[Dhammapada 183]
Nedělat špatné věci,
pěstovat dobré, očišťovat mysl
to je nauka probuzených.
[Samjutta nikája XXII]
Je to záměr, co nazývám čin (karma). Se záměrem (volním impulsem) člověk jedná tělem, řečí, myšlenkami.
Sanskrtské slovo karma už je i u nás dost zažité a tak ho nebudeme uvádět v pálijském tvaru "kamma".
[Madždžhima nikája 9]
A jaké jsou kořeny neprospěšných činů? Chtivost je kořen neprospěšného činu, nenávist je kořen neprospěšného činu, zaslepenost je kořen neprospěšného činu.
Chtivost, nenávist a zaslepenost jsou tedy tři hlavní kořeny zla; jejich opak - nesobeckost, laskavost a moudrost je zdrojem dobra.
Slovo "neprospěšný" zde znamená prostě "přinášející strast sobě i ostatním", slovo "prospěšné" zase "přinášející štěstí sobě i ostatním".
Jak je vidět z citace ze Samjutta nikája XXII, tím, co je na našich činech důležité, je vlastně motivace, záměr, hnací síly činu. Člověk nenese zodpovědnost za to, co se odehrálo bez jeho vůle, ale pouze za to, co chtěl, co bylo v jeho moci. Na druhé straně je třeba si uvědomit, že "se počítá" všechno, co zde skutečně je, ne jen to, co si člověk připouští či namlouvá, co si sám o tom myslí, co si ze svých pohnutek sám uvědomuje. Jestliže v sobě něco potlačuji nebo si to vůbec nepřipustím, neznamená to, že to neexistuje a neponesu za to následky.
[Dhpammapada 127]
Ani na nebi, ani uprostřed oceánu,
ani ve skalní rozsedlině,
nikde na světě není místo,
kam by mohl člověk utéct
před následky špatných činů.
To všechno ale neznamená, že člověk si musí odtrpět či "odpracovat" všechny své špatné činy - to by byl ostatně beznadějný a nesplnitelný úkol.
Hnací silou činů (karmy) je žádostivost (žízeň, chtivost), jejich nevyhnutelnou podmínkou nevědomost. Nemůžeme utéct před následky činů, můžeme ale pochopit, co jsou.