Mnoho meditačních cvičení (tak jako výše zmíněné "vědomí dechu") se vykonává vsedě. Vhodnou doplňkovou formou je však meditace v chůzi. Kromě jiných zajímavých důsledků je to také vhodný způsob, jak cvičení oživit, pokud na vás uklidňující efekt meditace vsedě působí otupujícím dojmem.

Máte-li přístup k volnému prostoru, odměřte si 25 až 30 kroků rovné země (nebo kousek cesty mezi dvěma stromy). Bude to vaše meditační cesta. Postavte se na jeden konec cesty a uvědomte si tělesné vjemy. Pozornost by nejprve měla utkvět na pocitu vzpřímeně stojícího těla, s pažemi přirozeně spuštěnými a s rukama lehce sevřenýma před nebo za tělem. Oči nechť upřeně hledí na bod na zemi asi tři metry před vámi; zabráníte tak rozptýlení mysli vizuálními vjemy. Nyní přejděte pomalu, uvážlivým, ale "normálním" krokem na konec cesty. Zastavte se. Poopravte postoj těla během dvojice vdech-výdech. Obraťte se a jděte zpět. Během chůze si uvědomujte fyzické pocity nebo upřete svou pozornost na svá chodidla. Cvičením pro mysl je vnímat postupně pocit chodidel, dotýkajících se země, mezeru mezi každým krokem, pocity zastavení a startu. Samozřejmě, že mysl zabloudí. Důležité je neztratit trpělivost a přimět se začít znova. Přizpůsobte svůj krok stavu mysli - nechť je energický, jste-li rozčileni nebo trápeni utkvělou myšlenkou, odhodlaný, ale jemný, jste-li unavení nebo netrpěliví. Na konci cesty se zastavte. Vdechněte a vydechněte, a přitom "nechte plynout" všechnu svou únavu, starosti, klid, blaho, vzpomínky nebo názory. Toto "vnitřní tlachání" se za okamžik zastaví, najednou nebo postupně zeslábne. Takto mysl občerstvíte a ustálíte její přirozený rytmus. V ohraničených prostorech přizpůsobte délku cesty možnostem. Můžete také chodit dokola po místnosti a po každém kole se na chvíli zastavit. Dobu tohoto zastavení můžete protáhnout až na několik minut, během kterých budete provádět "procházení těla". Chůze vnáší do cvičení energii a plynulost. Udržujte krok klidný. Nesnažte se mysl udržet tak stálou jako při meditaci vsedě, spíše vnímejte tok jevů. Je pozoruhodné, kolikrát nás během cvičení ovládne nečekaný stav mysli - přijdeme na konec cesty a je třeba začít znovu - ale to je pro naši necvičenou mysl přirozené; myšlenky a nálady ji lehce pohltí. Neztrácejte trpělivost, poučte se, začněte znova. Lehkost a klid mohou vzrůstat, dokážete-li svou mysl učinit otevřenou a čistou přirozeným, nenásilným způsobem.