svou pravdu; existují spousty teorií, filosofických systémů, náboženství. Všichni proklamují svou pravdu a přitom si navzájem protiřečí.
Co říká Buddha Kálámům, kteří jsou v této situaci? Neříká jim: "Já mám pravdivou teorii", neříká jim ani (jak se snad může zdát): "Vymyslete si každý svoji teorii". Říká: "Nespoléhejte na nic vnějšího. Obraťte se ke skutečnosti, do svého nitra, ke svému vlastnímu úsudku." I když neznáte jistou a absolutní pravdu, můžete a musíte jednat hned teď. Ať má pravdu ta či ona teorie, je zde skutečnost. Buddha jim tedy vlastně vůbec neodpovídá na jejich otázku týkající se různých názorů; místo toho jim říká, aby určitým způsobem jednali(v našem úryvku 3. a 4. odstavec).
O něco dále (zde pouze 5. až 8. odstavec) dává Buddha Kálámům jakýsi návod k orientaci. Činy, slova, myšlenky směřující ke zvětšování chtivosti, nenávisti a zaslepenosti jsou špatné, neprospěšné, Kálámové by je neměli konat - a naopak. Buddha si zde už ovšem nechává svůj postup stvrzovat, protože jeho předpokladm je jisté elementární mravní uvědomění.
Co tedy je karmicky neprospěšné ?
A jaké jsou kořeny neprospěšné karmy? Chtivost je kořen neprospěšné karmy; nenávist je kořen neprospěšné karmy; zaslepenost je kořen neprospěšné karmy. Proto říkám, že tyto neprospěšné činy jsou tří druhů: způsobené chtivostí nebo způsobené nenávistí nebo způsobené zaslepeností. | ||
| --M.9 | ||
Co tedy je "karmicky prospěšné"?
| ||
| --M.9 | ||
Předcházející odstavce představují jisté shrnutí buddhistické praktické morálky. "Neprospěšné" zde znamená prostě "přinášející strast sobě i ostatním", "prospěšné" zase "přinášející blaho sobě i ostatním". Jde tedy o analogii dobrých a špatných skutků, za které ten, kdo je udělal, půjde do nebe či do pekla. Je to nepochybně velmi vděčné a nevyčerpatelné téma pro kázání nabádající či varovná - alespoň tam, kde jsou příslušné kulturní předpoklady. Je ale třeba si uvědomovat, že se zde pohybujeme v oblasti relativního.
Z absolutního hlediska má jakýkoliv relativní "pokrok" tak omezený význam, že lze stěží mluvit o tom, že vůbec nějaký existuje.
Hodnota činu leží vždy v jeho motivaci, záměru, hnacích silách činu. Člověk nenese zodpovědnost za to, co se odehrálo bez jeho vůle, ale pouze za to, co chtěl, co je v jeho moci. Je ale důležité si uvědomovat, že "se počítá" to, co zde skutečně je, ne jen to, co si člověk připouští či namlouvá, co si sám o tom myslí, co si ze svých pohnutek sám uvědomuje. Jestliže v sobě něco potlačuji nebo si to vůbec nepřipustím, neznamená to, že to neexistuje a neponesu za to následky.
Neboli, stručněji, slovy kánonu:
Je to záměr, co nazývám "karma" (čin). Se záměrem (aktem vůle) člověk jedná tělem, řečí, myšlenkami. Přijde čas, kdy mohutný oceán bude vysušen, zmizí a nebude ho více. Přijde čas, kdy mohutná země bude zničena ohněm, zanikne a nebude více. Ale ani to ještě nebude konec strasti bytostí, které - zaslepeny nevědomostí a chyceny v osidlech žádosti - spěchají a ženou se tímto kruhem znovuzrození. | ||
| --S.XXII,99 | ||
| ||
| --Dhp 127 | ||
To vše ovšem neznamená, že člověk si musí odtrpět či "odpracovat" všechny své špatné činy - to by byl ostatně beznadějný a nesplnitelný úkol. Hnací silou činů (karmy) je žádostivost (žízeň, chtivost), jejich nevyhnutelnou podmínkou nevědomost.
Nemůžeme utéct před následky činů. Můžeme ale pochopit co jsou a můžeme je opustit.