Po recitaci textů poklon a Tří útočišť přichází na řadu pět pravidel či doporučení. V buddhistických zemích jihovýchodní Asie je zvykem recitovat je v jazyce páli. V zemích bez buddhistické tradice je vzhledem ke smyslu věci asi vhodnější recitace v rodné řeči (je samozřejmě možná i kombinace obého). V následujích řádcích je malými písmeny psána opakující se formule.

Co nejdoslovnější překlad by byl:

Beru na sebe pravidlo cvičit se ve zdržování zabíjení živých bytostí; ... braní toho, co jsem nedostal; ... špatného jednání ve věcech smyslů; ... falešné řeči; ... destilovaných i fermentovaných nápojů působících nedbalost.

To je dost krkolomné, takže překlad použitelný pro praxi by mohl být takto:

Morální pravidla mají zhruba řečeno dvojí smysl: společenský a individuální. Ve společenském smyslu znamenají morální pravidla prostě zásady, které zaručují (jsou-li zachovávány) co nejhladší součinnost lidí a tím tedy i fungování lidské společnosti.

V rámci buddhistické a jakékoliv jiné duchovní praxe mají ovšem pravidla morálky ještě jiný smysl - jde o první vyčištění, zklidnění mysli. Lživá a hrubá slova, násilné činy a nepoctivé či nevhodné povolání zahlcují mysl člověka natolik, že není schopna dalšího vývoje. Ne že by to bylo logicky vyloučeno - je to prostě příliš mnoho hluku, příliš mnoho impulsů, které člověka zaslepují a zotročují.

V těchto věcech existují dvě krajnosti. Jsou lidé, kteří říkají, že žádné dobré a špatné činy neexistují; že je to jen blud nevědomých, povídačka pro děti. A jsou jiní lidé, kteří si myslí, že vědí, co a jak má být a pevně věří, že si zajistí lepší místo, když to budou dělat. Je těžké říct, co je škodlivější.

Po recitaci pěti pravidel přichází na řadu text, který připomíná vlastnosti třech klenotů - Buddhy, Dhammy a Sanghy. Tento text je velmi závažný. Kdybychom si chtěli vysvětlovat jednotlivé pojmy, bylo by to téma velmi rozsáhlé spíše pro samostatnou knihu, než pro pár odstavců. Takže se o to raději nebudeme ani pokoušet. Předešlu jen jedno čistě terminologické vysvětlení. Slova "čtyři dvojice osob, osm druhů lidí" označuje osoby v tzv. čtyřech stádiích svatosti, z nichž poslední je arahat (což je jedno z označení, kterými je v pálijském kánonu označován Buddha, ale i další probuzení).