Praxí meditace vhledu se naučíte vidět jasněji své postoje a poznáte, které vám pomáhají a které jsou zdrojem potíží. Díky postoji otevřenosti vám mohou i nepříjemné skušenosti pomoci k získání vhledu - např. k pochopení způsobu, jak mysl reaguje na bolest nebo nemoc. Jestliže uplatníte tento přístup ke zkušenostem tohoto druhu, často odvanete stres a odpor k bolesti a do značné míry ji i zmírníte. Na druhé straně, netrpělivost při meditaci může mít jiný důsledek: rozmrzení vůči ostatním, kteří vám ruší meditaci, zklamání, jestliže se vám zdá, že neděláte dost rychle pokroky, upadání do nepříjemné nálady kvůli maličkostem. Meditace nás učí, že klid mysli - nebo jeho nepřítomnost - podstatně závisí na tom, zda tyto životní zkušenosti dokážeme pozorovat s otevřenou myslí a reflektujícím způsobem.

Pozorováním svých záměrů a postojů v tichu meditace můžete zkoumat vztah mezi touhou a neuspokojením. Pozorujte příčiny nespokojenosti: je to chtění toho, co nemáte, odmítání toho, co nemáte rádi, nemožnost podržet to, co chcete. Obzvláště skličující je, když tím objektem neuspojení a touhy jste vy sami. Pro nikoho není snadné vyrovnat se s vlastní slabostí, zvláště když se v sociálním životě klade takový důraz na to, aby se člověk cítil dobře, byl lepší než ostatní a měl to nejlepší. Taková očekávání opravdu ztěžují, aby člověk přijímal sebe samotného tak, jaký skutečně je.

Ale praktikováním meditace vhledu objevíte prostor, ve kterém máte poněkud odstup od toho, co si myslíte, že jste, i toho, co si myslíte, že byste měli být. Kontemplací těchto představ se stane jasné, že nemáte žádnou takovou věc, jako "já" nebo "moje"; jsou zde jen zkušenosti či zážitky, které do mysli přicházejí a zase odcházejí. Jestliže např. pozorujete nějaký rozčilující zlozvyk, neměli byste se tím nechat deprimovat a ještě ho tím posilovat. Pokud to neuděláte, sám vymizí. Možná se zase vrátí, ale to už bude slabší a vy budete vědět, co dělat. Kultivací pokojné pozornosti se mentální obsahy zklidňují a mohou dokonce úplně vymizet a nechat mysl jasnou a svěží. Taková je pokročilá cesta vhledu.

Schopnost udržet se uprostřed každodenní proměnlivosti života stále v tichém centru vědomí je znakem zralého umění meditace, protože vhled se nezměřitelně prohlubuje, je-li schopen rozšířit se na celou zkušenost. Snažte se používat perspektivu vhledu, ať děláte cokoliv - domácí práce, řídíte auto, pijete šálek čaje. Soustřeďte svou pozornost, nechte ji pevně spočinout na tom, co děláte, a zkoumejte přirozenost mysli uprostřed činnosti. Využití této techniky k soustředění na fyzické vjemy, mentální stavy a stavy vědomí (spojené se zrakovými, sluchovými a čichovými vjemy) může rozvinout pokročilou kontemplaci, která promění světské úkoly na základ rozvoje vhledu.

Mysl s tím, jak je stále soustředěnější, dokáže svobodně a správně reagovat na každý okamžik a tak plyne život ve stále větší harmonii. Tímto způsobem meditace koná "sociální práci" - tím, že přináší bdělost do vašeho života, přináší mír světu. Naučíte-li se spočívat v míru s nejrůznějšími pocity, které vznikají ve vašem vědomí, budete schopni žít v otevřenějším vztahu ke světu i k sobě samému.