Nejvyšším smyslem meditační praxe je úplné pochopení zde a nyní. Je to nejvyšší cíl každého meditujícího. Jak se říká v Rozpravě o ustavení bdělosti, nedojít plného pochopení zde a nyní znamená nedosáhnout stav nenávratu, tj. záruky, že se nevrátíte do nižšího stavu života a do kruhu vznikání a zanikání.

Jak přichází úplné pochopení? Než se tím budeme zabývat, měli bychom si vyjasnit proces získávání vědění obecně. Co je jeho základem? Základem každého nabývání vědění je víra, přesvědčení - bez ohledu na to, zda jde o vědu, náboženství či filosofii. Všechny jsou založeny na víře v různých formách. Pravidla a logika vznikají z mojí víry. Shromažďuji vědění, protože věřím, že je pravé a užitečné. Naplňuje mne to štěstím, a tak ho hromadím dál a jsem jím podmíněn. Jsem-li vědec, jsem podmíněn vědou, jsem-li psycholog, jsem podmíněn psychologií, jsem-li buddhista, jsem podmíněn buddhismem a jeho tradicemi.

Právě pro tyto podmiňující procesy jsme náchylní vidět věci z hlediska našich předpokladu a přesvědčení, místo abychom viděli věci samotné, jaké jsou. Procesu získávání vědění na základě víry se v páli říká anubódha, což je 'pochopení podle něčeho'. To znamená chápat věci v souladu s naším podmíněním: výcvikem, tradicí, zázemím a výchovou, které tvoří naše myšlenkové vzorce. Je v tomto 'vědění podle něčeho' nějaká úplnost? Rozhodně ne. I kdybyste se narodili stokrát, nebudete moci završit a dokončit tento typ vědění. Ať máte sebevíce vědeckých hodností v nejrůznějších oborech, nikdy nebudete moci prohlásit, že jste toto 'vědění podle něčeho' dokončili. Je stále hodně věcí, kterým nerozumíte. Život není příliš dlouhý - ne více než osmdesát či devadesát let - a na to, abyste dokončili tento typ vědění byste potřebovali mnohem více času. Skutečné vědění ale nelze odměřovat časem. Dokonce i mladý člověk může být skutečně moudrý.

Úplné pochopení je zcela nezávislé na vírách a představách. Znamená vidět celek, ne jenom část, znamená odkrýt to, co bylo zakryto, objevit to, co bylo utajeno, vidět neviděné. V tomto stavu není žádný zmatek nebo sebeklam, žádná nevědomost či klam. Je-li zde nějaká pochybnost či nejistota, je to jen v okrajové věci. Samozřejmě i ten, kdo má pravé pochopení, může neznat mnoho věcí ve světě, ale jsou to jenom nepodstatné věci - pojmy, spekulace a přesvědčení, která lidem brání vidět pravdu o přirozenosti věcí. Snažit se poznat všechny věci světa je jenom pouto intelektuálního druhu. Podstatné je mít úplné pochopení pravdy o životě, vztazích a sdělování mezi lidmi, lidské existence a sebe sama. Nic víc k pochopení už není. S tímto porozuměním můžete žít a jednat správně a dokonale. V některých případech může toto správné jednání jít proti tradicím a přesvědčením, protože tyto nejsou nutně pravdivé. Mohou být logicky pravdivé či tradičně správné, ale ve smyslu úplného pochopení takové pojmy jako, pravé a falešné, dobré a zlé, vůbec nevyvstávají. Není v něm žádné rozdvojení, pouze celistvost; žádné srovnávání, které patří k oblasti pouze relativního vědění.

'Zde a nyní' znamená z okamžiku na okamžik. Je-li zde z okamžiku na okamžik úplné pochopení, nic vás nebude moci oklamat. Můžete být pány všech sklonů a mentálních stavů, žít pokojně a šťastně, bez neklidu a stresu. Nepotká vás žádné neštěstí nebo zklamání. I s úplným pochopením můžete zažít nepříjemnost nebo smutné situace, ale netrpíte.

Zde se objevuje otázka: jestliže netrpíte, jak můžete utrpení chápat? Protože předtím, než dojdete pochopení, utrpení zakoušíte; trpíte mnoha věcmi v životě a víte, co to je. Po probuzení tedy máte soucítění s trpícími bytostmi a rozumíte jejich situaci. Přeci jste ale svobodní. Díky hloubce svého pochopení a soucítění víte, jak reagovat v každé situaci a v přítomném okamžiku.

Ještě před úplným pochopením můžete spekulovat: 'Co se stane člověku, když dosáhne probuzení?' Probuzený takové myšlenky nemá. Cesta k probuzení není v tom, že člověk klade takové otázky, ale v tom, že si je uvědomí a sám uvidí. Jinak nebude nikdy úplně přesvědčen a intelektuálními odpověďmi na své otázky může být ještě víc zmaten. Někdy ani probuzení lidé nemohou ukázat cestu k pravdě, aniž by tím působili zmatek. Proto Buddha v mnohých případech tváří tvář takovým otázkám jenom mlčel. Nechtěl zvětšovat zmatek těch, kdo byli už tak dost zmatení.

Otázka po povaze probuzení není sama o sobě špatná. Tím problematickým bodem je úmysl, s jakým je kladena. Jestli hledáte intelektuální uspokojení, nemůžete být uspokojeni; a jestli si uvědomujete, že vaše otázka se skutečně vztahuje k něčemu, co je mimo vaše chápání, v klidu ji zanecháte. Buddha mnohokrát lidem řekl: "Tato otázka je mimo váš dosah", a zabrzdil je v jejich teoretizování. Otázky bychom si neměli klást, abychom je logicky rozřešili, ale abychom získali pravé pochopení. Nebo ještě lépe bychom si neměli klást otázky, ale snažit se o jejich pochopení pozorováním a bdělostí. Položte si otázku, a když pak mysl dosáhne hluboké ztišení, vynoří se i pochopení a dá vám pravý obraz věci.

Je velice důležité, abychom se snažili vidět pravdu i v našem běžném životě, nejen v období meditace. Probuzení lze dojít v běžném životě a denních činnostech, pokud má člověk otevřené oči. Při sezení v meditaci oči zavíráme a pak si možná říkáme: "Viděl jsem pravdu", ale člověk musí vidět pravdu právě tak i s otevřenýma očima. Jinak to není pravé probuzení. Kdyby bylo zde, jen když jsou oči zavřené, bylo by jen pro ty, kdo se stáhli ze světa. Probuzení je ale pro každého a v každém způsobu života, pokud víte, jak ho najít a jak s ním žít - s plným pochopením zde a nyní, v každém okamžiku, v každé situaci, v každé životní činnosti.

Jak může nastat toto úplné pochopení zde a nyní? Jenom při plné bdělosti a stálé pozornosti - není žádná jiná cesta, žádný zázrak nebo zjevení, které by vám to přineslo. Být si stále vědom všech činností těla i mysli, ve vztahu k vnitřním zkušenostem i vnějšímu světu - to znamená vidět pravdu vnitřně i vnějšně. Pravda v nás i ve vnějším světě se nijak neodlišuje. Se stálou bdělostí a jasností našeho jednání můžeme dosáhnout a udržet úplné pochopení zde a nyní.

Toto 'zde a nyní' neukazuje čas a místo, ale přítomnost - jediný okamžik, který je jedinečný, nepředstavitelný a nevyslovitelný. Žijeme dvacet čtyři hodin denně, padesát dva týdnů ročně, z okamžiku na okamžik, a v každém okamžiku je zde plné pochopení a ten nejplnější život bez ohraničení vnucených podmíněnou existencí. Jestli se bojíte, že ztratíte svůj životní styl, pak je vaše meditační praxe zbytečná. Jestli se bojíte, že ztratíte svoje já, pak pro vás bude nemožné získat nové 'já bez já' plného pochopení. Samotné soustředění nestačí. Musí být doprovázeno vhledem, který má schopnost udělat novou bytost. A to je vposledku cíl buddhistické meditace.