Sutta o Báhijovi

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený pobýval poblíž Sávatthí v Džétově háji v Anáthapindikově klášteru. Tehdy na pobřeží v městě Suppáraka žil Báhija Dáručírija. Byl ctěný a vážený, byl jedním z těch, kterým je darováno všechno potřebné šatstvo, strava, ubytování a léky.

Zatímco byl v ústraní, vyvstala v Báhijově mysli myšlenka: "Jsem jedním z arahantů nebo alespoň ten, kdo vstoupil na cestu vedoucí k arahantství?"

Tehdy jistý bůh, který byl kdysi Báhijův pokrevní příbuzný, pochopil, jaká myšlenka v Báhijově mysli vyvstala. Protože byl soucitný a přál Báhijovi dobro, přistoupil k němu a řekl: "Báhijo, ty nejsi ani arahant, ani jsi nevstoupil na cestu vedoucí k arahantství, ani nesleduješ praxi, kterou by ses stal arahantem nebo vstoupil na cestu vedoucí k arahantství."

"Kdo tedy v celém tomto světě i s jeho bohy jsou arahanté nebo ti, kdo vstoupili na cestu vedoucí k arahantství?"

"V jedné daleké zemi, Báhijo, je město zvané Sávatthí. Tam žije Vznešený, který je arahant, plně probuzený. Tento Vznešený, Báhijo, je opravdu arahant a učí dhammu vedoucí k arahantství."

Tehdy a tam Báhija Dáručírija, hluboce pohnut těmito slovy božstva, odešel ze Suppáraky. Když urazil celou cestu pouze s přestávkami na přenocování, šel do Sávatthí, kde Vznešený pobýval v Džétově háji v Anáthapindikově klášteru. Tam právě nějací mnichové chodili venku tam a zpět. Báhija k nim přistoupil a řekl: "Ctihodní, kde je teď Vznešený, Arahant, Plně Probuzený? Rád bych viděl Vznešeného, který je Arahant, Plně Probuzený."

"Báhijo, Vznešený šel do města vyprosit si jídlo."

Báhija tedy rychle opustil Džétův háj. Když vstoupil do Sávatthí, spatřil Vznešeného, jak chodí a prosí o jídlo - příjemný a potěšující na pohled, se zklidněnými smysly a ztišenou myslí, v dokonalé rovnováze a klidu, s plným ovládáním, dokonalý, tichý. A když ho uviděl, přistoupil k němu, padl na zem, s hlavou u nohou Vznešeného, a řekl: "Uč mne Dhammu, Pane, uč mne Dhammu, Štastný, pro mé blaho a štěstí po dlouhý čas."

Když byl takto osloven, řekl Vznešený Báhijovi: "Je nevhodný čas, Báhijo, chodím zde právě a prosím o jídlo".

Podruhé řekl Báhija Vznešenému: "Je obtížné vědět s jistotou, ctihodný pane, jak dlouho bude žít Vznešený nebo jak dlouho budu naživu já. Uč mne Dhammu, Pane, uč mne Dhammu, Štastný, pro mé blaho a štěstí po dlouhý čas." Po druhé řekl Vznešený Báhijovi: "Je nevhodný čas, Báhijo, chodím zde právě a prosím o jídlo."

Potřetí řekl Báhija Vznešenému: "Je obtížné vědět s jistotou, ctihodný pane, jak dlouho bude žít Vznešený nebo jak dlouho budu naživu já. Uč mne Dhammu, Pane, uč mne Dhammu, Štastný, pro mé blaho a štěstí po dlouhý čas."

"Báhijo, takto by ses měl cvičit: "Ve viděném bude pouze viděné, ve slyšeném bude pouze slyšené, ve vnímaném bude pouze vnímané, v uvědoměném bude pouze uvědoměné." Tímto způsobem by ses měl cvičit." "A jestliže ve viděném je pouze viděné, ve slyšeném je pouze slyšené, ve vnímaném je pouze vnímané, v uvědoměném je pouze uvědoměné, pak, Báhijo, nebudeš s tím; jestliže nejsi s tím, pak, Báhijo, nebudeš v tom; pak nebudeš ani zde, ani tam, ani mezi těmito dvěma. A právě to je konec strasti."

A tímto krátkým vyložením Dhammy Báhijova mysl byla okamžitě osvobozena od kazů a oproštěna od ulpívání. Tak Vznešený vyložil Báhijovi toto stručné poučení a odešel.

Nedlouho po odchodu Vznešeného se stalo, že kráva s teletem napadla Báhiju a zabila ho. Když Vznešený vyprosil v Sávatthí své jídlo a vracel se z obchůzky spolu s mnichy, uviděl po vyjití z města, že Báhija je mrtev.

Když to uviděl, řekl mnichům: "Mnichové, vezměte Báhijovo tělo, položte je na nosítka, spalte a udělejte kolem něj stúpu. Váš společník ve svatém životě zemřel."

"Dobře, Ctihodný pane", odpověděli mnichové Vznešenému.

Vzali Báhijovo tělo, položili je na nosítka, odnesli pryč, spálili a kolem něj udělali stúpu. Pak šli ke Vznešenému, uklonili se a usedli po straně. A když seděli, řekli Vznešenému: "Báhijovo tělo jsme spálili, Ctihodný pane, a udělali stúpu. Ale jaký je jeho osud, jaké je jeho další zrození?"

"Mnichové, Báhija byl moudrý člověk. Cvičil podle Dhammy a neobtěžoval mne disputacemi o Dhammě. Mnichové, Báhija Dáručírija dosáhl konečné Nibbány."

Pak, když si uvědomil smysl této věci, Vznešený pronesl tento inspirovaný výrok:

Účel čistého života tedy nespočívá v získávání darů, poct nebo slávy, ani v dosažení mravní čistoty, soustředění nebo nadpřirozených sil. Neotřesitelné osvobození mysli a srdce - to je vskutku smysl Čistého života, to je to, o co jde, to je smysl toho všeho.

Představte si, mnichové, že by nějaký člověk šel po cestě a uviděl velkou řeku. Břeh na jeho straně by byl nebezpečný a hrozivý, břeh tam na druhé straně bezpečný a mírný. Protože by tam nebyl žádný člun ani most umožňující přejít od tohoto břehu na druhý břeh, řekl by si: "Je to velká řeka; co kdybych sebral trávu, větve a listí, svázal si vor a na tomto voru ji usilovným plaváním rukama i nohama překonal bezpečně až k druhému břehu."

Pak, mnichové, by tento člověk sebral trávu, větve a listí, svázal si vor a na něm usilovným plaváním rukama i nohama dosáhl druhého břehu.

A když tak překonal řeku a dosáhl druhého břehu, řekl by si: "Ten vor mi byl opravdu užitečný. Na něm jsem usilovným plaváním rukama i nohama přešel bezpečně k druhému břehu. Co kdybych si ho teď položil na hlavu nebo zavěsil na rameno a pokračoval v cestě podle přání?"

Co si o tom myslíte, mnichové? Jestliže by si někdo takhle počínal, považovali byste to za rozumné použití voru?

Ne, pane.

Co tedy by měl člověk dělat s tím vorem, aby ho rozumně použil? V tomto případě, mnichové, by si ten člověk, když překonal řeku a dosáhl druhého břehu, mohl říci: "Ten vor mi byl opravdu užitečný. Na něm jsem usilovným plaváním rukama i nohama přešel bezpečně k druhému břehu. Co kdybych ho teď vytáhl na suchý břeh nebo ponořil pod hladinu a pokračoval v cestě podle přání?"

Jestliže by si takto počínal, mnichové, mohli bychom to považovat za rozumné použití voru.

A právě tak, mnichové, jsem toto podobenství o voru - Dhammě, učil kvůli překonání, ne pro podržení. Vy, mnichové, byste měli pochopit toto podobenství o voru a oprostit se dokonce i od správných myšlenek a představ a tím spíše nesprávných.