Bylo to pro nepochopení a neuskutečnění čtyř věcí, že jsem musel - právě tak jako vy - tak dlouho putovat tímto kruhem znovuzrození. A co jsou tyto čtyři věci?

Co tedy je Ušlechtilá pravda o strasti? Zrození je strastné; stárnutí je strastné; smrt je strastná; smutek, nářek, bolest, žal a zoufalství jsou strastné; nedosažení toho, po čem někdo touží, je strastné; krátce - všech pět skupin existence je strastných.

A co je krátce řečeno pět skupin existence? Jsou to tělesnost, pocity, vnímání, (mentální) formace a vědomí.

Neuchopitelný je počátek této samsáry; nelze objevit první počátek bytostí, které - zaslepeny nevědomostí a chyceny v osidlech žádosti - spěchají a ženou se tímto kruhem znovuzrození.

Co tedy je Ušlechtilá pravda o vzniku strasti? Je to žízeň, která dává vznik novému znovuzrození, a svázána s potěšením a žádostí, tu zde, tu onde nachází stále znovu potěšení; a to "žízeň smyslů", "žízeň po existenci", "žízeň po neexistenci".

Ale kde tato žízeň vzniká a má své kořeny? Kdekoliv ve světě jsou věci přinášející potěšení a rozkoš, tam tato žízeň vzniká a má své kořeny.

Oko, ucho, nos, jazyk, tělo a mysl přinášejí potěšení a rozkoš: tam tato žízeň vzniká a má své kořeny.

Viditelné tvary, zvuky, pachy, chutě, tělesné vjemy, mentální objekty přinášejí potěšení a rozkoš: tam tato žízeň vzniká a má své kořeny.

Vědomí, smyslový vjem, pocity zrozené ze smyslového vjemu, vnímání, vůle, žízeň, myšlení a rozvažování přinášejí potěšení a rozkoš: tam tato žízeň vzniká a má své kořeny.

Jestliže někdo vnímá viditelný tvar, zvuk, vůni, chuť, tělesný vjem nebo mentální objekt a tento předmět je příjemný, pak je tímto objektem přitahován; jestliže je nepříjemný, pak je odpuzován.

Tak, ať člověk zakouší jakýkoliv druh "pocitů" - příjemné, nepříjemné nebo neutrální - jestliže přitaká těmto pocitům a těší se z nich a lne k nim, povstává v něm při tom žádost; ale žádost po pocitech znamená ulpívání a na ulpívání závisí (přítomný) proces nastávání; na tomto procesu nastávání (karmický proces) závisí (budoucí) zrození a na zrození závisí stárnutí a smrt, smutek, nářek, bolest, žal a zoufalství. Tak vzniká veškerá strast.

Vpravdě kvůli žízni smyslů, podmíněni žízní smyslů, hnáni žízní smyslů a naprosto ovládáni žízní smyslů králové bojují s králi, princové s princi, kněží s kněžími, občané s občany; matka se hádá se synem, syn s matkou, otec se synem, syn s otcem, bratr se hádá s bratrem, bratr se sestrou, sestra s bratrem, přítel s přítelem. Tak, poddáni rozkolu, hádkám a bojům, přepadají jeden druhého pěstmi, holemi nebo zbraněmi. A tím utrpí smrt nebo smrtelnou bolest.

A dále kvůli žízni smyslů, podmíněni žízní smyslů, hnáni žízní smyslů a naprosto ovládáni žízní smyslů lidé vnikají do domů, loupí, plení, vykrádají celé domy, páchají zbojnictví, svádějí ženy jiných. Pak vladaři takovéto lidi chytají a uvalují na ně různé formy trestů. A tím jsou vydáni smrti nebo smrtelné bolesti. A toto je tedy bída žízně smyslů; nahromadění strasti v tomto přítomném životě kvůli žízni smyslů, podmíněné žízní smyslů, způsobené žízní smyslů, naprosto závislé na žízni smyslů.

Co tedy je tato Ušlechtilá pravda o vyhasnutí strasti? Je to úplné vyvanutí a vyhasnutí této žízně, zřeknutí se a opuštění této žízně, osvobození a odpoutání od ní.

Ale kde může tato žízeň zmizet, kde může být zničena ? Kdekoliv na světě jsou věci, které přinášejí potěšení a rozkoš, tam tato žízeň může zmizet, tam může být zničena.

Úplným vyvanutím a vyhasnutím žízně je zničeno ulpívání, tímto vyhasnutím ulpívání je zničen proces nastávání, vyhasnutím tohoto karmického procesu nastávání je zničeno znovuzrození; a vyhasnutím znovuzrození je zničeno stárnutí a smrt, smutek, nářek, strast, žal a zoufalství. Tak nastává vyhasnutí veškeré strasti.

Tedy toto vyhasnutí, překonání a ustání tělesnosti, pocitů, vnímání, mentálních objektů a vědomí - to je vyhasnutí strasti, konec nemoci, překonání stáří a smrti.

Toto vpravdě je mír, to je to nejvyšší - zklidnění všech karmických formací, vzdání se každého podkladu znovuzrození, vyvanutí žízně, odpoutání, vyhasnutí, Nibbána.

Stržen žádostí, posedlý hněvem, zaslepen klamem, se zbloudilou myslí směřuje člověk ke své vlastní zkáze, ke zkáze ostatních, ke zkáze obou a zakouší bolest mysli a žal. Ale jsou-li opuštěny žádost, hněv a klam, člověk nesměřuje ani ke své zkáze, ani ke zkáze ostatních, ani ke zkáze obou a nezakouší žádnou bolest mysli a žal. Takto je Nibbána bezprostřední, viditelná v tomto životě, zvoucí, přitažlivá a pochopitelná moudrému.

Toto vyhasnutí chtivosti, vyhasnutí nenávisti, vyhasnutí zaslepenosti - to se nazývá nibbána.

A pro žáka takto osvobozeného, v jehož srdci je mír, není už nic, co by bylo možné připojit k tomu, co už bylo vykonáno; nezbývá už nic, co by mohl ještě učinit.

Jako pevná a jednolitá skála zůstává nepohnutá větrem, tak ani tvary, ani zvuky, ani vůně, ani chutě, ani spojení jakéhokoliv druhu, žádoucí či nežádoucí, nemohou způsobit, aby zakolísal. Neochvějná je jeho mysl, dosaženo je osvobození.

A ten, kdo ví o všech těch rozmanitých věcech na této zemi a není více rušen čímkoliv, ten - klidný, osvobozený od hněvu, smutku a touhy - přešel mimo zrození a stárnutí.

Vpravdě existuje říše, kde není ani pevné, ani tekuté, ani teplo, ani pohyb, ani tento svět, ani žádný jiný svět, ani slunce, ani měsíc.

Toto nenazývám ani povstávání, ani pomíjení, ani zůstávání v klidu, ani zrození, ani umírání. Není tam ani spočinutí, ani rozvíjení, ani jakákoliv základna. Toto je konec strasti.

Je nezrozené, nevzniklé, nestvořené a nezformované. Kdyby nebylo toto nezrozené, toto nevzniklé, toto nestvořené, toto nezformované, únik ze světa zrozeného, vzniklého, stvořeného a zformovaného by nebyl možný.

Ale protože je nezrozené, nevzniklé, nestvořené, nezformované, je možný únik ze světa zrozeného, vzniklého, stvořeného,zformovaného.

Všechny podmíněné věci jsou "přechodné" (nestálé, pomíjivé); všechny podmíněné věci jsou "podrobeny strasti" (nedokonalé, neuspokojivé); všechny věci jsou "bez já".

Tělesnost je přechodná, pocity jsou přechodné, vnímání je přechodné, mentální formace jsou přechodné, vědomí je přechodné.

A to, co je přechodné, je podrobeno strasti; a o tom, co je přechodné a je podrobeno strasti a změně, nemůže nikdo pravdivě říci: "Toto patří mně; toto jsem já; toto je mé Já."

Proto ať je zde jakákoliv tělesnost, pocity, vnímání, mentální formace nebo vědomí, ať už minulé, přítomné nebo budoucí, vlastní nebo vnější, hrubé nebo jemné, vznešené nebo nízké, vzdálené nebo blízké, člověk by to měl chápat v souladu se skutečností a pravou moudrostí: "Toto nepatří mně; toto nejsem já; toto není mé Já".

Kdokoliv nachází potěšení v tělesnosti nebo pocitech nebo vnímání nebo mentálních objektech nebo ve vědomí, nachází potěšení v strasti; a kdokoliv nachází potěšení v strasti, nebude osvobozen od strasti.

Jestliže tedy někdo chápe, že tělesnost, pocity, vnímání, mentální formace a vědomí jsou přechodné, také v tomto případě má Pravé pochopení.

Jestliže někdo chápe, že tělesnost, pocity, vnímání, mentální formace a vědomí jsou podrobeny strasti, také v tomto případě má Pravé pochopení.

Jestliže někdo chápe, že tělesnost, pocity, vnímání, mentální formace a vědomí jsou bez jakéhokoliv Já, také v tomto případě má Pravé pochopení.

Kdyby snad někdo řekl, že si nepřeje vést svatý život pod vedením Dokonalého, dokud mu neřekne, zda je svět věčný nebo dočasný, konečný nebo nekonečný; zda životní princip je totožný s tělem nebo je to něco odlišného; zda Dokonalý pokračuje po smrti atd. - takový člověk by zemřel dříve, než by mu mohl Dokonalý toto všechno říci.

Je to jako by byl nějaký muž zasažen otráveným šípem a jeho přátelé, společníci nebo blízcí příbuzní by poslali pro chirurga; ale tento muž by řekl: "Nenechám si tento šíp vytáhnout, dokud se nedozvím, kdo je ten muž, který mne zranil: zda je to šlechtic, kněz, obchodník nebo sluha; jaké je jeho jméno a z jaké rodiny pochází; zda je vysoký nebo malý nebo prostřední postavy; zda má černou, hnědou nebo zlatavou pleť; z jaké vesnice, obce nebo města pochází. Nenechám si ten šíp vytáhnout, dokud se nedozvím, z jakého typu luku jsem byl střelen, jaká byla tětiva, jaký typ šípu, jaký druh peří byl na šípu použit a z jakého materiálu je hrot." Vskutku tento muž by zemřel dříve, než by mohl všechny tyto věci přiměřeně zjistit.

Ať už tedy existuje nebo neexistuje tato teorie, že svět je věčný nebo dočasný nebo konečný nebo nekonečný - určitě existuje zrození, existuje stárnutí, existuje smrt, smutek, nářek, bolest, žal a zoufalství, o jejichž vyhasnutí, dosažitelném již v tomto životě, se ode mne dozvídáte.

Právě tak, jako z krávy pochází mléko, z mléka tvaroh, z tvarohu máslo, z másla ghí (přepuštěné máslo) , z ghí pěna ghí; a když je to mléko, nepovažuje se to za tvaroh nebo máslo nebo ghí nebo pěnu ghí, ale pouze za mléko, a když je to tvaroh, je to považováno za tvaroh - právě tak byla moje minulá existence v onom čase skutečná, ale neskutečná byla budoucí i současná existence; a má budoucí existence bude skutečná, ale neskutečná bude minulá i přítomná existence; a moje přítomná existence je nyní skutečná, ale neskutečná je minulá i budoucí existence. Toto vše jsou však pouze běžná označení a výrazy, pouhé konvenční termíny řeči, pouhé pojmy. Dokonalý je využívá bez toho, aby na nich lpěl.

Tak ten, kdo nechápe tělesnost, pocity, vnímání, mentální formace a vědomí ve shodě se skutečností, ani nechápe jejich povstávání, jejich vyhasnutí a cestu k jejich vyhasnutí, má sklon věřit, buď že Dokonalý pokračuje po smrti, nebo že nepokračuje po smrti atd.

Nyní, jestliže by snad někdo položil otázku, zda vůbec připouštím nějakou teorii, mělo by se mu odpovědět takto: Dokonalý je oproštěn od jakékoliv teorie, protože Dokonalý pochopil co je tělesnost, jak povstává a odchází. Pochopil, co jsou pocity, jak povstávají a odcházejí. Pochopil, co je vnímání, jak povstává a odchází. Pochopil, co jsou mentální formace, jak povstávájí a odcházejí. Pochopil, co je vědomí, jak povstává a odchází. Proto říkám, že Dokonalý získal úplné osvobození vyhasnutím, vyvanutím, zmizením, zavržením a zbavením se všech názorů a mínění, všech sklonů k prázdnému pozlátku "Já" a "moje".

Myšlení osvobozené od žádosti, myšlení osvobozené od zlé vůle; myšlení osvobozené od krutosti.