Sutta o pěstování laskavosti
| ||
| --Sn 143-152, Mettá-sutta | ||
Pálijské slovo mettá (zde přeložené jako laskavost) má mnoho významů - laskavost, přátelství, dobrá vůle, družnost, neútočnost, nenásilí. Pálijší komentátoři definují mettá jako silné přání blaha a štěstí ostatním. Jde tedy v zásadě o altruistický postoj lásky a přátelství, který se liší od pouhé přívětivosti založené na vlastním zájmu.
Sutta o pěstování laskavosti je základním textem pro meditaci mettá, která je jednou z hlavních složek praxe v tradici jižního buddhismu (a nejen tam).
Meditace odvozená ze "Sutty o pěstování laskavosti" se nazývá mettá bhávaná - to znamená rozvíjení, pěstování laskavosti a dobré vůle. Toto slovo bhávaná je velmi důležité, protože jde o pěstování něčeho, co zde už alespoň v zárodku je; chceme-li začít s pěstováním laskavosti, musíme ji v sobě nejprve najít. Nejde o vnější uložení úkolu či příkaz ani o meditování o něčem, ani o pěstování pocitu "měl bych".
Je snad také vhodné upozornit, že zde jde o to, přát ostatním bytostem dobro, ne o to všechny milovat. Nemusím mít někoho rád, abych mu mohl přát dobro. Nejde tedy o něco nemožného nebo něco, co je "jen pro svaté".
Pozitivní účinky mettá lze zhruba rozdělit do dvou skupin. Do té první patří ty, které si může představit snad každý člověk - od dobrého spánku až po zlepšení mezilidských vztahů. Patří sem ale také účinky snadno představitelné spíše jen pro některé národy - znovuzrození ve světě bohů, krocení zdivočelých slonů. Tyto výsledky, ač impozantní, nejsou ale ty nejdůležitější.
Jinou motivaci pro mettá bhávaná udává starý pramen (i když ne přímo pálijský kánon) na příběhu o tom, jak Buddha poprvé proslovil tuto suttu.
Skupina mnichů se usadila na jednom místě, aby se věnovala intenzivní a dlouhodobé meditaci. Po nějakém čase však došlo k tomu, že meditující mnichy začala strašit a obtěžovat místní božstva a duchové. Situace se vyhrotila tak, že ji mnichové cítili jako nesnesitelnou. Rozhodli se odejít a požádat Buddhu, aby jim určil k meditaci jiné místo. Buddha jim nevyhověl, ale přednesl jim suttu o mettá. Mnichové se vrátili na stejné místo a s pomocí meditace mettá pak na tomto místě nejen vydrželi, ale dosáhli Probuzení.
Smysl příběhu je snad dost zřejmý. Jestliže se rozhodneme osvobodit se od všech kořenů zla, síly zla v nás se nevzdají jen tak bez odporu. Mezi jejich zbraněmi jsou strach, úzkost a podobné stavy. Zde nastupuje mettá jako velká ochrana, jako mocná protizbraň. Kde je láska a dobrá vůle, tam není místo pro strach.
Když se na věc podíváme z metodického hlediska, je mettá bhávaná vlastně rozvíjením emocionální stránky, které by mělo probíhat zároveň s rozvojem faktorů pozornosti a soustředění. Ty jsou sice jádrem praxe Osmidílné cesty, ale jejich realizaci si lze bez mettá stěží představit. To, co je nemožné pro člověka, jehož srdce (mysl) je rozděleno tisíci překážek a bariér negativních emocí, může být samozřejmé pro toho, kdo je překonává.
V "Cestě čistoty" dává Buddhaghóša toto podobenství o smyslu mettá: "Představte si, že by lupiči přišli k meditujícímu na místo, kde by s ním sedělo několik osob - vážená, milovaná, lhostejná a nepřátelská či zlá. A tito lupiči by žádali: "Příteli, chceme jednoho z vás, abychom provedli lidskou oběť."
Jestliže by si meditující pomyslel: "Ať vezmou toho nebo tohoto", pak ještě nepřekonal bariéry. A dokonce kdyby si pomyslel: "Ať neberou nikoho z nich, ale ať vezmou mne", ani tehdy by ještě nepřekonal bariéry, protože by si přál vlastní škodu a smyslem meditace mettá je blaho všech. Ale jestliže nevidí potřebu, aby byl kdokoliv dán lupičům a nestranně vyzařuje myšlenku laskavosti vůči všem, včetně těchto lupičů, pak prolomil bariéry."
Čtyři nebeské stavy (úryvek z Káláma sutty (16) Kálámové, žák Vznešených, který se takto oprostil od chtivosti, zlé vůle a zaslepenosti, bdělý a jasně chápající, myslí naplněnou laskavostí proniká a naplňuje jednu světovou stranu, a stejně tak i druhou, třetí, čtvrtou; nahoře, dole, napříč - celý svět ve všech směrech proniká a naplňuje myslí naplněnou laskavostí, myslí rozšířenou, všeobsahující, nezměřitelnou, mírnou a prostou nenávisti či zášti. Myslí naplněnou soucítěním proniká a naplňuje jednu světovou stranu, a stejně tak i druhou, třetí, čtvrtou; nahoře, dole, napříč - celý svět ve všech směrech proniká a naplňuje myslí naplněnou soucítěním, myslí rozšířenou, všeobsahující, nezměřitelnou, mírnou a prostou nenávisti či zášti. Myslí naplněnou radostí proniká a naplňuje jednu světovou stranu, a stejně tak i druhou, třetí, čtvrtou; nahoře, dole, napříč - celý svět ve všech směrech proniká a naplňuje myslí naplněnou radostí, myslí rozšířenou, všeobsahující, nezměřitelnou, mírnou a prostou nenávisti či zášti. Myslí naplněnou vyrovnaností proniká a naplňuje jednu světovou stranu, a stejně tak i druhou, třetí, čtvrtou; nahoře, dole, napříč - celý svět ve všech směrech proniká a naplňuje myslí naplněnou vyrovnaností, myslí rozšířenou, všeobsahující, nezměřitelnou, mírnou a prostou nenávisti či zášti. | ||
| --Káláma-sutta | ||
Po praxi čištění jednání (jednání tělem, řečí a myslí) následuje v suttě ke Kálámům praxe tzv. čtyř nebeských stavů. Jedná se o mettá (laskavost, přátelství ap. - viz celou předchozí suttu a její komentář), karuná (soucítění), muditá (v analogii s předchozím termínem je to také sou-cit, ale v radosti, jinak vyjádřeno spoluradost, sdílení radosti s ostatními bytostmi), upekkhá (vyrovnanost). U vyrovnanosti nejde o nějakou nezúčastněnost, lhostejnost. Je to sloučení předchozích stavů.
Ústředním faktorem celé praxe je pozornost a základní instrukci pro její rozvíjení představuje satipatthána-sutta.
Sutta o ustavení pozornosti Toto je ta cesta k očištění bytostí, překonání smutku a nářku, zaniknutí bolesti a žalu, k dosažení vědění a uskutečnění Nibbány - jmenovitě cesta "čtyř základů pozornosti". A co jsou tyto čtyři základy? Zde žák spočívá v nazírání těla v těle, vytrvalý, jasně chápající a bdělý, když odložil světskou žádost a žal; spočívá v nazírání pocitů v pocitech, vytrvalý, jasně chápající a bdělý, když odložil světskou žádost a žal; spočívá v nazírání mysli v mysli, vytrvalý, jasně chápající a bdělý, když odložil světskou žádost a žal; spočívá v názírání objektů mysli v objektech mysli, vytrvalý, jasně chápající a bdělý, když odložil světskou žádost a žal. | ||
| --satipatthána-sutta | ||
Celá zkušenost člověka je zde rozdělena na čtyři oblasti. Toto rozdělení má metodický smysl, není to nějaká teoreticky či prakticky závazná klasifikace. Sutta také nepodává nějaký do detailu vyčerpávající systém, který by obsahoval naprosto všechna stadia rozvoje praxe každého jednotlivce. Obsahuje spíše určité významné body.
Při čtení sutty je třeba mít na mysli, že pochopení jejího smyslu vcelku i v jednotlivých částech lze očekávat jen u toho, kdo má příslušnou zkušenost. To není nic mystického, je to elementární fakt platný ve všech oblastech života. Dokud se pohybujeme v oblastech běžné denní zkušenosti (resp. nezkušenosti), není to ovšem příliš nápadné.
Ačkoliv zmíněné rozdělení zkušenosti i její posloupnost nejsou závazné, mají jistou vnitřní logiku, kterou je rozumné brát vážně. Pokud např. nejsem schopen uvědomovat si přítomnost tělesných vjemů, stěží budu schopen rozpoznávat jemnější stavy mysli. Při nedodržení této logiky se mi snadno může stát, že místo např. nazírání obsahů mysli budu provádět bloumání o ničem a nebudu schopen si to vůbec uvědomit (to je ostatně smysl opakujích se formulací typu "nazírání těla v těle" ap. Znamená to - v tomto případě - nazírání samotných tělesných vjemů, nikoliv nazírání tělesných vjemů např. v pocitech příjemných či nepříjemných. Ještě jinak řečeno, znamená to vnímat např. tělesné jevy jako tělesné jevy, nikoliv jako pocity příjemné či nepříjemné).
Vždy je to ovšem cvičící, kdo se rozhoduje, v čem se bude cvičit a je to také on, kdo ponese následky (ty následky ponese, i když rozhodování "předá" někomu jinému).
Přes množství udaných témat či objektů spojuje celou suttu jeden jediný pojem - ví, rozpoznává, uvědomuje si. Celý text má vlastně stále opakující se strukturu: Jestliže žák zakouší to a to, žák ví, že zakouší to a to. Zní to jednoduše a opravdu je to velmi prosté.
1. Nazírání těla
Ale jak spočívá žák v nazírání těla v těle? Odejde do lesa, k patě stromu nebo na osamělé místo, usedne se zkříženýma nohama a vzpřímeným tělem a s ustavenou pozorností vědomě vdechuje a vědomě vydechuje. Když vdechuje dlouze, ví "Vdechuji dlouze", když vydechuje dlouze, ví "Vydechuji dlouze". Když vdechuje krátce, ví "Vdechuji krátce", když vydechuje krátce, ví "Vydechuji krátce". "Budu vdechovat s jasným vnímáním celého dechu": tak se cvičí; "Budu vydechovat s jasným vnímáním celého dechu": tak se cvičí. "Budu vdechovat se ztišováním dechu": tak se cvičí. "Budu vydechovat se ztišováním dechu": tak se cvičí. | ||
| --satipatthána-sutta | ||
Tyto formulace znamenají uvědomování si příslušného jevu - nikdy snahu o volní ovlivnění jeho průběhu.
Takto spočívá v nazírání těla v těle uvnitř nebo vně nebo uvnitř a vně. Spočívá v nazírání vznikání v těle, spočívá v nazírání zanikání v těle, spočívá v nazírání vznikání a zanikání v těle. Je zde tělo - toto jasné vědomí je v něm přítomno v rozsahu nezbytném pro vědění a pozornost, a tak spočívá nezávislý, nepřipoutaný k ničemu na světě. Takto žák spočívá v nazírání těla v těle. A dále, když jde, žák ví: "Jdu"; když stojí, ví: "stojím"; když sedí, ví: "sedím"; když leží, ví: "ležím"; uvědomuje si stále svou tělesnou pozici. Takto spočívá v nazírání ... | ||
| --satipatthána-sutta | ||
Tato formule se opakuje analogicky po každé dílčí instrukci.
2. Nazírání pocitů
Ale jak spočívá žák v nazírání pocitů v pocitech? Když zakouší příjemný pocit, žák ví: "Zakouším příjemný pocit"; když zakouší nepříjemný pocit, ví: "Zakouším nepříjemný pocit"; když zakouší neutrální pocit, ví: "Zakouším neutrální pocit". ... | ||
| --satipatthána-sutta | ||
Je samozřejmě velké množství různě složitých a bohatých pocitů, ale zde jde o jejich jediný aspekt - zda je příjemný nebo nepříjemný nebo ani příjemný, ani nepříjemný.
3. Nazírání mysli
Ale jak spočívá žák v nazírání mysli v mysli? Tu žák rozpoznává mysl s žádostí jako mysl s žádostí a mysl bez žádosti jako mysl bez žádosti; rozpoznává mysl s nenávistí jako mysl s nenávistí a mysl bez nenávisti jako mysl bez nenávisti; rozpoznává mysl se zaslepeností jako mysl se zaslepeneností a mysl bez zaslepenosti jako mysl bez zaslepenosti. Poznává ztrnulou mysl jako ztrnulou a roztěkanou mysl jako roztěkanou; rozpoznává rozšířenou mysl jako rozšířenou a nerozšířenou mysl jako nerozšířenou; rozpoznává překonatelnou mysl jako překonatelnou a nepřekonatelnou mysl jako nepřekonatelnou; rozpoznává soustředěnou mysl jako soustředěnou a nesoustředěnou mysl jako nesoustředěnou; rozpoznává osvobozenou mysl jako osvobozenou a neosvobozenou mysl jako neosvobozenou. ... | ||
| --satipatthána-sutta | ||
4. Nazírání objektů mysli (pět překážek)
Ale jak spočívá žák v nazírání objektů mysli v objektech mysli? Tu žák spočívá v nazírání objektů mysli v objektech mysli, jmenovitě "Pěti překážek". Když je v něm smyslová žádost, ví: "Je ve mně smyslová žádost"; když v něm není smyslová žádost, ví: "Není ve mně smyslová žádost". Rozpoznává, jak v něm vyvstává smyslová žádost dosud nevyvstalá; rozpoznává, jak v něm vyvstalá smyslová žádost zaniká; rozpoznává, jak v něm zaniklá smyslová žádost už více nevyvstává. Když je v něm zlá vůle, ví: "Je ve mně zlá vůle"; když v něm není zlá vůle, ví: "Není ve mně zlá vůle". Rozpoznává, jak v něm vyvstává zlá vůle dosud nevyvstalá; rozpoznává, jak v něm vyvstalá zlá vůle zaniká; rozpoznává, jak v něm zaniklá zlá vůle už více nevyvstává. Když je v něm otupělost a malátnost, ví: "Je ve mně otupělost a malátnost"; když v něm není otupělost a malátnost, ví: "Není ve mně otupělost a malátnost". Rozpoznává, jak v něm vyvstává otupělost a malátnost dosud nevyvstalá; rozpoznává, jak v něm vyvstalá otupělost a malátnost zaniká; rozpoznává, jak v něm zaniklá otupělost a malátnost už více nevyvstává. Když jsou v něm nepokoj a výčitky, ví: "Jsou ve mně nepokoj a výčitky; když v něm nejsou nepokoj a výčitky, ví: "Nejsou ve mně nepokoj a výčitky". Rozpoznává, jak v něm vyvstávají nepokoj a výčitky dosud nevyvstalé; rozpoznává, jak v něm vyvstalý nepokoj a výčitky zanikají; rozpoznává, jak v něm zaniklý nepokoj a výčitky už více nevyvstávají. Když je v něm pochybnost, ví: "Je ve mně pochybnost". Rozpoznává, jak v něm vyvstává pochybnost dosud nevyvstalá; rozpoznává, jak v něm vyvstalá pochybnost zaniká; rozpoznává, jak v něm zaniklá pochybnost už více nevyvstává. ... | ||
| --satipatthána-sutta | ||
Ve formulaci "zaniklá ... už více nevyvstává" je doslova "je (v něm) budoucí nepovstání". Překážky jsou tedy buď (dočasně) potlačeny nebo zcela vymizely.
Sedm složek probuzení
A dále žák spočívá v nazírání objektů mysli, jmenovitě sedmi složek probuzení. Když je v něm pozornost, ví: "Je ve mně pozornost"; když v něm není pozornost, ví: "Není ve mně pozornost". Rozpoznává, jak v něm vzniká pozornost dosud nevyvstalá; rozpoznává, jak vzniklá pozornost je v něm rozvíjením zdokonalena. Když je v něm rozvažování o jevech, ví: "Je ve mně rozvažování o jevech"; když v něm není rozvažování o jevech, ví: "Není ve mně rozvažování o jevech". Rozpoznává, jak v něm vzniká rozvažování o jevech dosud nevyvstalé; rozpoznává, jak vzniklé rozvažování o jevech je v něm rozvíjením zdokonaleno. Když je v něm energie, ví: "Je ve mně energie"; když v něm není energie, ví: "Není ve mně energie". Rozpoznává, jak v něm vzniká energie dosud nevyvstalá; rozpoznává, jak vzniklá energie je v něm rozvíjením zdokonalena. Když je v něm radost, ví: "Je ve mně radost"; když v něm není radost, ví: "Není ve mně radost". Rozpoznává, jak v něm vzniká radost dosud nevyvstalá; rozpoznává, jak vzniklá radost je v něm rozvíjením zdokonalena. Když je v něm klid, ví: "Je ve mně klid; když v něm není klid, ví: "Není ve mně klid". Rozpoznává, jak v něm vzniká klid dosud nevyvstalý; rozpoznává, jak vzniklý klid je v něm rozvíjením zdokonalen. Když je v něm soustředění, ví: "Je ve mně soustředění"; když v něm není soustředění, ví: "Není ve mně soustředění". Rozpoznává, jak v něm vzniká soustředění dosud nevyvstalé; rozpoznává, jak vzniklé soustředění je v něm rozvíjením zdokonaleno. Když je v něm vyrovnanost, ví: "Je ve mně vyrovnanost"; když v něm není vyrovnanost, ví: "Není ve mně vyrovnanost". Rozpoznává, jak v něm vzniká vyrovnanost dosud nevyvstalá; rozpoznává, jak vzniklá vyrovnanost je v něm rozvíjením zdokonalena. ... | ||
| --satipatthána-sutta | ||
Pravé soustředění A co je soustředění; jaký je objekt soustředění; jaké jsou prostředky (nástroje) soustředění; co je to rozvoj soustředění? Jednobodovost mysli - to je soustředění; čtyři základy pozornosti - to jsou objekty soustředění; čtyři pravá úsilí - to jsou prostředky soustředění; cvičení, rozvoj a růst těchto věcí - to je rozvoj soustředění. | ||
| --M.44 | ||
U pravého soustředění je tímto bodem soustředění nějaký prospěšný objekt, jaké nám dává např. satipatthána - sutta (jejíž podstatné části jsme si citovali v minulých odstavcích). Nejčastější technikou je uvědomování dechu, které bylo stručně popsáno v první části satipatthány-sutty.