Nejprve si uvedeme základní text (který se také používá jako součást meditačního sezení).
Karaníja-mettá-sutta
Toto by měl dělat ten, kdo zná své pravé dobro
a poznal stav klidu:
Měl by být schopný, přímý a poctivý
dobré řeči, mírný a prostý pýchy,
spokojený a skromný,
nepřetížený závazky a žijící jednoduše,
se zklidněnými smysly a prozíravý,
nevtíravý a netoužící po pohodlí.
Nechť neudělá ani ten nejmenší čin,
za který by ho mohli moudří pokárat.
(Nechť v sobě rozvíjí tuto myšlenku:)
Kéž všichni žijí v pohodě a bezpečí,
kéž jsou všechny bytosti šťastny!
Všechny živé bytosti, které existují,
všechny bez výjimky - slabé nebo silné,
dlouhé, krátké, nepatrné nebo tlusté,
velké, malé nebo střední,
viditelné nebo neviditelné,
žijící daleko či blízko,
ty, které se už zrodily nebo se mají zrodit -
kéž všechny bytosti jsou opravdu šťastny!
Kéž neoklamete jeden druhého,
kéž nikdo nikoho nezostudíte;
z hněvu, ze zlé vůle
kéž si nikdo nepřeje utrpení druhého.
Tak jako matka své vlastní dítě,
svého jediného syna, chrání třeba i vlastním životem,
tak vůči všem bytostem
by člověk měl otevřít svou mysl bez hranic;
tak vůči celému světu
by měl otevřít svou mysl s laskavostí bez hranic,
nahoru, dolů i napříč,
bez překážek, bez nenávisti a nepřátelství.
Ve stoje, při chůzi, vsedě
i vleže, kdykoliv člověk bdí,
takto by měl ustálit svou pozornost
- toto, říkají, je nebeský stav právě zde.
Nelpící na pouhých názorech,
čistý a s jasným viděním,
je zproštěn pout žádosti smyslů
a nevstupuje už do dalších zrození.
Pálijské slovo mettá (zde přeložené jako laskavost) má mnoho významů - laskavost, přátelství, dobrá vůle, družnost, neútočnost, nenásilí. Pálijší komentátoři definují mettá jako silné přání blaha a štěstí ostatním.
Rád bych zde opět zdůraznil použitý termín: mettá bhávaná - to znamená rozvíjení, pěstování laskavosti a dobré vůle. Jde tedy o pěstování něčeho, co zde už alespoň v zárodku je; chceme-li začít s pěstováním laskavosti, musíme ji v sobě nejprve najít. Nejde o vnější uložení úkolu či příkaz ani o meditování o něčem, ani o pěstování pocitu "měl bych".
Je snad také vhodné upozornit, že zde jde o to, přát ostatním bytostem dobro, ne o to všechny milovat. Nemusím někoho milovat, abych mu mohl přát dobro. Nejde tedy o něco nemožného nebo něco, co je "jen pro svaté".
Pozitivní účinky mettá lze zhruba rozdělit do dvou skupin. Do té první patří ty, které si může představit snad každý člověk - od dobrého spánku až po zlepšení mezilidských vztahů. Patří sem ale také účinky snadno představitelné spíše jen pro některé národy - znovuzrození ve světě bohů, krocení zdivočelých slonů. Tyto výsledky, ač impozantní, nepatří ale k těm nejdůležitějším. Jinou motivaci pro mettá bhávaná udává starý komentátor Buddhaghóša v "Cestě očisty" na příběhu o tom, jak Buddha poprvé proslovil tuto suttu. Skupina mnichů se usadila na jednom místě, aby se věnovala intenzivní a dlouhodobé meditaci.
Po nějakém čase však došlo k tomu, že meditující mnichy začala strašit a obtěžovat místní božstva a duchové. Situace se vyhrotila tak, že ji mnichové cítili jako nesnesitelnou. Rozhodli se odejít a požádat Buddhu, aby jim určil k meditaci jiné místo. Buddha jim nevyhověl, ale přednesl jim suttu o mettá. Mnichové se vrátili na stejné místo a s pomocí meditace mettá pak na tomto místě nejen vydrželi, ale dosáhli Probuzení. Tolik Buddhaghóša.
Smysl příběhu je snad dost zřejmý. Jestliže se rozhodneme osvobodit se od všech kořenů zla, síly zla v nás se nevzdají jen tak bez odporu. Mezi jejich zbraněmi jsou strach, úzkost a podobné stavy. Zde nastupuje mettá jako velká ochrana, jako mocná protizbraň. Kde je láska a dobrá vůle, tam není místo pro strach.
Mettá bhávaná je vlastně rozvíjením emocionální stránky, které by mělo probíhat zároveň s rozvojem pozornosti a přípravou vhledu. Hlavní metodou Osmidílné cesty je sice vipassaná, ale její realizaci si lze bez mettá stěží představit - mettá taví a rozpouští bariéry a "uhlazuje" cestu. To, co nemůže uvidět člověk, jehož srdce (mysl) je rozděleno tisíci překážek a bariér negativních emocí, může být samozřejmé tomu, kdo je překonává. Mettá bhávaná (ač v jakékoliv podobě) je rozhodně základní oporou každé Cesty.
Z metodického hlediska vzato se mluví o dvou možných postupech při meditaci mettá. První spočívá v tom, že meditující začne přáním dobra sobě a pak pokračuje dále přáním dobra svému učiteli (pokud ho má), osobám nejbližším, přátelům, neutrálním osobám, nepřátelům.
Druhá možnost je nějakým postupem postupně obsahovat celý svět; např. místnost, ve které meditující sedí - dům - obec, město - stát - světadíl - planetu atd. atd.
(Byl bych ale velice nerad, kdyby tento výklad někdo chápal tak, že pro přání dobra či vyzařování laskavosti je podstatná nebo nezbytná metoda!)