Cítění 'já' velice silné ve všech lidech, ale analýzou můžeme pochopit, že není žádné já, které by se dalo najít. Víra v já byla vytvořena zpodstatněním pojmů a projekcemi mysli. Tato víra v já bývá u lidí také základem jejich chápání znovuzrození. Měli bychom se ale přeci jen ptát sami sebe, zda je to opravdu nutné předpokládat nějaké 'já', které se znovuzrodí, když člověk zemře. Tato otázka nemá rozumové vysvětlení. Dokonce i sám Buddha ji označil za něco, co nevede k cíli. Ten, kdo klade takovou otázku, postrádá pravý vhled a odpovídat na ni je ztráta času.

Nejlepším přístupem je snažit se pochopit proces znovuzrození tak, jak nastává z okamžiku na okamžik, a ne jako teoretický problém. Je v tomto procesu vznikání a trvání nějaké já? Toto učení o znovuzrození se může zdát mnoha lidem bludné, ale je to proto, že nejsou schopni přijmout pomíjivou povahu svého života den za dnem. Z této perspektivy se znovuzrození stává součástí těkavé a plynoucí podstaty života, kterou se nevědomý člověk tak usilovně snaží ignorovat. Věřit ve znovuzrození neznamená přijmout vírou pojem 'já', které se znovuzrozuje. Právě naopak - v buddhismu je znovuzrození viděno jako aspekt přechodné povahy existence, tak jako ji můžeme vidět ve své zkušenosti, v zrcadle bdělé pozornosti.

Nalezením sebe sama není míněno odkrytí nějaké bytosti či 'já' existujícího v nitru, ale plné pochopení sebe sama, úplné pochopení pěti složek, které dohromady vytvářejí vznikání a existenci. Takové pochopení sebe sama nám umožní vnímat to největší dobro a cestu k němu; nejen pro sebe, ale i pro ostatní. Neboť buddhismus sice klade velký důraz na individuální povahu hledání sebe sama, ale pravdu prohlašuje za univerzální.

Problém 'já' je největším problémem pro neosvícené lidi. Uvědomte si jen na okamžik, kolik hodin vaší činnosti bylo zaměřeno na posílení a obranu tohoto 'já'. Pro většinu z nás je to ústřední bod všeho, co děláme. Kvůli tomu také po největší část svého života ani nemůžeme chápat pravdu, ale jsme trvale podrobeni smutku, bídě, strasti a požitku, bolesti a radosti - samým přechodným jevům a proměnlivým situacím.

Plné uvědomění pravdy můžeme dosáhnout jen nalezením sebe sama. Slovem 'pravda' zde odkazujeme na Čtyři ušlechtilé pravdy. Rád bych si o nich s vámi promluvil ve vztahu k praxi meditace vhledu. Jak si můžeme v meditaci plně uvědomit tyto čtyři pravdy? Jak řekl Buddha, je to jako východ slunce, který rozptyluje tmu a zároveň dává světlo. K poznání čtyř ušlechtilých pravd dochází zároveň, ne odděleně. Nemůžete říci, že jeden den si uvědomíte první ušlechtilou pravdu o strasti, další den druhou atd. To není poznání, ale cvičení paměti - snaha připomenout si, co jste už četli a naučili se. Jenom bdělou pozorností ke všem stránkám života (dhammánupassaná) můžeme plně pochopit čtyři ušlechtilé pravdy. Meditující, který k tomu opravdu došel, nemusí být ani schopen je vyjádřit a popsat ostatním, protože schopnost vysvětlovat je něco jiného než zakoušení pravdy.

První ušlechtilou pravdou je dukkha či strast. Co to vlastně je? Budete-li pozorovat pohyby těla nahoru a dolů, uvidíte objevování se a mizení tělesných činností, které patří k ušlechtilé pravdě o strasti. Tento proces vznikání a trvání se nikdy nezastavuje. V něm můžete vidět nestálost života, ze které vzniká pocit strasti, protože to vznikání a zanikání stále trvá. Z toho můžete během meditace dostávat strach. Prostě si ten strach uvědomujte. Uplatnit bdělost na všechno, co se objeví, je to nejpodstatnější. Sledujte objevování se a mizení pocitů, vjemů, sklonů, vědomí - všech fyzických i mentálních jevů. Bez toho by bdělost nebyla praxí, ale pojmovým myšlením, které nikdy nepřinese skutečné pochopení pravdy.

Když vaše bdělost zesílí, uvidíte ve všem tři fáze: vznik, existenci a ustání. Tyto charakteristiky jsou vlastní všem jevům a procesům a náležejí k dukkha.

A co je druhá ušlechtilá pravda o vyvstání strasti? Proč vůbec vzniká strast? Musí to mít nějakou příčinu, věc, která pracuje v proudu vznikání, trvání a mizení. Touto příčinou je touha, žádostivost, což je druhá ušlechtilá pravda. Bez touhy přestanete existovat jako osoba podrobená zákonům vznikání. Toto prohlášení se vám může jevit jako matoucí a vést vás k otázce, jak tedy probuzení lidé žijí, když nemají žádné touhy. Žít bez žádostivosti znamená, že ustává pocit 'já'. Pět složek, které tvoří základ jevového života, stále trvá, takže fyzická existence pokračuje tak dlouho, dokud těchto pět složek plní své funkce. Obvykle jsou lidé ovládáni pojmem 'já': 'já pozoruji toto', 'já jsem si vědom tohoto'. 'Já' hraje velice aktivní úlohu, ale v tom okamžiku, kdy ztratíte pocit jáství, touha a žádostivost zmizí.

V této chvíli budete také schopni vidět třetí ušlechtilou pravdu, protože všechny podmíněné procesy jsou ztišené, a tím je uklidněna i ustavičná činnost já. To je ustání strasti, to je ten okamžik, kdy bylo dosaženo uvědomění pravdy a ten, kdo ho dosahuje ví, co to je. Možná jste slyšeli popisovat nibbánu jako 'vyhasnutí beze zbytku'. Vskutku je to vyhasnutí všech podmíněných stavů. Není zde žádný pohyb, vznikání či tvoření. Žádná mysl se nepohybuje a na nic nedívá.

A jaká k tomu vede cesta? To je čtvrtá ušlechtilá pravda. Touto cestou je samotná bdělost, která zpočátku zahrnuje soustředění a úsilí. Ale když je stezka plně rozvinuta, není zde žádný pocit úsilí, soustředění nebo i vědomí něčeho. Je zde pouze ztišení všech procesů, i toho nejmenšího zachvění, a s tím také plné pochopení čtyř ušlechtilých pravd. Když je pochopení správné a dokonalé, všechny věci jsou správné a dokonalé. Pravé pochopení nemůžeme získat čtením knih nebo posloucháním přednášek, ale vlastním viděním pravdy v meditaci.

I když si třeba pamatujete to, co jste četli v knihách nebo slyšeli od různých lidí, není to pravé vědění, není to pravý náhled meditace. Na začátku vás takového pojmové vědění může inspirovat k získání skutečného vědění v meditaci, ale v každém případě vědění z meditace musí být praktické, ne pouze pojmové. Jeho cílem je naprostá proměna vaší bytosti, ne nějaká intelektuální jistota.

Jestliže pozorujete správně vaše mentální činnosti, vidíte nikdy nekončící hledání uspokojení v potěšeních, představivosti a spekulování - tak, jak to charakterizuje druhá ušlechtilí pravda o vyvstání strasti. Tuto činnost, stále povzbuzovanou touhou a připoutáním, je nutné v meditaci pozorovat zcela jasně a do hloubky; jinak nelze dojít k uvědomění čtyř ušlechtilých pravd. Nesnažte se pamatovat si je! Když je nebudete mít pojmově v mysli, možná nebudete schopni je vysvětlovat, ale budete schopni je sami vidět takové, jaké jsou. Posléze i najdete slova, jak je vyjádřit, pokud byste si to snad přáli. Budete i schopni vysvětlit, jak k nim dojít, protože proud moudrosti je projevem soucítění a bezhraničné lásky. Jestli nemáte příliš zkušeností s meditací, možná nevěříte, že v hloubce naší bytosti je stále proud moudrosti. Mysl je stále zaneprázdněna předměty denního světa, a tak často sama neví o své hloubce. Ale v tom okamžiku, kdy se zklidní, objeví se proud moudrosti a my jsme schopni sdělovat pravdu. Není to myšlenkový proces; je to část naší nové bytosti.