[Dhammapada 1]
Všechny věci předchází mysl,
všechny věci jsou z látky mysli,
mysl je vládce.
S nečistou myslí
když někdo hovoří či jedná
strast jde za ním
jako kolo povozu za tím,
kdo ho táhne.
[Dhammapada 2]
Všechny věci předchází mysl,
všechny věci jsou z látky mysli,
mysl je vládce.
S čistou myslí
když někdo hovoří či jedná
štěstí ho sleduje
jako jeho vlastní stín.
Sbírka "Cesta pravdy" (Dhammapadam) je v zemích théravádového buddhismu zřejmě nejčastěji vydávanou částí pálijského kánonu. Je to zároveň první taková sbírka, která byla přeložena do češtiny - dokonce několikrát (Poslední je překlad dr. Wernera, který vyšel v roce 1991). Je zaznamenáno asi 60 překladů do angličtiny. Mnozí ovšem považují Dhammapadu za "začátečnickou", ne-li přímo za nižší nauku. Ale už jen tři čtyřverší (v originále) zde uvedená mají dalekosáhlé důsledky. Stojí za to se nad nimi zamyslet a ještě lepší je si je uvědomit.
Je pravda, že morální čistota nebo čistota mysli (o které se v Dhammapadě mluví hodně, ale nikoli výhradně), nejsou smyslem buddhismu. To bylo jasně řečeno už v úryvku z pálijského kánonu, který jsme citovali na začátku kapitoly (a mohli bychom citovat další). Mám ale pocit, že by bylo lepší, kdyby někteří z těch pokročilých nebyli tolik pokročilí. Být chytrý a dokonce ani mnoho vědět není ještě tak docela všechno.
Následující tři ukázky obsahují analýzu osobnosti na tzv. pět složek či skupin - tělo, pocity, vjemy, činnosti mysli, vědomí. Jinde se používá i jednodušší analýza na "jméno a tvar", v evropské terminologii přibližně "mysl a hmota".
[Samjutta nikája XXII, 100]
Mnichové, přestavte si psa, uvázaného šňůrou k silné tyči nebo kůlu - když běží, pobíhá stále okolo tohoto kůlu; když stojí, stojí u kůlu; když sedí, sedí u kůlu; když leží, leží u kůlu.
Podobně mnichové běžný člověk bez poznání se takto dívá na tělo: "To je moje, to jsem já, to patří mně."
Takto se dívá na pocity: "To je moje, to jsem já, to patří mně."
Takto se dívá na vjemy: "To je moje, to jsem já, to patří mně."
Takto se dívá na činnosti mysli: "To je moje, to jsem já, to patří mně."
Takto se dívá na vědomí: "To je moje, to jsem já, to patří mně."Když jde, chodí stále okolo těchto pěti skupin uchopování; když stojí, stojí u těchto pěti skupin uchopování; když sedí, sedí u těchto pěti skupin uchopování; když leží, leží u těchto pěti skupin uchopování.
Proto říkám, že by měl člověk neustále rozjímat o své mysli: "Po dlouhý čas byla tato mysl znečištěna chtivostí, nenávistí a zaslepeností." Neboť znečištěnou myslí jsou bytosti znečištěny a čistotou mysli jsou bytosti očištěny.
Viděli jste už někdy, mnichové, velkou a propracovanou malbu?
Ano, pane.
Mnichové, ale tuto malbu vytvořila mysl. To znamená, že mysl je dokonce ještě složitější a propracovanější, než tato malba. Proto říkám, že by měl člověk neustále rozjímat o své mysli: "Po dlouhý čas byla tato mysl znečištěna chtivostí, nenávistí a zaslepeností." Neboč znečištěnou myslí jsou bytosti znečištěny a čistotou mysli jsou bytosti očištěny.
Nevidím žádnou jinou sféru, mnichové, která by byla tak rozmanitá, jako jsou stvoření živočišného světa. A různost těchto stvoření vytváří mysl. To znamená, že mysl je ještě rozmanitější, než jsou tito tvorové živočišného světa.
Proto říkám, že by měl člověk neustále rozjímat o své mysli: "Po dlouhý čas byla tato mysl znečištěna chtivostí, nenávistí a zaslepeností." Neboč znečištěnou myslí jsou bytosti znečištěny a čistotou mysli jsou bytosti očištěny.
Tak jako kreslíř či malíř, má-li k dispozici barvy či lak a uhlazenou dřevěnou desku či stěnu nebo kus plátna, může vytvořit úplnou podobu ženy či muže se všemi podrobnostmi, podobně běžný člověk bez poznání stále vytváří tělo, pocity, vjemy, činnosti mysli, vědomí.
[Samjutta nikája XXII, 59]
Co myslíte mnichové, je tělo trvalé nebo pomíjivé?
Pomíjivé, pane.
A to, co je pomíjivé, je strastné nebo šťastné?
Strastné, pane.
A je-li něco pomíjivé, strastné a podrobeno změně, je vhodné dívat se na to takto: "To je moje, to jsem já, mám tuto podstatu?"
To opravdu ne, pane.
...tento odstavec se opakuje pro další čtyři složky osobnosti: pocity, vjemy, činnosti mysli, vědomí.
Proto ať jde o cokoliv tělesného - v minulosti, přítomnosti nebo budoucnosti, vnitřní nebo vnější, hrubé nebo jemné, nízké nebo vznešené, vzdálené nebo blízké - mělo by to být viděno s pravou moudrostí a tak, jak to je: "To není moje, to nejsem já, nemám takovou podstatu."
... opět se opakuje pro pocity, vjemy, činnosti mysli, vědomí.
Kdo se těší z těla, ten se těší ze strasti. A kdo se těší ze strasti, ten není osvobozen od strasti.
... opět se opakuje pro pocity, vjemy, činnosti mysli, vědomí.
[Visuddhi magga XVI]
Je utrpení, ale nikdo netrpí;
jsou činy, ale není nikdo, kdo by je konal;
je cesta, ale není žádný poutník;
je osvobození, ale žádný osvobozený.