Podle buddhismu jsou oba tyto názory extrémní - ani jeden není správný. Ten první se v buddhismu označuje jako "učení o věčnosti", ten druhý jako "učení o zničení". Ani jeden nevystihuje situaci.

Co se podle buddhismu skutečně děje, lze jasně pochopit teprve když se trochu seznámíme s buddhistickým pohledem na člověka obecně. Ale než si to probereme (v míře vhodné pro naše téma), může být právě tak užitečné podívat se, jak může být buddhistický pohled nesprávně pochopen. Jestliže např. řekneme, že v buddhismu se člověk neodlišuje od zvířete nesmrtelnou duší, vypadá to jako současný světský názor. Jestliže na druhé straně ukážeme, že podle buddhismu sklízíme po smrti následky dobrých a špatných činů, vypadá to spíše jako křesťanský náhled. Jestliže tvrdíme obě věci zároveň, vypadá to jako spor, i když to ve skutečnosti není. Tato nepochopení buddhismu vyplývají z chyby na způsob "optického klamu", který nastane, když je střední poloha nahlížena z okrajů. Jesliže bude např. přesně uprostřed řeky nějaký ostrůvek, pak z obou břehů to vypadá, že je blíže k tomu opačnému břehu, než na kterém stojí pozorovatel. Pouze pozorovat přímo na ostrově vidí, že ostrov je ve stejné vzdálenosti od obou břehů. Nahlížena z levého kraje, každá střední poloha se jeví mnohem více nalevo, než doopravdy je, a naopak. Stejný jev je ostatně běžně pozorovatelný v politice a dalších oblastech života.

V tomto případě je to tak, že skutečný buddhistický pohled říká, že neosobní proud vědomí proudí dál a dál - pod impulsem nevědomosti a žádosti - z života do života. Ačkoliv tento proces není osobní, klam osobnosti zde pokračuje právě tak, jako v tomto životě.

Z hlediska absolutní pravdy zde není žádná nesmrtelná duše, která se projevuje v posloupnosti těl, ale z hlediska relativní pravdy, kterou se obvykle řídíme, je zde bytost, která se znovuzrozuje. Máme-li dosáhnout Probuzení, je nutné si uvědomit tuto situaci, jak je v absolutní pravdě. Chceme-li začít chápat problém smrti, můžeme se na ni, v prvním přiblížení, podívat z hlediska relativní pravdy, která normálně ovládá naše životy a která má svou platnost ve své vlastní oblasti. Musíme si ale zatím uvědomovat, že to je je dočasný pohled na věc. V této souvislosti si musíme také říci, že se zabýváme jen otázkou smrti, jak ovlivňuje obyčejného člověka, ne toho, kdo dosáhl Probuzení.

Můžeme tedy říci, aniž bychom zatím uvažovali další rozdíly, že buddhismus výslovně odmítá názor o zničení, a částečně souhlasí s názorem o věčnosti, ale jen do té míry, že přijímá jakousi formu přežití.