Všechny poznámky a komentáře v této knize jsou zobrazovány v plné šířce řádku (tak jako tato poznámka). Citace z pálijského kánonu jsou odsazeny napravo.

Vpravo dole pod textem citace je vždy uvedena zkratka , označující místo v pálijském kánonu, odkud je citace vzata (např. D16).

V šestém století před Kristem se v severní Indii narodil Siddhattha Gótama. Jako jediný syn vládce malého království žil v pohodlí a přepychu; v příslušném čase byl oženěn, narodil se mu syn. Měl všechno, co si člověk může přát - mládí, majetek, postavení, rodinu - všechno světské štěstí. Ale přesto nebyl spokojen a vzmáhal se v něm neklid. Až nakonec pochopil, že toto všechno je podrobeno stárnutí, rozpadu a smrti a nemůže to tedy být pravé štěstí, pravá jistota. Opustil rodinu a stal se potulným asketou, aby našel to, co je nepomíjející a prosté všech pout.

Nejprve se vydal k jednomu ze známých mudrců, učitelů meditace. Naučil se u něj všechno, co se u něj naučit mohl, ovládl pokročilé meditační stavy, ale cítil, že to není to, co hledá; není to osvobození, nejvyšší pravda. Šel k dalšímu učiteli, ale tam našel jen o stupeň vyšší meditační stav. Odešel tedy i od něj a oddal se askezi v naději, že podrobením těla dosáhne osvobození a pravé poznání. Šest let trvalo toto úsilí, ale když vyzkoušel všechny známé praktiky a byl blízek smrti hladem, viděl, že ani toto není cesta k tomu, co hledá.

Tak jako předtím opustil život naplněný snahou o uspokojení smyslů, opustil nyní úsilí o potlačení smyslů. Najedl se a když obnovil své síly, usedl pod stromem a dosáhl plného Probuzení. Sedm týdnů strávil v osamění na několika místech v okolí stromu Probuzení. Pak se vydal na cestu za svými žáky, aby jim předal vědění, kterého dosáhl.

Existuje podobný text, který vyjadřuje tutéž věc v jiném uspořádání:

Pro přehlednost si uvedeme toto dvojí členění vedle sebe:

Osmi díly či členy cesty není ovšem míněno, že můžeme či máme vykonávat jeden za druhým jako sled úkolů či posloupnost instrukcí programu. Spíše je to jakýsi soubor faktorů, jejichž rozvoj se prolíná. Celý tento proces má ovšem jistou zákonitost, která se ale dá obecně vyjádřit jen do jisté míry.

První člen (zde přeložený jako pravé pochopení) by byl asi nejpřesněji přeložen jako pravý názor, resp. nazírání. Nejde ovšem o to, že když se člověk hlásí k nějakému názoru, má splněn tento předpoklad. Jde o skutečné vlastní pochopení, o opravdu vlastní názor. Proto je snad vhodnější psát "pravé pochopení". Jako první je tento člen kladen proto, že bez jistého pochopení věcí se člověk nevydá "proti proudu".

Druhý člen (zde přeložený jako pravé myšlení) je překládán velmi různě - také jako pravé rozhodnutí, pravá motivace, pravý záměr, pravý výběr. Všechny tyto překlady se vlastně snaží zabránit nesprávnému zúžení pojmu myšlení na pouze racionální, teoretické myšlení a zdůraznit motivační stránku. V tomto smyslu jsou také všechny správné.

Oblast pravé řeči, jednání i pravého živobytí je ovšem z hlediska vnějších forem silně závislá na kulturních, sociálních a dalších okolnostech. Dnes by bylo jejich popsání asi jiné a, zvláště v oblasti pravého živobytí, složitější. Ale stále jde o totéž - o pěstování pravého myšlení, o podmínky k růstu pravého pochopení.

Celý oddíl mravnosti má kromě obvyklého smyslu v kontextu cesty ještě jeden význam - je to předpoklad pro rozvoj mysli v oddílu soustředění. Lživá a hrubá slova, násilné činy a nepoctivé či nevhodné povolání zahlcují mysl člověka natolik, že není prakticky schopna dalšího procesu osvobození (i když to není logicky vyloučeno - je to jen příliš mnoho hluku).

Toto pěstování mysli je obsahem oddílu "pravé soustředění". Jeho smyslem je takové ztišení mysli, takové zlepšení její schopnosti vidění, aby mohla dosáhnout moudrosti pravého nazírání, které je obsahem prvního, nejpodstatnějšího, oddílu.

Takže z cesty už nezbývá nic. Zbývá jen osvobození.