Všichni meditující nemají v meditaci stejné zkušenosti. Každý člověk je nějak podmíněn, a proto musí být také jeho zkušenosti v souladu s činy, které v životě nashromáždil. Nesmíme tedy očekávat, že budeme mít stejné zkušenosti jako ostatní; ale při uvědomění pravdy je zde stejné pochopení. Toto stejné pochopení má však různá vyjádření, protože to, jak se lidé vyjadřují, závisí na jejich zkušenostech i na jejich celkovém zázemí. Používání jazyka se přizpůsobuje strukturám života a společnosti, což nevyhnutelně vede k různým způsobům, jak vyjadřovat pravdu. Proto také Buddha varoval, abychom neuvázli ve slovech. Řeč je velice nedostatečný prostředek pro popis pravdy. Slova nejsou samotná pravda a myslet si to znamená zůstávat na povrchní rovině. Dokonce i duchovní lidé většinou věří, že jazyk správně popisuje pravdu, jenže slova v nejlepším případě jen ukazují cestu k pravdě.

Co se týče ztišování mysli, žádal jsem vás, abyste se dívali, zda lze mysl utišit a jak lze tohoto stavu může dosáhnout. Pokud nemůže být utišena, musíte najít důvody. Takové vědění nemůžete získat z knih nebo od jiných lidí. Lepší cestou je vidět pravdu sám, a abychom toho dosáhli, musíme si to trochu rozebrat.

Co je to mysl? Každý z nás má mysl, ale co to vlastně je? Někdy mluvíme o západní mysli a východní mysli; kdyby byly lidské bytosti na Marsu, byla by tam snad jakási marťanská mysl! Ve skutečnosti je mysl jen pojem, souhrnný termín pro vědomí a mentální stavy, včetně vjemů, pocitů a sklonů vědomých, stejně jako nevědomých. Povrchně řečeno je mysl produktem času, výchovy, výcviku a následků svých činů, výsledkem zákona akce a reakce, příčiny a následku. Každý jednotlivec má jinou mysl díky působení tohoto zákona a nahromadění dosavadních zkušeností. V životě se shromažďují nejrůznější mentální obsahy a rozvíjejí se různé aspekty mysli. Vždy má ale mysl stejnou funkci: rozpoznávat, vnímat, chápat a myslet. Tyto činnosti jsou společné všem formám mysli.

Tyto funkce mysli jsou podmíněny různými sklony a stavy, které závisí na zázemí, výchově, stavu a věku uvažované osoby. Proto je mysl dítěte jiná než dospělého. Dítě si není vědomo svého způsobu jednání, protože závisí na ideálech a standardech, které ustavili rodiče a další lidé z okolí. Dokonce i dospělí si často nejsou vědomi svých vlastních mentálních stavů, protože jim chybí způsob, jak toho dosáhnout. Výsledkem je, že nemohou dosáhnout míru. Mysl je tak podmíněná, že neumí být volná.

I když mě teď posloucháte, je vaše mysl do jisté míry podmíněná vaším předchozím věděním a přesvědčením a vašimi myšlenkovými procesy. Není opravdu volná, aby mohla chápat. Stále se pohybuje a něco hledá; stále hledá vysvětlení. V takové mysli není žádný klid. Existuje vůbec nějaký konec tomuto hledání? Zdá se, že ne. Mysl stále usiluje o své uspokojení a potěšení, stále je znovu neuspokojen tím, s čím se setká. Je zotročena touhou, lpěním a žízní, a proto v ní není žádný mír.

Pro nás všechny je v meditační praxi svrchovaně důležité být bdělí z okamžiku na okamžik. Dokud si mysl není vědoma sama sebe, nemůže se utišit. Často lidé říkají, že jsou bdělí, ale je pochybné, zda jsou opravdu bdělí, nebo zda si jen myslí, že jsou bdělí. Někdy přesvědčíme sami sebe, že jsme bdělí, když si to ve skutečnosti jen myslíme. V opravdové bdělosti není žádné přemýšlení, jen plná pozornost vůči procesu nebo objektu. Z bdělosti ve smyslu naprosté či úplné pozornosti vyrůstá pochopení a porozumění. Jestliže k něčemu upřete ve svém bdělém životě pozornost, vyvstává pochopení. Ale když je pozornost slabá nebo jen částečná, pochopení je značně omezené. Většině z nás chybí schopnost plné pozornosti, a tak žije jen v úrovních částečného pochopení.

Možná se zeptáte, kdo je tedy opravdu bdělý? Dokud je zde vědomí sebe, vědomí subjektu, není zde žádná bdělost v pravém slova smyslu. Skutečná bdělost nemá žádný subjekt. Pojem subjektu vzniká spojením nevědomých obsahů ve světě mysli. To, že se díváme na věci subjektivně, je způsobeno vědomím já, ega. Zpočátku je ego jen objektem vědomí. Později se stává složitějším a silnějším, až ovládne všechny myšlenky a činnosti jednotlivce. Pozorujte, jak chápou věci děti. Zprvu o sobě dítě uvažuje ve třetí osobě - to znamená, že ego je objektem vědomí. Jak roste, odkazuje už na sebe v první osobě, což odráží rostoucí sílu ega jako jednajícího subjektu.

Je velmi důležité osvobodit se od ega, protože to je jen zdánlivé jsoucno, výtvor obsahů mysli. Proto jakmile se ztišíme a jsme bdělí, vědomí ega odpadá. Není zde ani subjekt, ani objekt, jen mír a vyzařování pravdy. Pak vidíme, že ego je výtvor nevědomých mentálních asociací a není tedy skutečné.

Ve stavu bdělosti mysli musíme nejprve pochopit, čím je mysl podmíněna. Každé vědomí obsahuje jeden nebo dva stavy vznikající společně. Vědomí nevzniká nezávisle na mentálních stavech. Proto Buddha, když mluví o vědomí, říká: "Je-li mysl žádostivá nebo obsahuje ulpívání, nenávist, klam či zmatek, musí člověk poznat mysl samotnou a stavy, které s ní vyvstávají." Skutečný stav mysli nemůžeme poznat bez plné bdělosti, protože obyčejně známe pouze projevy či stavy mysli. Takové projevy nevědomosti, nenávisti a zmatku působí zklamání a smutek, jestliže na nich člověk lpí.

Lidé se ptají: "Co můžeme dělat, když víme o ulpíváních své mysli?" Pokud si budete ulpívání mysli plně vědomi, budete vědět, co dělat. Nesnažte se nějak konstruovat nebo získat odpověď jinak, než poznáním v pravé bdělosti. Když si budete plně vědomi zmatku své mysli, budete vědět, jak s ním zacházet. Buďte plně a bdělí a mysl se vyjasní. Jestliže budete hledat nějakou odpověď, bude výsledkem jen to, že si budete hrát s představami, a to vás jen odvede mimo. Když se to stane, neztrácejte odvahu, ale prostě si buďte vědomi tohoto rozptýlení mysli.

Být si vědomi rozptýlené mysli znamená začít si uvědomovat příčiny této rozptýlenosti; to ale zároveň znamená uvědomovat si, jak mysl dosahuje stavu soustředění. Takové vědění, doprovázející ztišenou a soustředěnou mysl, vede k jejímu osvobození a rozšíření. Mysl se zvětší v tom smyslu, že se osvobodí od podmíněnosti. Tato svoboda probuzení je stavem poznání. Nepotřebujete potvrzení svého probuzení. Pokud ano, jste stále v pochybnostech, a tedy ještě ne probuzení. Pro probuzeného neexistuje žádná pochybnost.

Rozvoj pravé bdělosti je jedinou cestou, jak zacházet s myslí a mentálními stavy. Meditační praxe znamená učit se bdělosti, 'vidět' všechno, co vzniká či probíhá v nás. Pouze tímto způsobem se můžeme dostat k nevědomým obsahům mysli, které, jak známo, působí v životě mnoho problémů. Lidé jsou často schopni procházet životem hladce v povrchní rovině, a přesto je v jejich mysli mnoho poruch. Materiální věci jistě mohou poskytnout pohodlí a uspokojení, ale nemohou člověku zaručit štěstí. Často jsme odhodláni být šťastní nebo si to představujeme, ale ve skutečnosti to tak není. Jestliže zdrojem našich problémů jsou neuvědomělé psychické poruchy, mohlo by se zdát, že uvědomit si je by vedlo k dalšímu trápení. Ale to je úplně bludná představa! Taková představa je jen výplod představivosti a nemá žádný základ v pravém uvědomění těchto poruch. Ve skutečnosti teprve plné uvědomění těchto poruch umožní člověku je vymazat. Jsou odříznuty pochopením a moudrostí.

Moudrost vymaže všechny poruchy. Strach vzniká z nevědomosti a nedostatku pochopení. Strach vzniká z klamu, vědomí já. Jakmile se dostanete za prázdná omezení ega, není zde žádný strach nebo nejistota. S teplem otevřeného srdce se budete cítit bezpeční, budete moci spokojeně pracovat a žít pokojný život.

V buddhismu se mluví o jisté formě vědění, nazývané 'třetí stupeň vědění', která je dosažena či rozvinuta v meditaci. Toto vědění zahrnuje i zkoumání a pochopení všech nevědomých obsahů mysli - to znamená kořenu všech lidských problémů. Není to tak, že všechny podvědomé věci jsou poruchy. Jsou v nás ničivé, ale i tvořivé podvědomé faktory. Když se dostaneme plně do kontaktu se všemi aspekty našeho nitra, můžeme odstranit to, co nechceme, a rozvíjet to, co je dobré. Ale přece i od toho, co je dobré a co jsme plně rozvinuli, se musíme osvobodit. Doopravdy svobodní jsme teprve tehdy, když překonáme dobré i zlé a všechny ostatní dvojnosti. Proto u arahantů či Dokonalých není žádná bhavanga, tj. žádná existence a pokračování vědomí. Dokonalá osoba s plnou bdělostí v každém okamžiku nemá žádné podvědomé pozůstatky, a tak je zničena jakákoliv motivující síla vznikání. Teprve po dosažení tohoto bodu probuzení je 'podvědomé' zcela totožné s vědomým.

Víme o sobě velice málo. Víme o svém těle, o pěti složkách (hmotný prvek, pocity, vjemy, impulsy a sklony, vědomí), ale co víme o obsahu podvědomí, o všech věcech, které jsme v sobě nashromáždili? Bez jejich plného pochopení nemůže být dosaženo probuzení. Proto se říká, že probuzení je uvnitř a ne vně. Probuzení nelze najít pod stromem nebo v lese. Nalézá se ve vás. Tiché místo a 'dobrý přítel' jsou samozřejmě prospěšné věci. Dobrým přítelem nazýváme i meditačního instruktora, toho, kdo vám nic nevnucuje, ale kdo vám pomáhá na cestě. Když bude vaše mysl tichá, pochopíte všechny tyto věci. Je to vědění, které nepochází z knih, ale z klidné mysli - mysli osvobozené od všech podmíněností.